Jakub Novosad: Autodráhu jsem nikdy nedostal

Autor: Jiří Formánek <jiri.formanek(at)caramba.cz>, Téma: Rozhovory, Vydáno dne: 11. 12. 2003

Věkem ještě dorostenec, ale už více jak rok nastupuje Jakub Novosad i v kategorii mužů. Pravidelně střílí branky v I. B třídě za “B“ mužstvo mužů, ale už ochutnal i jak chutná přebor.

Je společně s Havlasem a Dvořákem tahounem staršího dorostu, který po loňském sestupu kraluje bez prohry v I. třídě a má jednou nohu nakročeno k opětovnému návratu mezi pražskou elitu.

Nejvíce mu sedí pravý okraj zálohy, ale lze ho považovat za univerzála, který je schopen zaskočit prakticky kdekoliv. Všude ho zdobí obrovská bojovnost a touha po vítězství.

Jak hodláš strávit letošní vánoční svátky?

Co se týče mého trávení, tak doufám, že vánoční stravu dostatečně ocení, protože díky naší mamince je domácí kuchyně na velmi vysoké úrovni. Tímto bych rád naši maminku pozdravil.

Na co těšíš nejvíce letos a na co máte nejhezčí vzpomínky z dětství?

Samozřejmě na Ježíška, kterého jsem vždy bezmezně obdivoval, ač jsem ho pochopitelně nikdy neviděl. Je to pro mne taková legenda, stejně asi jako děda Lhoťák.

Jaký dárek vám utkvěl v paměti do dneška?

Vysněná autodráha, kterou jsem nikdy nedostal.

Kde a s kým budeš trávit letošního Silvestra?

Teď jste mne zaskočil. Vím kdy a jak to bude probíhat, ale to ostatní se zatím ještě formuje - nic proti Formymu. Kdosi říkal cosi o malebné chatičce v Tatrách, takže se nechávám překvapit, jak se to vyvrbí - nic proti Vrbičce.

Co bys přál sobě do příštího roku a co Tempu?

Tak sobě bych přál, aby nakonec zase nezůstalo jenom u těch přání. Tempu samozřejmě pěkný hřiště, více štěstí, branek, fanoušků a také fanynek, méně karet, zaujatých rozhodčích a anonymních mamlasů.