Uspokojení hráčů trenéra Formánka děsí

Autor: Libor Koubek <libor.koubek(at)fctempo.cz>, Téma: A muži, Vydáno dne: 21. 09. 2004

Po prohraném utkání v Cholupicích, které Tempo rozhodně prohrát nemuselo, jsme tradičně položili několik otázek trenéru Jiřímu Formánkovi.

Po skončení utkání v Cholupicích byla v kabině pořádná bouřka...
Bouřka přijít musela a také přišla. Není to mým zvykem hodnotit utkání po zápase v kabině, ještě tímto způsobem, ale protože bouřku nevyvoval nikdo z hráčů, o které jde především, tak jsem to musel udělat já, protože zacházet s hráči v rukavičkách lze jen po určitou mez. Uspokojení hráčů mě děsí.

Zápas měl zcela rozdílné poločasy. Lze obrat ve hře přičítat jen vyloučení Medynského?
Přesně tak, nám patřilo uvodních deset patnáct minut. Měli jsme dvě dobré gólové šance, Petr Dedek proměnil pouze jednu, pak jsme inkasovali a až do konce poločasu byli jasně lepší domácí, prakticky k ničemu nás nepustili. Vyloučení Medynského v úvodu druhého poločasu mělo na vývoj utkání značný vliv a díky oslabení se poměr sil na hřišti vyrovnal, přesto jsme i za této situace inkasovali a přes několik vyložených gólových šancí jsme ani jednu branku nevstřelili.

V sestavě soupeře se objevil v podstatě ligový hráč Janoušek, byl na hřišti cítit?
Řekl bych klíčový hráč domácích. Kde byl Janoušek, tam se hrálo, druhá strana byla vždy prakticky mrtvá. Je to hráč, který má svoji kvalitu, která převyšuje přeborovou úroveň. O ofenzivní síle domácích jsme věděli, stejně jako o slabinách v defenzívě, které se potvrdily, ale my jsme jich ani proti deseti nedokázali využit.

Naše sestava v podstatě nešla slepit jinak. Čemu přisuzuješ tak velký počet zraněných? Většinou se jedná o poraněná kolena, je to náhoda?
Moc variant, jakou poslat do utkání základní sestavu, opravdu nebylo, ale na to se nesmíme vymlouvat. Tím spíše bych očekával, že těch jedenáct lidí, kteří dostali důveru, na hřišti předvede výkon hodný přeborového mužstva, které tuto soutěž nehraje prvním rokem. Současná kumulace zranění má podle mého názoru hned několik příčin, hráči pomalu stárnou, řešení drobných problémů odkládali na později a musí o sebe i na této úrovni více dbát.

Výsledky zatím určitě nejsou podle představ tvých ani celého Tempa, kde vidíš cestu ke zlepšení?
Je to relativní. Výsledky jsou takové jaké jsou a zisk sedmi bodů není žádnou pohromou, stačí to na konec druhé třetiny přeborové tabulky, ale musíme počítat s tím, že přebor je vyrovnaný a body se budou získávat čím dál hůře. Hráči si musí uvědomit, že bojovnost nestačí, je třeba v utkání předvést i fotbalovou kvalitu úrovně krajského přeboru, protože s bojovností si možná vystačí v I. B třídě, ale v přeboru rozhodně ne.

Hráči musí přestat být sami se sebou a se svými výkony spokojeni, musí na sobě chtít pracovat, mít snahu něco dokázat a ne jenom přežívat a vystačit si s tím, co mají. A pokud ve svých řádově třiceti letech nenajdou motivaci chtít něco ve fotbale dokázat, pro něco se obětovat, tak se ptám co budou říkat v padesáti? Že nemají motivaci žít?