Petr Dedek: Rádi bychom získali 40 bodů

Patří k nejlepším střelcům fotbalového přeboru posledních let, do loňské sezony byl kapitánem Tempa, kde rovněž vykonává funkci místopředsedy klubu. Podniká, s manželkou Veronikou vychovává dva syny a od zimy i trénuje - Petr Dedek, jedenatřicetiletý útočník Tempa, který je už dnes legendou klubu ze Lhotky.

Co je pro tebe dnes přednější, hraní nebo trénování?
Přednější je pořád to, že jsem hráč. K tomu jsem si přibral trénování a zatím to snad zvládám, i když musím přiznat, že je to v některých momentech hodně náročné.

To se ale dalo čekat ne?
Určitě, ale stejně jsem čekal, že to bude celkově pohodovější. Pozice trenéra odvádí pozornost od hraní. Ale na druhou stranu některé důležité postřehy získám jenom na hřišti.

Můžeš být konkrétnější?
Z lavičky nevypozoruju chování jednotlivých hráčů na hřišti: jakým způsobem se nabízejí, kdo zabojuje za spoluhráče a kdo třeba neudělá krok navíc. To jsou takové detaily jednotlivých akcí, které z lavičky neuvidíte.

A jak se projevuje ta nepozornost při hře?
Člověk se ze své pozice snaží dívat nejen na sebe. Musí se dívat i za sebe, jak tým funguje. Někdy se mi stane, že se na malé úseky trochu zapomenu.

To musí být složité na koncentraci, ne?
Samozřejmě je to složitější. Skončí poločas a já musím okamžitě vymyslet hodnocení a úpravy, které se udělají. Ale dá se to zvládnout. Ale nejsem na to sám, spolupracujeme v trojici s Liborem Koubkem a Michalem Vrbou. Každý si řekne svoje a dáme to dohromady.

Jak se domlouváte třeba na střídání?
Je to komplikovanější, když někdo ve 30. minutě absolutně nestíhá, ale to jsou výjimečné situace. Jinak si o poločase dohodneme na variantách, které můžou nastat.

Jste sice trenérský triumvirát, ale ty se jevíš jako hlavní kouč. Je to tak?
Domluvili jsme se, že před zápasem budu mluvit já. Plyne to možná i z toho, že Libor nemá trenérské vzdělání, ani žádnou velkou hráčskou kariéru. Možná by to kluci tolik nebrali. Já mám postřehy ze hřiště, on z lavičky a dohromady to složíme.

Jak na tvou novou funkci reagovala rodina?
Na každou novou funkci reaguje stejně negativně, ale trénování je nejméně náročná činnost. Na zápas jdu stejně, jenom přijedu o patnáct minut dřív. A po zápase to jdeme vždycky do hospody rozebrat, takže to vyjde časově stejně. Navíc ví, že jsem do fotbalu blázen a baví mě to.

Ale pro tebe se úloha přeci jen změnila, ne? Máš větší zodpovědnost.
To určitě. Když jsme teď tři zápasy po sobě nevyhráli, cítím to jinak, než když jsem jen hrál.

Uvažuješ o tom, že by jsi začal studovat trenéřinu?
Mě to baví takhle, když jsem součástí mančaftu. Nedokážu si představit, že bych seděl jen na lavičce. Zatím ne.

Zatím?
Nemůžu říct vyloženě ne, ale na děti bych neměl trpělivost a ještě chci nějaký rok hrát, takže spíš ne.

Způsob trénování na Tempu je ojedinělý. S jakými ohlasy ses během uplynulých třech měsíců setkal?
Moc jich nebylo. Když teda nepočítám anonymy na internetu. Teď často objíždím zápasy po celé Praze a lidé se zeptají, jak jsme hráli, ale aby se ptali, jak to funguje nebo říkali, že je to blbost? To ne. Ohlasy v tomhle směru jsem nezaznamenal.

Co Tempo a trenér s výhledem do bodoucnosti?
Trenér určitě přijde. Nemáme problém angažovat někoho nového. Když zjistíme, že to nefunguje, přijde zítra. Když to bude fungovat dva roky, nepřijde dva roky. Sebereflexi určitě máme. Bez trenéra to jde, nejde to bez někoho, kdo dělá trenérskou práci a tu děláme my, akorát v netradiční formě.

Kdo vás vlastně kontroluje, že svou práci děláte dobře?
Nejsme to jenom my tři. V týmu jsou další tři, čtyři kluci, se kterýma se o tom bavíme dost často. A jsou to kluci, kteří by nám řekli, že už to nestojí za nic, že už nám to nepřináší to, co jsme si od toho slibovali.

Zatím se vaše očekávání naplňují a vše funguje?
Výsledkově ani herně to v poslední době nefunguje ideálně. Po úspěšném turnaji ve Štěrboholích jsme si mysleli, že to půjde líp. Jenže rozdíl mezi týmy z I. A třídy, které se turnaje účastnily, a týmy z přeboru, je velký. Na druhou stranu jsme zúžili kádr, a v zápasech jsme zatím měli v podstatě k dispozici jen jedenáct lidí a neměli šanci střídat. Naposledy proti Kopanině jsme byli také unavení z práce, okolní vlivy nám zatím moc nepomohly. Fungovat to ale může. Navíc i my se stále učíme jako trenéři.

V čem například?
Teď už vím, že někomu něco řeknu pětkrát a on to pořád dělá stejně. Někomu naopak stačí jen naznačit a pochopí to.

Ve čtyřech jarních zápasech tým získal čtyři body. To je asi za očekáváním, ne?
Asi se čekalo víc bodů. Ale beru to celkově: na konci přeboru bychom chtěli mít okolo čtyřiceti bodů. To znamená přidat ještě nějakých dvacet bodů ve zbývajících jedenácti kolech a zapracovat na hře. Jde o to, aby jí kluci uvěřili a naučili se jí. V zápase s Horními Měcholupy jsme si dokázali, že můžeme hrát vyrovnané zápasy i s týmy, které hrají o postup...

...ale zároveň po špatném výkonu prohrát s ČAFC. Samozřejmě bychom měli týmy ze spodní části tabulky porážet. S Čafkou to bylo velké zklamání, ale pořád je předčasné dělat závěry. Nemělo by se to opakovat - hlavně ten špatný výkon. Prohrát se může, ale na výkonu záleží.

V posledním zápase na Kopanině Tempo působilo až příliš odevzdaně. Kde byla změna oproti parádnímu utkání s Měcholupy?
Myslím, že na Kopanině neměli svůj den Radek Budák s Michalem Netušilem. Nedokázali se vypořádat s tím, že soupeř nehrál na dva útočníky, ale pouze na jednoho. Navíc Kopanina dala gól ve chvíli, kdy byl další obránce Martin Vrzal ošetřovaný za čárou. Nevím, jestli to bylo přímo tím, ale je to o gólech. My šance ze začátku neproměnili, Kopanina ano. Nehraje se na držení míče a krásu, i když je to jeden z našich cílů - zatraktivnit hru.

Několik hráčů bylo před zápasem na Kopanině na brigádě. To muselo uškodit.
Kluci byli unavení, ale tohle jsou věci, které v malých neprofesionálních klubech nastávají a jsou důležité. Bez brigády by byl asi výkon některých hráčů jiný, ale zase máme jeden z nejlepších areálů v přeboru.

Teď přivítá Tempo Cholupice - vedoucí tým přeboru, čímž zakončí sérií tří těžkých zápasů s celky první šestky: Měcholupy, Kopanina, Cholupice. Jaký je bodový plán?
Nikdy neříkám, že beru před zápasem bod. Do každého utkání jdu s touhou vyhrát. Samozřejmě máme z Cholupic větší respekt, než z posledního celku tabulky. Můžeme v páté minutě zjistit, že jim zápas nesedne a bude škoda remízy. Stejně jako můžeme být rádi za bod s posledními Kyjemi. Neprohrát je dobré, ale vyhrát ještě lepší. To sice nebyla moc chytrá věta, ale tak to beru.

Tempo poprvé v historii nastoupí na novém travnatém hřišti. Navíc proti Cholupicím, prvnímu týmu tabulky a rivalovi, který sídlí nedaleko Lhotky. Bereš zápas hodně prestižně?
Beru to jako derby spíš tím, že se známe, než že sídlíme blízko u sebe. Jinak zápas nevnímám jinak, než třeba ten minulý domácí proti Měcholupům. Přebor je soutěž, kde může každý porazit každého a já doufám, že se kluci na nové trávě před dobrou návštěvou budou chtít ukázat a budou rádi, že si jako první v historii na novém hřišti zahrají. Měli by si toho vážit i do budoucnosti a k tomu přidat bojovnost, jako proti Měcholupům.

Hráči se znají, Cholupice v zimě na Tempu trénovaly. Navíc se hraje na novém hřišti. Nebojíš se, že budou kluci přemotivovaní?
To mě ani nenapadlo. Z toho strach nemám.

Hecuješ se s někým? Brankář Cholupic Šindelka je členem týmu Smutní Potapěči v hanspaulské lize, jenž je jinak složen z hráčů Tempa.
Neprobíhá nic. Šindy momentálně nechytá.

A co Cholupicemi slibovaný sud piva za výhru s Měcholupy? Bude něco podobného i teď?
Ne. Tohle byla ojedinělá akce. Cholupice tady trénovaly, z toho vzniknul ten kontakt.

Nastoupí proti Cholupicím Michal Vrba, který na Kopanině zůstal jen na lavičce? Jak si mu, jednomu z nejstarších hráčů a zároveň trenérovi, říkal, že nebude hrát?
Celkem v klidu. Ani jeden zápas na místě stopera mu nevyšel. I on to ví, že umí zahrát jinak. A právě z té pozice trenéra to má těžší - nebylo by to jednoduché, kdyby měl v sestavě zůstat. To, jestli bude hrát, zatím nevíme, ale víme, že se do sestavy určitě vrátí.

Tempo v loňském ročníku přeboru vybojovalo historicky nejlepší umístění: 5. místo. Jaké jsou ambice pro letošní rok?
Páté místo bylo dobré. Ale jak říkám, chtěl bych získat něco kolem 40 bodů. Střed tabulky je tradičně nahuštěný. Když se nám to povede, mohlo by z toho být sedmé, osmé místo. Odstupy na první šestu už jsou velké. Samozřejmě se chceme co nejrychleji odpoutat od posledních tří týmů. Umisťovací ambice bych nechal na příští rok.

Ve čtyřech jarních zápasech jsi dal pět gólů. V kabině se hodně mluví o tvém střeleckém souboji s Vencou Nechvílou. Bereš to prestižně?
Ne vůbec. Byl jsem rád, když jsem vyhrál nejlepšího střelce přeboru. O tenhle titul přijít třeba o gól, tak to by mě mrzelo. Jestli jsem ale za nebo před Vencou? To se mi hlavou nehoní. Spíš mě potěší, když třeba v únoru na tréninku vyhraju fotbálek gólem z poslední minuty proti komukoliv. Venca sice s tímhle tématem vždycky začně, tak mu odpovím, ale je to ve srandě, jenom pár narážek.