Ráda bych Vám všem napsala k jakému poznání a přesvědčení jsme dospěli během půlročního hostování ve Slavii Praha. Z Tempa jsme odcházeli s velice těžkým svědomím. Důvod ke změně jsme neměli naprosto žádný. Vždycky jsme na Tempu byli moc a moc spokojeni. Vždy a všude jsme Tempo jen chválili. Nechali jsme se přemluvit ze Slavie jen proto, abychom našemu synovi Matějovi "snad" nebránili v dalším fotbalovém růstu (jak jsme z úst Slávistů i Sparťanů mnohokrát slyšeli). Dnes ale stoprocentně víme, že se s klidným svědomím vracíme a jsme za to moc šťastni.
Ráda bych nás Tempáky ubezpečila, že to, co na Tempu funguje poslední roky úplně automaticky, stoprocentně a maximálně, není jinde tak samozřejmé, jak bychom možná předpokládali. Je to velký omyl. Pro nás bylo toto poznání velice překvapivé až šokující.
Skláním se před tempáckým vedením a všemi, kteří pomáhají tvořit takto skvělý fotbalový klub. Ještě více než kdykoliv dříve máte náš obdiv, uznání a úctu! A nám všem: Važme si Tempa! To, co tady bereme jako samozřejmost, jinde samozřejmé není. Jsme moc rádi, že jsme Tempáci!
Pavla Koubková