Zimní turnajová sezóna na Tempu

Je polovina března, dny se prodlužují, sluníčko začíná sílit a my všichni již vzhlížíme k jarní části mistrovských soutěží. Jedni myslí na postup, jiní na záchranu, někdo si chce zahrát, další udělat žízeň a všichni se chceme bavit. Mně se hlavou honí ještě jedna myšlenka: "Končí zimní turnaje." Již několik let dělám hlavního pořadatele halových turnajů, pořádaných Tempem v DDM Modřany, občas i na Tempu na umělce a za tu dobu se můžu směle považovat za zkušeného rutinéra. Zažil jsem turnaje suverénních týmů typu "válec" i penaltový rozstřel o umístění, což je při systému každý s každým až poslední, páté kriterium. Viděl jsem úžasné obraty, krásné i kuriózní góly, stovky hráčů a rozhodně je na co vzpomínat.

Napadlo mě udělat statistiku vítězů, medailistů atd., ale... kdo je vlastně vítěz? Já sám jako trenér razím heslo, že u mládeže, především pak v kategorii přípravek, není výsledek tím nejdůležitějším a neměl by být upřednostňován před rozvojem hráčských dovedností. Je přeci lepší být pátý a snažit se hrát fotbal, než vyhrát nakopáváním a hrubou silou. Přesto ale naše turnaje mají své vítěze. Jsme to především my, trenéři a funkcionáři, kteří fotbalu dáváme náš volný čas, plánujeme si dovolenou s rozpisem utkání v ruce a v šedesáti umřeme na infarkt. Neděláme to pro peníze, prestiž, ani společenské postavení, děláme to pro (nejen) naše děti a tak, když se turnaj podaří a všichni si užijí den plný sportu namísto "zevlování u kompu", pak jsme zase vyhráli.

Ale fotbal má i své stinné stránky, které trápí nejenom mne. Největším nepřítelem mládežnického fotbalu jsou, nechť mi rodiče prominou, právě rodiče. Chování některých jedinců (mnohdy žen!!!) je až neuvěřitelné. Pokřikování typu: Urvi to! nebo Dlouhej! kazí trenérovu práci, pokřikování a zesměšňování soupeře je nemístné, ale vrcholem všeho je zpochybňování výroků rozhodčího a především vulgarismy na jeho adresu. Je dnes velmi moderní kritizovat chuligány, co chodí "fandit" na vrcholový fotbal, ale kdo je odmala učí chovat se na fotbale jako dobytek? Odpověď nechám na každém z vás...

Letošní novinkou je, že 2 rozhodčí na našich turnajích jsou většinou také z tempácké líhně – jmenovitě Václav Houška a Jakub Štech – kteří již rok pískají mistrovské soutěže na těchto turnajích mají možnost sbírat další zkušenosti. Ze zdravotních důvodů nemohou již aktivně hrát fotbal, a tak jsem jako jejich bývalý trenér rád, že u fotbalu zůstali a těší mne, že i jim můžu pomocí těchto turnajů ještě něco nabídnout.

Na závěr bych připojil jednu historku z venkovního turnaje ročníku 2003: Dana Michla v souboji soupeř kopl, Dan spadl na zem a schylovalo se k pláči. Trenér=rodič Lukáš zavolal: "To je dobrý, máme aut", na což se Dan okamžitě zvedl a hrál, jakoby nic. Víc takových hráčů, trenérů a rodičů!

Hodně úspěchů a hlavně radosti z fotbalu a příští zimu na tempáckých turnajích na shledanou. Nevím jak vy, ale já se těším už teď!