K boji o prvenství jsme nastoupili proti domácím. Karty byly rozdány jednoznačně. Nám stačila remíza, domácí museli vyhrát. Zápas měl i další nádech. Na lavičkách proti sobě stanuli Ríša Klípa, který na Čafce několik let působil a na druhé straně jeho kamarád Balcárek.

Od prvního hvizdu rozhodčího se pod umělým osvětlením rozehrál dramatický duel. Z počátku jsme za delší konec tahali my a pak otěže zápasu převzali domácí. Nám se nedařilo prolínání jednotlivých řad, a tak střed patřil domácím. Naše obrana v soubojích z rychlými útočníky nehýřila jistotou. Změny v naší sestavě přispěly k zlepšení naší hry. Zvlášť Kristek a Hájek přispěli ke zkvalitnění naší obranné činnosti. Ve dvanácté minutě se dopředu dral Carlos a byl zastaven faulem. Parketa pro Dana. Dan se nemýlil a naše lavička jásá. Domácí se nechtěli smířit s naším vedením a přidali na důrazu. Za deset minut je vyrovnáno. Při rohovém kopu jsme soupeři dopřáli luxusní prostor a ten ho dokonale využil.

Nejdříve poděkování hráčům, kteří dali přednost svým zájmům před kolektivem, jenž oslabený bojoval o další body v zimním turnaji proti Dukle. Do zápasu nastoupilo jedenáct příchozích. Nám se od začátku nedařilo. Projevovala se slabá trénovanost a další naše neduhy. Dukla dobře kombinovala a občas jsme se stávali pozorovateli její hry. Tento průběh hry vyústil v penaltu, kterou hráč Dukly se štěstím proměnil. Převaha Dukly byla značná, dvě nastřelená břevna a pak váhání při odkopu vyústilo v druhou branku. My jsme se po inkasované brance částečně zlepšili, ale změna ve skóre se nám do poločasu nepodařila. Následovalo přestávkové mytí hlav.

Marodka staršího dorostu je velká: Linhart po operaci, Varecha a Lacina ruka v sádře, Houška pro zranění dlouhodobě mimo hru. K tomu Balun na Moravě. S troskami kádru jsme nastoupili proti Vršovicím. Ty naopak disponovaly sedmnáctičlenným kádrem. Aby toho nebylo málo, krátce po zahájení zůstává ležet Kačí. Je odnesen ze hřiště a po zápase přichází z nemocnice diagnoza -utržený meniskus. Tak to je netradiční zahájení zprávy ze zápasu.

Přes tyto rány zbývající hráči bojovali o další body. Nutno poznamenat, že v prvním poločase velmi dobře. Díky kvalitnímu soupeři se hrál dobrý fotbal. Útočné akce se střídaly na obou stranách. Po akci po levé straně se do šance dostal Erik, ale jeho nedůraznou střelu brankář vyrazil, k míči se dostal Patrick a ten byl úspěšný. Vedeme 1:0.

Dalším naším soupeřem byl divizní celek mladšího dorostu Junioru. Měli jsme dobrý nástup do zápasu. Po ukázkové spolupráci Klusáka s Hnatem vsítil Patrick vedoucí branku. Z vedení jsme se neradovali dlouho. Po několika chybách v obranné činnosti rozhodčí odpískal penaltu za faul Ondry Šulce. Junior vyrovnal nejen skore, ale i hru. My jsme sice byli aktivní ve hře dopředu, ale obranná činnost skřípala. Další branku jsme si dali sami. V této části zápasu jsme si počínali špatně. Chyběl důraz v soubojích, pohyb bez míče žádný, vázla kombinace.

Další pohroma nedala na sebe čekat. Selichar zůstal zbytečně vzadu a ofsjadová past tak sklapla naprázdno. Dva útočníci Junioru se řítili na naši branku a situaci vyřešili. Junior vede 3:1. My se trápíme. Po chvilce nám svitla naděje. Soupeřův obránce vyhodil míč směřující do prázdné branky. Nasledovala červená karta a penalta. Erik ji s přehledem proměnil. Branka nás povzbudila. Naše hra se zlepšila a my si vytvářeli další příležitosti. Dobře rozvinutou akci zastavil obránce Junioru za cenu faulu. Dan France se ujal trestného kopu. Místo střely zvolil rozehrávku, která nevyšla a z následujícího protiútoku Junior zvýšil na 4:2. Pak zazněla píšťalka rozhodčího, který ukončil první poločas. Klasická branka do šatny.

Za svitu zapadajícího slunka jsme k dalšímu zápasu nastoupili proti Kačerovu. Se soupeřem, těžším než minulý týden, jsme rozehráli otevřenou partii. Obě mužstva lépe útočila než bránila. Naše hra byla mnohem lepší než minule, ale do kombinační hry, která nás zdobila loni, to má stále daleko. Z naší hry zmizely přihrávky po zemi na krátkou vzdálenost a především úniky v křídelním prostoru. Pouze připomínkou této činnosti byly naše dvě branky. Obě přišly po únicích po levé straně. David Balun a Erik Klusák zakončili své průniky s přehledem, a tak jsme první poločas vyhráli 2:0.

Zraněními prořídlá sestava nastoupila proti mužstvu Hájů. Začátek vypadal, že se bude opakovat průběh posledního utkání. Brzy jsme se ujali vedení po dorážce Klípy. K překvapení to byl pokyn pro Háje, aby začaly hrát. My jsme předváděli něco, co s fotbalem nemá nic společného. Hra bez pohybu, kombinace, odkopy do neznáma. Nejhorší výkon od utkání v Malešicích. Háje tak po našem katastrofálním výkonu nejenže vyrovnaly, ale pohodlně se ujaly vedení 3:1. Když už jsme si vytvořili nějakou akci, praporek pomezního ji zastavil. Tak skončil první poločas.

Druhé dějství nabídlo z naší strany mírné zlepšení. Podařilo se nám vyrovnat hru a později být i aktivnější, ale v cestě k úspěchu nám stál brankář Hájů a opět praporek pomezního. Zřejmě jsme překonali rekord v počtu ofsajdů za zápas. Naše snaha nakonec vedle k vyrovnání. Druhou branku vstřelil zblízka David Balun a pak měl jeden z mála světlých okamžiků Dan France, před kterým se rozestoupila obrana Hájů a umožnila mu zakončit své sólo z půlky brankou. Záhy však naše špatná koncentrace umožnila soupeři opět vstřelit branku, která se ukázala být vítěznou.

Ve třetím zápase zimního turnaje na Čafce byl naším soupeřem tým Týnce. Po nepříliš vydařeném začátku zimní přípravy, kdy účast na tréninku je špatná, jsme měli z utkání obavy. Od začátku zápasu jsme měli převahu. Vypadalo to, jako by soupeř hrál proti nám s velkým respektem. Náš první gól nedal na sebe dlouho čekat. Po ideálním pasu Franceho měl Balun už jen za povinnost dát branku. V dalších minutách jsme mohli rozhodnout o osudu zápasu, ale příležitosti jsme nevyužili. Naopak Selichar ideálně vysunul soupeřova útočníka a bylo vyrovnáno. Selimu se zápas vůbec nevydařil. Za chvíli svoji chybu zopakoval, ale hráč Týnce nabídnutou možnost nevyužil. My jsme kromě těchto chyb soupeři nic nedovolili a nadále diktovali tempo zápasu. Do poločasu jsme měli dost příležitostí zvýšit náskok, ale využili jsme jen dvě. V obouch případech byl scénář stejný. Dan našel Erika a ten nezaváhal. Poločas jsme vyhráli 3:1. Tento výsledek nevyjadřoval naši převahu.

Než se dostanu k samotnému zápasu,chtěl bych poděkovat panu Rambouskovi za pravidelnou návštěvu našich stránek. Je vidět, že o náš klub mají zájem i na Vysočině. Jen tak dál...

Na hřišti ČAFC náš tým nastoupil proti MD Meteoru, který hraje divizi a je na pátém místě v této soutěži. Věděli jsme, že toto utkání bude od začátku těžké, a tak jsme na to kluky připravovali. Bohužel v pátek se omluvili pracovně Balun, Kvapil a dalších pět hráčů se zdravotně dávalo dohromady po náročné sezoně. Museli jsme nastoupit na 20 minut v deseti, protože Kučera měl zpoždění (snad naposled).

Starší dorost zvládl podzim výtečně, ztratil jediný bod za domácí remízu se Stodůlkami a právě ty jsou se stejnou bilancí největším soupeřem v boji o přebor. Podzim hodnotí asistent trenéra Klípy Milan Dejl.

Jaké byly podzimní cíle?
Podzimním cílem bylo navázat na jarní úspěšnou část a zaútočit na čelo tabulky.

Jak se je podařilo naplnit co se týče umístění, bodů a herního projevu?
Co se týče umístění a zisků bodů, můžeme být spokojeni, ale ne uspokojeni. V herním projevu máme co zlepšovat. Nedaří se nám odehrát v plném nasazení celý zápas. Velké problémy máme s obrannou činností, kde zejména hra beků pokulhává. Také střelecká produktivita útočníků není ideální. Vytváříme si hodně šancí, které se nedaří realizovat, což by se nám jaře nemuselo vyplatit.

Jak těžká je nová soutěž a v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž je těžká hlavně ve velké vyrovnanosti mužstev ze špičky, kde každé zaváhání může znamenat vypadnutí z boje o postup. Náš tým zaostává v důrazu v osobních soubojích a v pohybu bez míče. Soupeře převyšujeme v kombinační hře a vůli po vítězství.

K prvnímu zápasu zimního turnaje na Čafce jsme nastoupili proti mužstvu Hostivaře. Nemocemi prořídlý tým nastoupil s odhodláním zvítězit. Od první minuty jsme převzali otěže zápasu do svých rukou a první odměnou byla branka již ve třetí minutě. Náš nově složený útok zaměstnával soupeřovu obranu za vydatné podpory záložní řady, ale občas zapomínal na obrannou činnost. Naši hru tentokrát zdobil pohyb bez míče, křižné a přesné přihrávky a kombinační hra. Do přestávky jsme náš náskok navýšili na 3:0.

Po krátké přestávce jsme opět aktivně zahájili hru, která byla pravým opakem našeho výkonu v posledním mistrovském utkání. Protože se střídalo hokejově, občas nám skřípala souhra. Zejména v obranné činnosti. Skóre narůstalo v náš prospěch, ale okénka v obraně umožnila Hostivaři uhrát konečný výsledek 6:2.

Do tohoto zápasu jsme přijeli s jedním náhradníkem a vědomím, že na Rapidu musíme vyhrát. Věděli jsme i to, že Stodůlky vyhrály na hřišti Střešovic 1:2. To se ale klukům neřeklo, aby to neovlivnilo zápas.

Bohužel od začátku, kdy jsme přišli na hřiště, se ukázalo, že hráčů soupeře je pouze devět a a navíc se rozhodčí nedostavil. Pískání jsem se ujal já a tudíž na lavičce nikdo z trenérů nebyl. Bohužel jsem se věnoval pískání, a tak utkání není možné komentovat. Pouze bych jen zmínil to, že na naši hru se nedalo koukat a je ostuda, že soupeř hraje v devíti a je nám schopen dát dvě branky. Kluci zápas podcenili a celý ho odchodili. Tak takhle hoši ne!!! Musíme hrát v každém zápase na 120 % i proti slabšímu soupeři. Může se nám to na jaře vymstít a tady se dalo navýšit i skóre. Výhra 5:2 je sice dobrá, ale...? Naše branky dali po dvou Sehnoutka a Klípa, jednou se trefil Hnat.

V sobotním dopoledni jsme nastoupili k utkání podzimu s vedoucím celkem naší skupiny Střešovicemi. Jak je důležité toto utkání, bylo vidět již v šatně. Někteří hráči byli nebývalé nervozní. Čekali jsme, že z nich nervozita spadne na hřišti, ale opak byl pravdou. Hosté přijeli s taktikou uhrát plichtu a tomu odpovídala jejich hra. Do ničeho se nehrnuli a čekali na naše chyby. Nám se nedařila kombinace a celá záložní řada se nemohla dostat do tempa. Po jedné přihrávce po zemi následoval nákop dopředu. S tímto systémem hry si důrazní hosté hravě poradili. Hra se odehrávala od vápna k vápnu a brankových příležitostí si oba celky vytvořily málo. V naší největší šanci se ocitl Patrick Hnat, ale minul branku. Šance hostů zmařil svými zákroky brankář Flaks. Do poločasu se nic na hře ani na skóre nic nezměnilo. Nebyla sice nouze o dramatické okamžiky, ale koření fotbalu - branky - chyběly.

V nedělním sychravém odpoledni jsme jeli bojovat o další body na hřiště PSK. O tom, jak těžké a důležité utkání jedeme hrát, jsme se přesvědčili hned při příjezdu. Domácí taktizovali a o tom, zda se bude hrát na trávě nebo na umělce, se mělo rozhodnout později. Nakonec nám oznámili, že budeme hrát na umělce, tak jak je uvedeno v rozpisu. I my jsme přispěli svoji troškou do mlýna, prohlášením, že někteří mají jen kolíky. Domácí vedoucí dost znervozněl a dokonce nám určil, na které půlce se máme rozcvičit.

Předzápasové šachy skončily a začalo vlastní utkání. Nám dělalo problém zpracování balonu, protože na místní umělce míč poskakoval jak hopík. Hra se odvíjela převážně mezi oběma šestnáctkami. Domácí měli mírnou převahu, danou rychlejším pohybem bez míče a důrazem v osobních soubojích. Po čase jsme si zvykli na terén a vyrovnali hru. S přibývajícím časem se začaly rodit brankové příležitosti na obou stranách. Naše středová dvojice France a uzdravený Sehnoutka se nemohla dostat do hry a to se projevovalo tím, že domácí měli více šancí. Nás v těchto chvílích podržel výbornými zákroky Petr Flaks v brance. Pak o sobě dal vědět navrátilec do našich řad Marek Benda, který nejprve ideálně uvolnil Patricka, který loženku netrefil a pak sám Marek nastřelil horní tyč. Přesto jsme odcházeli do šaten s vedením. Po kombinační akci více hráčů následovala Franceho přihrávka na nabíhajícího Carlose a ten nás poslal do vedení.

V sobotu jsme na domácím hřišti přivítali střížkovskou Bohemku. Hosté přijeli pouze s jedenácti hráči, protože áčko hrálo ve stejnou dobu. My jsme měli na lavičce tři hráče a navíc i se sádrou na ruce Carlose a o berlích poskakujícího Miloše.

Od začátku jsme převzali otěže zápasu do svých rukou. Měli jsme převahu, vytvářeli si brankové příležitosti, ale branka hostů byla zakletá. Přestože před zápasem byla určena taktika hry po zemi a využívaní krajních záložníků, stále jsme se drali středem, kde hosté snadno přerušovali naše akce ještě před šestnáctkou. O hře po zemi se také nedá moc mluvit. Teprve ve druhé části prvního poločasu jsme začali předvádět líbivější akce, ale branka stále ne a ne padnout. Hosté se netajili tím, že přijeli pro bod a jejich útočná aktivita byla malá, převážně se zaměřovali na obranu a Petr v brance se nudil. Vše důležité se odehrálo v posledních pěti minutách první půle. Patrick se po ideálním uvolnění dral do vápna, soupeř ho zastavil pouze za cenu faulu a následný přímý kop proměnil Dan ve vedoucí branku. O dvě minuty později rozehrával Dan z větší vzdálenosti přímý kop, který v šestnáctce hlavou usměrnil Vari do branky. Do šatny jsme odcházeli za zaslouženého dvoubrankového vedení.

Počasí nám nepřálo, umělá tráva byla nasáklá vodou a my se scházeli opět všelijak. Tento týden se vrátil do sestavy Klípa, ale zase na dlouhou dobu se odporoučeli Linhart s natrženým křížovým vazem a Sehnoutka se zlomenou rukou. Obě tyto ztráty jsou znatelné a je to o to víc špatné, že nás čekají hodně těžké zápasy.

Na zličínské UMT jsme začali svižně, ale bez úspěchu, a tak opět naše psychika zapracovala. Když se nám nedaří, tak není nikdo, kdo by pozvedl hráče jako to dělal minulou sezonu Kočí nebo Hájek. Klukům se začalo dařit až po vstřelení první branky, která padla ve 20. min., kdy brankář Flaks vyhodil míč na Franceho, který stál skoro na půli hřiště a došel si až na roh velkého vápna, kde našel Čemuse a ten měl snadnou úlohu do prázdné branky vstřelit gól. Z vedení se náš tým dlouho netěšil, kdy Selichar a ani Procházka nestačili zastavit soupeře a ve 28. min. bylo srovnáno. Naštěstí jsme dlouho nečekali a po pěkném úniku po pravé straně Klípa tvrdým centrem hledal Šulce a soupeřův obránce si hlavou zavěsil do vlastní branky - 1:2.