Co všechno se dá zažít ve fotbale, mně předvádějí mladší dorostenci. Během nedělního dopoledne se jich pět omluvilo ze zdravotních důvodů. Z šesnáctičlenného kádru zůstaly trosky. S obavami a s Markem Bendou v roli brankaře jsem vyrazil do Hostivaře.

V době srazu tam bylo pět hráčů. Po telefonu jsem zjistil, že další jsou už u hřiště. Skutečně za chvilku nás bylo osm. Ale po Balunovi, Hornovi a Nehasilovi ani stopa. Po dalším ujištění, že jsou u hřiště, se zbytek hráčů převlékl do dresů. No chlapci byli u hřiště, ale místo v Hostivaři ve Štěrboholích. Pan Mrázek pro ně vyrazil a my začali zápas v osmi. Než chlapci nastoupili na hřiště, prohrávali jsme 4:0. Do poločasu jsme snížili na 4:2 a vyrovnali hru.

Na branickou trávu jsme nastoupili v deseti. Bez neomluvených dorostenců Hurky, Kožíška a Sopucha a některých žáků, kteří odjeli na chaty. Deset statečných se postavilo za úmorného vedra soupeři s nebývalou vervou. Naše aktivní obrana nedovolila branickým mnoho, s vyjímkou desáté minuty, kdy se jim podařilo skórovat po nedorozumění obrany. My jsme ohrožovali soupeřovu branku střelbou z dálky a brejky. To nejlepší jsme si nechali do poslední minuty prvního poločasu, kdy Balun ideálně uvolnil Patrika Hnáta a ten vyrovnal na 1:1.

Se šesti staršími žáky v základní sestavě nastoupil mladší dorost na domácí trávě do dalšího boje o body. Zápas jsme začali bojácně a po chybě v bránění rohového kopu a brejku soupeře jsme prohrávali 0:2. Hru jsme v poli vyrovnali, ale před brankou byl aktivnější soupeř. Naše nesmělé útoky končily před pokutovým územím. Za nezměněného stavu jsme odcházeli do šaten.

Druhý poločas jsme zahájili aktivněji a občas i vystřelili. Háje spoléhaly na dlouhé výkopy brankáře a brejky, které jsme s obtížemi likvidovali. Petr Flaks nás několikrát podržel před další brankou, ale třetímu gólu, opět po rohovém kopu, nezabránil. Naší největší šancí byla vydařená střela Baluna, kterou bránkář Hájů jen s obtížemi zlikvidoval. To však na změnu skóre nestačilo. Přes porážku 0:3 lze kluky za výkon ve druhém poločase pochválit, protože se snažili vyrovnat s fyzickou vyspělostí soupeře.

Na velice pěkné hřiště vedoucího družstva I.A. třídy, které ještě neztratilo ani bod, jsme přijeli bez zraněných Pechara, Flakse, Loudy a nemocného Hurky posilněni žáky, kteří však v poledne dohráli zápas o vedení v tabulce. Výchozí pozice obou družstev proto byly značně rozdílné. Zápas pro nás začal navíc smolně. Varecha při odkopu od branky trefil spoluhráče, od kterého se míč odrazil soupeři, který i přes snahu Přikryla, ho dopravil do branky. To běžela druhá minuta. O pět minut později, po nedoruzumnění Šulce s Varechou, útočník Měcholup pouze dokopl míč směřující do naší branky. Tak špatný začátek poznamenal naše mužstvo, které se z tohotu úvodu do poločasu nevzpamatovalo. 8:0 bylo špatné.

Do zápasu s druhým týmem tabulky jsme nastoupili s odhodláním odčinit debakl z Řep. Fotbal se od začátku hrál ve svižném tempu. Obě obrany měly problémy s rychlostí útočníků. V 13. minutě Pechar vysunul Hurku a ten vsítil naši vedoucí branku. V dalších minutách se Podolí snažilo vyrovnat a my jsme kontrovali brejky. Pak přišla první osudová chvíle, kapitán Podolí si velice ostře vyšlápl na Míru Pechara. Výsledkem byly krvavé šrámy, poškozená kopačka a vyřazení Míry na delší dobu ze hry. Soupeři se však přes náš mírný chaos, způsobený narychlo přeskupením našich řad pro hru v deseti, vyrovnat nepodařilo. Jediným ziskem Podolí byly naše tři žluté karty.

Debakl. Bojovnost a chuť hrát fotbal zřejmě kluci v sobotu nechali na Tempu. Rozladění z hřiště, jehož rozměry hraničí s regulérností, bylo na nich vidět již v šatně před zápasem. Na hřišti se od první minuty hrála kopaná. Po kombinaci ani stopa. Domácím jejich plácek evidentně svědčil. Dlouhé nákopy, minely naší obrany a Řepy vedou snadno 3:0. Do poločasu jsme nic nepředvedli, ba právě naopak. Inkasovali jsme počtvrté.

Domluva o přestávce sice probudila hráče, ale pouze do doby, než jsme dostali pátou branku. Sice jsme snížili Francem, ale zápas jsme dohrávali jen z povinnosti. Domácí využili našeho zápalu ke zlepšení skóre a zvláště v období od 73. minuty nám každou minutu dali branku. Konečný výsledek 12:2. Přístup našich hráčů lze označit za ostudný. Slabou omluvou může být jen věková převaha soupeře a neúčast několika hráčů základní sestavy.

Druhé jarní utkání jsme sehráli na horní trávě. Malé hřiště a nerovný terén vyhovoval lépe soupeřově taktice nakopávaných balonů, než naší snaze po kombinaci. Dlouhé minuty jsme se nemohli dostat do správného tempa a balón nás v rozhodujících chvilkách neposlouchal. Paradoxně k prvnímu gólu nám pomohl nerovný terén, kdy balón odskočil obránci soupeře přímo k Balunovi, který vysunul Hurku a od 30. minuty vedeme 1:0. O čtyři minuty se situace opakuje a David Balun se opřel do odraženého míče a dává naši druhou branku.

O přestávce po domluvě v kabině a vystřídání horkem indisponovaného Horny Sopuchem, jsme v pozměněném rozestavení hráli mnohem lépe. Právě Sopuch uvolnil Hurku a ve čtvrté minutě druhého poločasu vedeme již 3:0.

Velikonoce a dlouhodobá zranění poznamenala sestavu obranné čtveřice v prvním jarním zápase mladšího dorostu. Naše aktivní hra slavila úspěch již v páté minutě. Agilní Pechar, po přistrčení míče od novice Kožíška, pronikl mezi obránci soupeře a zaznamenal náš vedoucí gól. Branka nás povzbudila a zápas se odehrává za naší mírné převahy. Union nás zlobí stejně jako na podzim. Průbojný kapitán hostů způsobuje naší obraně stálé problémy. Po jeho akci ve 21. minutě nečiní dorážka jeho spoluhráči v útoku žádné obtíže. Vyrovnáno 1:1. Radost jsme Unionu zkazili záhy. Po několika zblokovaných střelách se ve 25. minutě odráží míč k Balunovi a ten neváhá 2:1. Naše chuť hrát a skórovat neutuchá. Ve 28. minutě opět obléháme branku soupeře, Hurkova zblokovaná střela se odráží od Baluna k Pecharovi, a ten prostřelil vše co mu stálo v cestě. Vedeme 3:1.

Po sobotním utkání následovalo opět několik omluvení na zápas. Pohled na můj mobil mě před zápasy již začíná děsit. Sestava se oproti sobotě omladila a příležitost dostali další hráči. V prvním poločase měla hra stále stejný průběh. Naše převaha a pobyt na polovině soupeře a promarnění jedné příležitosti za druhou. Tato situace vyústila v poločasové skore 1:1.

Po přestávce soupeř změnil taktiku. Dlouhý nákop na útočníka a pokus o zakončení. K naší ostudě tato taktika soupeři vycházela a my jsme nenalezli protizbraň. Soupeřovu branku jsme stáli neúspěšně dobývali středem, následovala ztráta míče, dlouhý nákop, únik a branka. Obrana postupně rezignovala a umožnila dosáhnout Uhříněvsi trochu nespravedlivého výsledku 7:3. Fotbal se však hraje na branky a ty dával soupeř a my jsme umírali na krásu a jalovou převahu.

Soupeř z horních příček přeborové tabulky byl naším předposledním soupeřem před zahájením jarní části. Oba týmy nastoupily zdecimovány nemocemi a zraněními, soupeř dokonce jen v devíti hráčích, do sluncem prozářeného dopoledne na naší trávě. S problémy se očividně lépe vyrovnal náš zkušenější a fyzicky vyspělejší soupeř. Všude byl o krůček dříve. Sled branek odpovídal hře. Dukla stále byla u balonu o pověstný chloupek dříve a stejně tak branky dávala snadněji než my. Naše obrana jí to však svojí nerozhodností značně zjednodušovala. A tak jsme stále dotahovali. Jen jsme vyrovnali, menší záváhání a přišel opět trest.

Utkání tak po neproměněné penaltě na každé straně dospělo do hokejového výsledku 5:6 na konci. Celkový dojem z našeho výkonu však nebyl špatný. Mužstvo se vždy po inkasované brance snažilo o vyrovnání a jeho bojovnost slavila úspěch mimo posledního gólu.

V posledním zápase zličínského turnaje jsme nastoupili proti Vyšehradu. Utkání se po pořadatelské stránce naprosto nepovedlo. Deset minut před výkopem pořadatelé zjistili, že tým Vyšehradu není. Po mém upozornění na to, že existují telefony, jim zavolali. Už prý jedou. Hodinu po oficiálním výkopu zápas skutečně začal. Soupeř měl mírnou převahu, která pramenila spíše z menší koncetrovanosti, způsobené využitím hodiny čekání ke slunění a podobným činnostem. Když jsme se dostávali do tempa, přišel šok, po dvaceti minutách hry rozhodčí ukončil poločas s tím, že od pěti hrají chlapi. Druhý poločas se hrál pod tímto vlivem. Vyšehrad se ujal vedení po úniku po pravé straně a následném centru zakončeném hlavičkou do naší branky. Za této situace se projevila bojovnost našeho mužstva, které prahlo po vyrovnání. To se podařilo. Balunův trestný kop za vydatné pomoci slunce a soupeřova brankaře skončil v síti. Více se již nestihlo. Za klad tohoto miniutkání je možno označit výsledek se soupeřem, se kterým jsme v soutěži vysoko prohráli.

"V neděli mužstvo navázalo na výkon ze soboty. Dokázalo se zvednout již v první půli, kdy vyrovnalo dvoubrankový náskok soupeře. Ve druhém poločase mužstvo už lépe bránilo a soupeře rozleptalo smrtícími protiútoky do otevřené obrany. Hráči zaslouží za přístup k utkání pochvalu," komentoval první výhru na zličínském turnaji trenér Petr Semirád.

Mladší dorost po několika ostudných debaklech na turnaji Zličína zabral a uhrál remízu s vedoucím Juniorem. Zítra tým sehraje další utkání se Slaným.

"Mužstvo lze poprvé letos pochválit za bojovný obětavý výkon. Důležité bylo, že po obdržené brance ve 41. minutě se tým psychicky nesložil a svůj výkon korunoval zaslouženým vyrovnávajícím gólem po dobře zahrané standardní situaci Baluna a hlavičce Vrátného," popsal průběh utkání trenér Petr Semirád.

"Mužstvo nastoupilo v sestavě prořídlé nemocemi a omluvami. Soupeř nás převyšoval v pohybu na zasněžené umělce a chyby trestal brankami," komentoval třetí porážku na zličínském turnaji trenér Petr Semirád.

FC Tempo - Aritma 1:6 (0:4 )
Branka Tempa: Balun.
FC Tempo: Flaks - Přikryl, Louda, Lana, Horna - Křížek, Tauchman, Balun, Šulc - Linhart, Joachimsthaler.

Soupeř nás převyšoval ve středu pole a v proměňování střeleckých příležitostí a to jich ještě brankář velmi mnoho zneškodnil. Pro některé hráče, kteří pravidelně na podzim nenastupovali, je to ideální příležitost ukázat, zda se na jarní zápasy do nominaci dostanou či zda jim v létě bude navrženo hostování v jiných klubech.