Nedávno bouřlivě oslavil devětadvacáté narozeniny a snad i právě proto patří
Jiří Valášek v mužstvu k nejzkušenějším. Většinou nastupuje na kraji obrany, která mu svědčí úplně nejlépe, stejně jako funkce pokladníka v mužstvu.
Jeho neustálý úsměv mu ze tváře nevyhnalo ani zranění třísel, které ho trápilo celou druhou část podzimní sezóny.
Konec roku pro něj bývá vždy hektický. Práce na tvorbě katalogu je nekonečně zdlouhavá a nebere konce nehledě na to, že Vánoce už pomalu klepou na dveře.
Jak hodláš strávit letošní vánoční svátky?
Bohužel pracovně, tak jako každý rok. Vždy ke konci a na přelomu
roku mam nejvíce práce, takže u mě nahrazuje vánoční stres pracovní. Vždy si ale samozřejmě najdu čas na své přátele a rodinu.
Na co těšíš nejvíce letos a na co máš nejhezčí vzpomínky z dětství?
Jelikož na Ježíška už nevěřím, tak teď spíše právě na to klidné vánoční
setkáni s rodinou. Nejvíc se těším, až bude po Vánocích a nastane
klidnější pracovní období. S Vánocemi souvisí i fotbalová
přestávka a na tu jsem se těšil díky zdravotnímu stavu už od poloviny
sezóny. Jako každé dítě jsem se vždy těšil na dárky a vánoční prázdniny.
Jaký dárek ti utkvěl v paměti do dneška?
Tak to fakt nevím, který bych vybral. Ze všech dárků mám radost.
Kde a s kým budeš trávit letošního Silvestra?
No to je přece jasný. Ve společnosti Hnědých jazyků (Smutných
potapěčů). Kde? Zatím to ještě není jasné a stejně bych to raději
nezveřejňoval.
Co bys přál sobě do příštího roku a co Tempu?
Určitě všechna standardní přáni, která se v tuhle roční dobu přejí,
všem hodně zdraví, lásky, spokojenosti.
Sobě bych si přál více toho zdraví, jelikož mě podzimní částí fotbalové
sezony provázelo zranění.
Poděkování všem, co udělali za minulý rok pro Tempo kus práce a hodně
elánu do další bitvy spojené s budováním "velkoklubu" na Tempu.