Nešťastný závěr duelu prvního kola pražského přeboru už fotbalová Praha zná. Rozhodčí oznámil, že se bude nastavovat sedm minut. Když uběhly tři, zůstal v šestnáctce hostí ležet zraněný vršovický hráč. Pořádající klub nepřipravil nosítka. Na vysazených dveřích, které byly jako vhodnější prostředek vzhledem k charakteru zranění nabídnuty, také nebylo možné jeho transport provést. Pro podezření na poranění páteře bylo lépe s hráčem nehýbat. Po uplynutí 97. minuty se rozhodčí rozhodl nečekat na příjezd sanitky a utkání za stavu 3 : 1 ve prospěch domácích ukončil. Není divu. Po vážném zranění jednoho z hráčů by bylo další nastavování jen zbytečnou formalitou.
Výsledek se však k překvapení čtenáře fotbalových pravidel počítat nebude. Tempu nepomohlo ani to, že rozhodčí Stumpf prokázal mimořádnou dávku odvahy a při projednávání před komisí rozhodčích i STK uvedl, že označení zápasu v zápise o utkání jako nedohraného neodpovídá realitě. Řekl, že zápas řádně ukončil a teprve následně na nátlak delegáta do zápisu označil utkání za nedohrané.
Pravidla nedohrání a předčasné ukončení zápasu umožňují pouze ve výjimečných případech. To, co se stalo 16. srpna 2003 na hřišti FC Tempo, však beze sporu mezi ně nepatří. Pravidla určují, jak má rozhodčí při předčasném ukončení zápasu postupovat, tj. má si svolat kapitány a za přítomnosti asistentů jim sdělit důvod předčasného ukončení utkání. Nic podobného se ovšem na hřišti Tempa neodehrálo.
STK rozhodla, že zápis o utkání je nade vše. Byť je sepsán nepravdivě a pod nátlakem delegáta. Jaký nátlak měl rozhodčí na mysli, se můžeme jen domýšlet. Při vědomí, kdo hodnotí výkony sudích, to ale není těžké. O to víc je třeba před rozhodčím Stumpfem smeknout. I pod tlakem dokázal přiznat chybu, kterou při vyplňování zápisu udělal.
STK však doznání rozhodčího nevzala na vědomí. Rozhodla, že neplatí stav a výsledek dosažený na hřišti, ale záznam uvedený v zápise. Byť kapitán Tempa již před jeho podepsáním uvedl, že není správně. Zápis prý nemá nikdo právo změnit. Ani v případě, kdy neodpovídá skutečnosti. Důležité poznání! Radost z výhry na hřišti může být hodně předčasná. Stačí, aby rozhodčí po závěrečném hvizdu do zápisu uvedl jiný výsledek, než jaký na hřišti nastal, nebo aby napsal, že se spletl a mělo se ještě půl minuty hrát. Také to by znamenalo předčasně ukončené utkání a opakování zápasu. Ačkoli to pravidla nepřipouštějí.
Slova o radosti z výhry na utkání FC Tempo - SK Actherm Vršovice rozhodně nepasují. I když domácí hráči opouštěli hřiště s pocitem oprávněných vítězů, žádný nejásal. Radost zastínilo zranění soupeře. A také stud za nedostatečnou pořadatelskou službu.
Nyní, po rozhodnutí STK se pocity lítosti prohlubují. Je nám líto nejen zraněného soupeře, ale i mužstva Vršovic, které z vážného zranění hodlá vytěžit opakování zápasu. Také rozhodčího Stumpfa, který zápas odřídil s přehledem a chybu při vyplňování zápisu dokázal přiznat. Tvrdý trest jej totiž přesto (snad ne právě proto) zřejmě nemine. A konečně je nám líto pražského fotbalu, jehož řídící orgán nedokázal nadřadit rozum, duch pravidel a fair play nad jeden nesprávně vyplněný zápis.
Tolik vyjádření, které dáváme k dispozici po vyčerpávajícím jednání STK. Protože si myslím, že hráči, členové a příznivci FC TEMPO PRAHA mají právo vědět víc, připojuji ještě pár řádek. Snad budou při tom všeobecném přetřásání „nedohraného“ zápasu ještě k učtení. Nechci se příliš věnovat rozhodnutí STK, protože jeho nesprávnost je zcela zřejmá. Jde mi nyní o to, co mu předcházelo a co bude předmětem řízení dnešní disciplinární komise, tj. o zajištění pořadatelské služby a populárních nosítek.
Že nebyla připravená, je fakt. O tom, že možná zraněného hráče Vršovic jejich absence zachránila před ještě většími problémy, jež by poraněné páteři nakládání na nosítka přivodilo, můžeme pouze spekulovat. Reálně však lze přemýšlet o tom, proč nebyla připravena, proč najednou chyběly míče a proč se muselo před zápasem přelajnovávat hřiště nebo uklízet hadice.
Myslím, že za to skutečně může výbor. Otázku pořadatelství jsme totiž podcenili. Jsem si jistý, že za předchozího vedení klubu by se to nestalo. Před každým domácím zápasem se celá jeho schůze věnovala tomu, kdo bude hlavním pořadatelem a kdo mu bude pomáhat. My jsme to bohužel neudělali. V domnění, že si Franta Zítka (Čombák) ve své čestné funkci hlavního pořadatele dokáže najít dost spolupracovníků a poradí novému správci, jak se správně lajnuje hřiště a věší sítě, jsme pořadatelství zápasu přešli jako samozřejmost, kterou není třeba dlouze rozebírat.
Někdo si už v návalu zklamání z ostudného konce zápasu posteskl: „Hlavně že máme nové míče a soupravy, když nám míče při zápase došly a pro nosítka se nám bude smát celá Praha.“ Chápu to zklamání. Aby byl obrázek ještě věrnější, prozradím, že poslední výbor před zápase z Vršovicemi řešil otázku sponzorů a hlavně, což patrně vzbudí pousmání ještě větší, problém, zda by při plánované přestavbě škvárového hřiště na travnaté bylo možné snížit betonovou zeď a místo ní vybudovat čtyři řady sedadel pro diváky. V kontextu s důsledky, které měl závěr zápasu s Vršovicemi, pěkná blbost.
Jenže bez vizí a snů to nepůjde. Představa, že všechny týmy Tempa budou hrát v pěkných dresech na kvalitní trávě u lesa, je totiž tím jediným, co mě, ale myslím, že i ostatní, k práci ve výboru vede. Ti, co přišli v březnu na valnou hromadu, vědí, že za ni není žádná jiná odměna. Poslední týdny nám daly zabrat. Tomáš Zmatlík je strávil celé na Tempu při rekonstrukci objektu. Možná se tam najdou vady, ale stará zkušenost praví, že na vlastním je najdete vždy. Myslím, že přijít do takových sprch v Cholupicích nebo na Zličíně, vrněla by většina blahem nebo vrčela závistí, že něco takového na Tempu nemá. Petr Dedek na posledním výboru, který v duchu boural zeď, ani nebyl. Také proto, že ho noční číslování míčů a souprav pro celý klub vysílilo natolik, že se stal snadnou kořistí virózy. Do toho se chystal další nábor. Finišovala jednání s TJ Tempo, ČSTV a Ministerstvem financí ČR o převodu pozemků, který by mohl umožnit výstavbu nového hřiště. A opomenout sponzory, ať již šlo o výrobu reklamních panelů, nebo jednání s potenciálními partnery, která umožnil svým výborným přístupem dr. Novosad, také nebylo možné. Od sobotního rána před zápasem s Vršovicemi se dokončovaly práce na objektu, měnily všechny zámky, předělávaly reklamy, vybavoval dorost odjíždějící na soustředění.
Vzpomínám, co ještě proměnilo jindy klidné léto v nebývalý kolotoč. Ale ne proto, abych se vymluvil, proč nebyla nosítka. Nechci, aby tenhle příspěvek vyzněl jako nějaká zarputilá obhajoba. Jenom ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Jenom nespokojenost a touha po zlepšení nás posunou dopředu. Platí, že kritika je vždy vítaná. Ale bude o to víc, pokud jí bude doprovázet nápad či myšlenka, jak se s nedostatkem vypořádat.
Co se dělo na Tempo v červenci a počátku srpna jsem připomněl spíš, abych si dodal odvahy a všechny, kteří navštěvují tyto stránky (nebo je nenavštěvují, ale fandí Tempu) přes proběhlou ostudu, vyzval ke spolupráci a požádal o pomoc. Zápas s Vršovicemi ukázal, že každodenní provoz klubu nelze podceňovat. I když věřím, že se náš nový správce úspěšně seznámí se všemi svými úkoly a bude plnit všechny povinnosti, stále zůstane dost práce pro ostatní. Na každý zápas v pražském přeboru je potřeba deset pořadatelů. Zajistit budeme muset i podavače míčů, v čemž by nám měli pomoci nejmenší žáčci. A to nemluvím o jiných formách spolupráce v závislosti na dovednostech a možnostech, které každý z nás má. Jako příklad uvedu Valyho, na něhož sypeme jeden počítačový úkol za druhým. Ale nebojím se, že by se pro někoho nenašlo nic. FC Tempo potřebuje hodně lidí, kteří se za něj budou bít nejen na hřišti.
Jeden úkol stojí před všemi hráči a trenéry A týmu už teď.
Ostudné selhání s nosítky nás mrzí hodně. Výrok STK o opakování zápasu to zklamání z nevydařené premiéry ještě umocnil. Vzal totiž hráčům vítězství - odměnu, kterou si za výsledek a předvedenou hru zasloužili. Výrok STK není spravedlivý! FC Tempo Praha poškodil. Jménem výboru, od jehož selhání v podobě nezajištění pořadatelské služby se šňůra nesprávných a nešťastných rozhodnutí odvíjela, bych chtěl poprosit ty, kteří se na působení A – týmu podílejí, aby udělali pro nápravu této křivdy všechno, co bude v jejich silách. Nejen v opakovaném zápase s Vršovicemi, ale již v neděli na hřišti ČAFC. A následně pak ve všech dalších zápasech. Čeká nás patrně skutečně mimořádně náročná sezona.