O lidské zlobě a sobotní brigádě

Sobotní dopoledne bylo docela kruté. Naplánovaná brigáda měla posunout výstavbu našeho areálu o kousek dopředu. Ale místo toho jsme tam stáli jako… chtěl jsem napsat „jako sloupy“, ale právě tohle přirovnání právě v oné chvíli trochu dost kulhalo. Sloupy připravené pro budoucí plot totiž ležely jeden vedle druhého zohýbány a vyvráceny rukama neznámých ničemů.

Šestadvacet téměř zničených sloupků představuje škodu v desítkách tisíc a zhatilo plán, podle kterého jsme měli právě v sobotu začít budovat plot. Noc z pátku na sobotu snad všechny přesvědčila o nutnosti chránit naše nová hřiště před cizími nenechavci. Ta otázka musela napadnout každého: Komu stálo za to trávit dlouhé minuty ohýbáním železa a taháním těžkých dřevěných desek na budoucí hrací plochu?

Při pohledu na důslednost a vytrvalost, s níž ke svému "výkonu" přistoupili, se nutně nabízí myšlenka, že spíš než alkoholové opojení náhodných kolemjdoucích se za nepochopitelným jednání skrývá zloba a závist větší, než ony čtyřmetrové sloupy.

Na adresu oněch "lamželezů" padala nelichotivá slova. S odstupem několika hodin mi jich však je spíš líto. Výstavba nového hřiště a další plány našeho klubu musely někomu strašně ležet v žaludku. Přemýšlím, jak moc jej asi štvaly, že se uprostřed noci sebral (ať už sám, nebo s vypečenými kumpány), šel na kraj lesa a věnoval mnoho energie tomu, aby způsobil škodu.

Musela to být docela fuška. Ohnout kovovou tyč až k zemi asi není jen tak. Tahle myšlenka však dává naději, že takový člověk (nějak mi to slovo nejde z klávesnice) svému trestu neujde, i kdyby policie své šetření skončila bez úspěchu. Protože pokud svůj záměr navzdory jeho nenávisti úspěšně dokončíme a pokud se s tím dotyčný nedokáže vyrovnat, bude se sžírat ještě víc. Doufám, že mu k tomu dáme příležitost.

Navzdory šokujícímu ránu se ještě v sobotu podařilo udělat kus práce. Obrousit velkou část cisterny, připravit jámy pro další sloupky a především natřít základovou barvou všechny sloupy pro oplocení budoucího tréninkového hřiště s umělou travou. Dík patří všem, kteří dopoledne přišli. K tradičním pracantům se pomalu zařazují mladší žáci, které tentokrát doprovázeli oba jejich trenéři. Ve vyřazených dresech, které nahradily pracovní oblečení, předváděli kluci se štětkami podobně dobré výkony, jako v jarní části své soutěže. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo sloupy natřít vrchní barvou, měla brigáda pokračování v neděli. To už však byla účast výrazně nižší (a uznání přítomným o to větší). Snad za to mohla nevhodnost nedělního termínu, nevlídné počasí a pár výjimečných okolností (postup dorostu, start některých hráčů na maratónu, atd.). Někdo o brigádě asi nevěděl. Pro jistotu proto předem avizuji, že další brigáda na sebe nenechá dlouho čekat a že budeme skutečně potřebovat každého, kdo bude mít chuť nebo vůli pomoci.

FOTOGRAFIE