Pohlednice z Anglie: První dojmy (1. část)

Autor: Jiří Formánek <jiri.formanek(at)caramba.cz>, Téma: O čem se mluví..., Zdroj: Jiří Hlavička, Vydáno dne: 08. 09. 2004

Nedávno přišel od Jiřího Hlavičky, hráče “A“ mužstva mužů FC Tempo Praha první email o jeho dojmech a pocitech po příletu do Velké Británie, kde by měl strávit následující rok, starat se jako au-pair o dvě děti a především se zdokonalit v angličtině.

Jiří Hlavička (1. dopis):

Zatím si nemůžu vůbec stěžovat. Vypadá to všechno v pohodě. V úterý jsem čekal na Mika asi jen dvě minuty, měl cedulku Jiri Hlavicka. Poznal jsem ho hned, nebyl problém. Šli jsme k autu, čekal jsem Forda, Golfa, něco podobného, ale byla tam 20 let stará Toyota s automatem [porad nevím jak se řadí, jo ale plyn je vpravo].

ředpokládal jsem že Mike bude jezdit něčím novějším, opak byl pravdou, má asi tak 13 let starý BMW 520i. Stanmore je bohatá čtvrť, ale já jsem zrovna v ulici, kde jsou řadovky, takže zlatá střední třída. Televizi na pokoji mám ale není to ani 35 a radio jménem Alba se zastrčeným ramínkem [asi od předchozích au-pair] hraje vcelku dobře.

Jídlo je vážně úplně jiný. Vůbec nejedí společně [teda kluci ne - možná až jim začne škola - příští týden tak to tak bude]. Já ale jim s rodičema, tedy jím, lepší slovo je možná stravuji se. Vegetariánská strava. Opět si nestěžuji, věděl jsem to.

Zeleninový polívčičky [pekelně horký], brokolicový placičky a podobně. Ale hlad fakt není. Včera mě tady ten starší kluk provedl i se psem - zatím se mi zda sympatičtější než mladej, který je pekelně drzej (asi jako Heráň), což ale neřeším.

Hned jsem zakoupil novou sim-kartu od Orange. Byli to nějaký arabáci, ale normální klasickej obchod, potřebovali registraci, jenže neřekli že to budu muset říkat do telefonu, takže bavendo - nedokázal jsem nervozitou vyspellovat svoje jméno. Nevadí, kluci arabsky to zvladli.

Už taky vím, kde je škola, jenom asi 10 minut od baráku. Jo během procházky jsme několikrát pěkně zmokli, což mě dost překvapilo. Vyjdu ven a krásně a během chvilky zataženo a déšť, pak zas krásně a pak zas déšť, věčnej koloběh. Si snad ale zvyknu.

Dnes ráno jsem mel první pracovní den. Úklid kuchyně zvládám v pohodě. Jestli budu muset žehlit jako dnes tak nevím. Sebrat věci z radiátoru [venku toho moc neuschne], odnést je do pokoje, tam je trochu složit a nechat se mi zda dobrý, ale třeba přijde změna.