Na turnaji na Pankráci se měl poprvé ukázat náš tým v plné síle, a prokázat tak svoje schopnosti a prozatímní průběh a smysl zimní přípravy. Dva hráči bohužel nakonec nemohli, takže jsme si nemohli ověřit svojí plnou sílu. Ale i tak jsme viděli některé kvalitní zápasy s kvalitními soupeři, které nám odkryly slabiny, chyby a naznačily budoucí směřování přípravy.
Jako už pokaždé se z turnaje nějaké týmy odhlásily, takže počet účastníků se zúžil z 8 na 6. Zápasy se proto prodloužily na dvakrát 12 minut.
Na turnaji jsme začínali, už potřetí za sebou (!), hned v prvním zápase, a tak to podle toho vypadalo. Oba týmy začaly hru, jako kdyby přiletěly z jiné planety. Proti nám stál mnohem slabší a nejspíš i o rok mladší tým ČAFC. Ale i my jsme měli v týmu 3 hráče ročníku 98... Po slabém začátku jsme se ve druhém poločase (už tradičně) vzbudili a i když jsme měli v koncovce smůlu, nakonec jsme brankáře překonali třikrát.
V dalším zápase se proti nám postavil B tým Podolí, kde hráli mladší kluci a svou roli viditelně nezvládali. Je na pováženou, proč vůbec vpouštět takový tým do zápasů, když si na první pohled přišel pro debakl. Dětem to asi na radosti z fotbalu moc nepřidá. Naši chlapci si zvesela zastříleli a zdecimovali soupeře, který do té doby prohrál se silnými Střešovicemi pouze 6:0, 12:0.
V dalším zápase už proti nám nastoupil první opravdový soupeř, a i když jsem chlapce na jeho kvalitu upozornil, nestačili se divit. Náš výkon nestál za nic. Hráči byli silně dezorientovaní, slabí v osobních soubojích, ani jednou si nepřihráli a byli jasně slabší. I tak bylo ale pět branek příliš. I když nás soupeř jasně přehrál, skoroval spíš, protože jsme měli v rozhodujících momentech smůlu. Jednu branku jsme také obdrželi ze smyšlené penalty, ze které pana rozhodčího neviním. Jen prostě stál úplně špatně, vůbec do prostoru, kde byl míč neviděl, a proto rozhodl takhle. Nelze mu to vůbec vyčítat. Je to jen...rozhodčí.
Čtvrtý zápas jsme sehráli proti starým známým z posledních turnajů - Podolí A. Sehráli jsme výsledkově i herně vyrovnaný zápas a dokonce jsme byli v úvodu mnohem aktivnější a vedli jsme. Jenže pak jsme byli hned dvakrát v rychlém sledu vyloučeni a hráli ve třech. Poprvé kvůli většímu počtu hráčů na hřišti, kdy se zapomněl T. Obšil, a podruhé kvůli faulu. Zejména při kartě za faul potvrdil pan rozhodčí, že pískat může opravdu každý. Doprovodil tak sérii svých tristních výkonů a nenechal nikoho z hlediště na pochybách, že je vůl. Po gólech v oslabení jsme už sice nedokázali vyrovnat, ale většina hráčů alespoň ukázala, že jsou ochotni na svých chybách z předchozích zápasů pracovat.
V posledním zápase proti nám naskočil nažhavený tým Střešovic, který chtěl uspět stůj co stůj. Většinu zápasů za ně odehrála v podstatě jedna pětka a proti nám tak hráli dlouho taky. Zbylých jejich pět fotbalistů se koukalo, jak silnější kolegové hrají fotbal. Do zápasu naskočili s vědomím, že musí vyhrát, aby se stali vítězi turnaje, ale scházela jim pokora. Proto i přes jasně větší kvalitu (těch pěti hráčů) hráli ještě v desáté minutě 1:1. Pak ale ukázali, proč se stali celkovými vítězi a přehráli nás.
Sestava a branky Tempa: B: O. Moudrý - Sláma 2, Slavíček, J. Moudrý, Trampota 5, T. Obšil, Vodrážka 3, Novotný 5, L. Obšil 4.