Výstavba hřiště? Už se nikdy nevsadím, říká Tomáš Zmatlík

Muž, který se výrazně zasloužil o výstavbu nového areálu. Možná tuhle větu by použila většina příznivců a členů fotbalového klubu Tempo Praha, kdyby se jich někdo zeptal, kdo je to Tomáš Zmatlík. Zanedlouho čtyřicetiletý trenér, funkcionář a bývalý hráč, se podílel na realizaci snu celé generace fotbalistů na Tempu: výstavbě nového travnatého hřiště a hřiště s umělým povrchem, které nahradily starou prašnou škváru.

Za svou kariéru prošel Tempem, Bohemians (kde trénoval i s ligovým týmem trenéra Pospíchala), Uhelnými sklady, Českými Budějovicemi, Modřany, Admirou/Slavoj a Braníkem. Ale pouze jeden klub mu zůstal v srdci: Tempo. "Udělal jsem si takové malé kolečko a tady už to dokončím. Tempo je vedle práce a rodiny jedna z mých třech lásek," říká populární "Zmatla".

Kolik úsilí stálo vybudování nového travnatého hřiště a přilehlé umělé trávy?
Moc. Byla to čtyřletá práce. Na začátku byly lehké projekty, jen tak rámcově bez firem. Pak se to začalo vyvíjet až do současné podoby. Zjistili jsme, jak se to dělá s kropením a drenážemi a pustili se do toho.

Co bylo ve vašem snažení nejtěžší?
Nejvíc práce dalo asi rozšíření hřiště. To původní škvárové bylo asi o tři metry užší. No a samozřejmě sehnání potřebných financí. Ale byla to kolektivní práce celého výboru.

Hodně lidí ale říká, že bez vás by nový areál nestál.
Vždycky to musí někdo vést, bez toho by to nešlo. Já byl řekněmě nějaký koordinátor. Šel jsem za vytyčeným cílem a dokonce jsem se kvůli tomu i vsadil.

Opravdu? S kým a o co?
Vsadil jsem se, že hřiště otevřeme už v roce 2004, ale otevřelo se až v roce 2005. Ale neprozradím s kým a o co. Možná jen, že to bylo něco mezi malým pivem a penězi.

Takže jste sázku prohrál, ale to vás asi moc nemrzí. Jaké jste měl pocity, když se na hřišti přestřihla páska?
Byla to nádhera pro všechny lidi, kteří se na tom podíleli. Všude bylo cítit obrovské nadšení. Splnil se nám sen. O Tempu se vždy říkalo, že je to chudý dělnický klub, což přetrvávalo až do téhle éry. Ale když jsem viděl ty malé děti, jak na hřišti trénují a mají radost, bylo to fantastické, až mi tekly slzy.

Práce okolo výstavby vás musela stát spoustu času. Byla to každodenní práce?
Ze začátku ne. Museli jsme dávat věci kolem pozemků a podobně. Každodenní práce to byla, až když začala výstavba. Najali jsme firmu Grassfield, kterou vede František Bělka, což je podle mého nejlepší odborník na trávníky u nás. On se staral o hřiště, my pak o koordinaci věcí okolo: studny, kanalizace, plyn, světla.

Co jste na úkor výstavby hřišť šidil?
No něco jsem ošidit musel, ale naštěstí mám vynikající práci, pronajímám nebytové prostory v baráku na Novodvorské ulici, takže se to dalo skloubit.

Musíte být na areál pyšný.
To jsem. Ale hlavně na to, že jsme to dokázali my všichni. Já bych byl hrozně rád, kdyby to každý, kdo je na Tempu, bral, že je součástí Tempa. Teď se mi zdá, že to tak funguje a doufám, že nás bude přibývat.

Před zápasem s Cholupicemi jste před dvěma stovkami diváků dostal z rukou předsedy oddílu a kapitána A-mužstva Trunečky zarámovanou fotografii nového areálu. Věděl jste o téhle akci?
Do poslední chvíle jsem to nevěděl a v životě by mě to nenapadlo, že se něco takového chystá. Neměl jsem ani náznak. Bylo to obrovské překvapení.

Navíc vám Josef Hurka starší zahrál známou písničku We are the champions se slovy: Pro šampiona Tomáše Zmatlíka! Jak jste se cítil?
Byl jsem vyjevenej a měl tep 220. Jsem nerad středem pozornosti a na Cholupice se sešla slušná návštěva. Ale bylo to nádherné...

...navíc vás musel potěšit výsledek následujícího zápasu, který Tempo nad lídrem přeboru a rivalem vyhrálo 2:1.
Tak to určitě. Kluci zahráli parádně. Prostě se to povedlo. Jen jsem se trochu bál počasí, aby se nezničil trávník. Ale vydržel to.

Kde máte vůbec zarámovanou fotku vystavenou?
Nejdřív jsem se pochlubil rodině. Manželka mě moc podporovala a držela. Teď už je mezi ostatními fotbalovými věcmi v kanceláři.

Co na Tempu plánujete dál?
Dvě věci: rozšíření kabin a druhou umělou trávu místo té stávající horní. Ale tam je to trošku složitější, protože pozemky nejsou naše, ale pracuje se na jejich převedení.

Kolik to bude stát?
Investice na každou akci přesahuje deset milionů. Umělka by měla vyjít na 13 milionů i s kvalitním osvětlením. Vše je zatím ve fázi projektů, pak budeme muset sehnat peníze.

Můžete se zase vsadit...
Už se nesázím. Ale myslím, že první budou kabiny, tak v horizontu čtyř let. Během dalších dvou let by mohla být i ta umělá tráva.

Ještě na podzim jste byl asistentem trenéra Formánka u A-mužstva. Výbor se však v prosinci rozhodl vás oba odvolat. Vše se událo za poněkud dramatických okolností. Jak se na to zpětně díváte?
Já byl tenkrát na dovolené. Byl jsem před toto rozhodnutí postaven jako skoro před hotovou věc. Už několikrát jsem nabízel, aby k áčku přišel nový asistent, že už jsem u týmu dlouho. A každý mančaft potřebuje obměnu.

Takže rozhodnutí výboru bylo správné?
S Jirkou Formánkem to podle mě bylo nešťastné řešení. Navrhoval jsem, aby se nejdřív vyměnil jen asistent. Měl ještě zůstat. Bylo to hodně nepříjemné, zvlášť kvůli těm diskuzím na internetu.

Co tedy říkáte současnému pokusu "trénujeme si to sami"?
Projektu "trénujeme si to sami" moc nevěřím. Ale jsem ochoten přistoupit na to, že se to dá takhle nějakou dobu dělat, ale ne trvale. Mám trenérskou A licenci, takže doufám, že o trénování něco málo vím. Ať mluvím s kýmkoliv, což jsou hlavně kamarádi z fotbalu, trenéři, kteří se pohybují ve vyšších soutěžích, tak to nikdo nechápe. Ale zatím to celkem funguje. Klukům fandím a chodím se na ně dívat.

Kromě fandění a práce ve výboru trénujete také mladší přípravku A. Jaká je práce s dětmi?
Je to hodně jiné. Na dětech je obrovsky vidět, jak se neustále zlepšují. U mužů už je to jenom takové ladění. Je to s nima nádherná práce.

Máte na ně trpělivost?
Bez toho by to nešlo.

Taky se angažujete ve staré gardě.
No jasně. Máme odehráno asi pět zápasů od podzimu, kdy jsme začali. Doufám, že další čtyři zápasy do konce června vyjednáme. Proběhneme se a je to příjemné.

Jste ve staré gardě kapitán?
Ne nejsem. Jen jí dávám dohromady. Jsou tam starší a zasloužilejší kluci.

Na jakém postu nastupujete?
Na pravé záloze. Nevadí mi ani obránce. Prostě se pohybuji na pravé straně.

V červnu oslavíte 40. narozeniny, nejste na starou gardu ještě moc mladý?
(směje se) Mladej jsem, ale já vám kluci nechci v áčku zabírat místo. Možná kdyby se zmenšilo hřiště a zkrátil čas. Ale kvůli mně to asi nebudou upravovat.