Jsem asi exot, přiznává Jakub Novosad

Vzpomínáte na dobu, kdy většina lidí nosila legendární čepice s malinkou bambulkou uprostřed, takzvané rádiovky? Tak přesně takovou nosí Jakub Novosad. A dokážete si představit, že ráno vstanete a bez zásahu hřebenu vyjdete na ulici? Že ne? Tak přesně tenhle účes nosí Jakub Novosad.

Devatenáctiletý záložník Tempa: fotbalista, student, milovník balkánské kultury a divadla, ve kterém si už zahrál Caesara. Možná už chápete, proč se mu v kabině říká, že je avantgardní. Možná i pochopíte, proč je tento rozhovor, pro stránky fotbalového klubu, poněkud avantgardní...

Jak se ti zamlouvá, že ti spoluhráči říkají avantgardní Kuba?
Mně se to líbí. Mám smysl pro humor, tak proč by mi tak nemohli říkat? Sranda musí být.

Víš vůbec, co to slovo avantgardní znamená?
No samozřejmě. Avantgardní je nějakým způsobem pokrokový, výjimečný, nový...

A to jsi věděl už dřív, nebo seS po tom pídil až poté, co ti tak začali říkat spoluhráči?
Nepídil jsem se po tom. Chodím do školy, to se snad očekává, že budu mít nějaký přehled a tohle vědět. Pro mě je to samozřejmé. Věděl jsem to i předtím, než mi kluci začali říkat, že jsem avantgardní.

A jsi opravdu avantgardní?
Nejsem si jistý, že mě tohle slovo opravdu vystihuje. Ale být avantgardní by bylo určitě fajn. Jsem člověk, který je nerad průměrný. Jsem osobitý, ale to by měl být každý.

V čem se projevuje tvoje osobitost? V tvém účesu, který připomíná, ač máš černé vlasy, hořící vatru?
Na účesu bych to nezakládal. Stejné je to s oblékáním.

Na čem bys tedy svou osobitost zakládal?
Hlavně na vystupování mezi lidmi.

Kdo ti vůbec začal říkat, že jsi avantgardní?
Asi Petr Dedek. Já už ani nevím. Vzniklo to z jednoho mého příspěvku na webu Tempa po zápase.

Děláš gymnázium v Ohradní ulici. Za měsíc tě čeká maturita, co plánuješ dál?
Hlásil jsem se na DAMU, ale to se mi bohužel nepovedlo. Divadlo mě baví, vůbec umění obecně, tomu bych se chtěl věnovat.

Máš nějaký náhradní plán místo DAMU? Nebo půjdeš do práce?
Dal jsem si přihlášku na divadelní vědu a také na Filozofickou fakultu, obor srbština.

Proč zrovna srbština?
Mám rád balkánskou kulturu. Navíc znám pár Srbů. Viděl jsem i pár filmů a slyšel nějakou tu srbskou muziku.

Co když ani tohle nevyjde?
Život půjde dál. Zkusím to za rok. Do té doby bych se nějak zabavil.

Čím?
Třeba divadlem, které amatérsky hraju. Nebo fotbalem.

Jenže fotbal tě neuživí.
S tím ani nepočítám. Dělal bych jen to, co mě baví. To se projeví až časem, čím se budu živit.

Nejel bys třeba na nějakou stáž do Srbska?
Mám to v plánu. Koncem srpna je tam festival balkánské muziky. To bych se rád podíval. Ale jet do Srbska by bylo fajn. Když se dostanu na filozofii, je možný nějaký studijní pobyt. Ale jet tam třeba na rok pracovat? To ne! Není to úplně oblast, kde by se dalo bez problémů uživit.

K balkánské kultuře patří i fotbal. Sleduješ ten srbský?
Ne, to ne. Srbský fotbal opravdu nesleduji.

A je někdo na Tempu balkánský typ?
Určitě! Z hlediska pití by tam zapadla většina. V Srbsku se totiž dost pije. Z hlediska zpěvu taky. Pro Balkán je typický radostný zpěv a užívání si života. Když jdu po zápase ke Krychli, tak tam cítím nádech srbské veselosti.

Hodně se pohybuješ v divadle, můžeš to nějak přiblížit?
Ve Švandově divadle jsem dělal šatnáře. Teď s tím končím a budu tam dělat anglické titulky.

To musíš umět perfektně anglicky, ne?
No něco umím, ale když hrajem Shakespeara, tak se nechytám.

Mluvil jsi také o tom, že hraješ amatérské divadlo...
Občas si s lidma ze školy a kamarádama zahrajeme věci od Voskovce a Wericha.

Kde vystupujete?
Objíždíme s naším seskupením různé sály. Takové ty, na které máme, protože jsme většinou bez kapitálu. Nemůžeme si dovolit extra divadlo. Hrajeme pro radost. Ale na podzim, když vyjde jeden projekt, bychom si mohli zahrát i v divadle v Celetné.

Jaká byla zatím tvá největší role?
Každá je velká, i když hraju úplné štěky. No ale jestli mám jednu vyzdvihnout, tak to byla postava Caesara ve stejnojmenné hře od Voskovce a Wericha.

Jsi dobrý herec?
Myslím, že nejsem. Určitě se musím vyvíjet, ale baví mě vystupovat před publikem. Hrát si. Výsledky snad přijdou.

A co na fotbalovém hřišti? Prodáš své herecké zkušenosti? Na hřišti nepotřebuju hrát, i když takových lidí je dneska hodně. Ale fotbal si zahraju rád.

Jak jde divadlo a fotbal dohromady? Není úplně obvyklé, že by herci hráli zároveň fotbal na takovéhle úrovni.
Fotbal jsem začal hrát dřív, než jsem přišel do skupiny lidí okolo divadla. Je to pro mě další forma relaxace, beru ho jako odpočinek, proto ho dělám. Až mě nebude bavit, přestanu.

Stejně si pořád nedokážu představit, jak po vystoupení s kolegyněmi rozebíráte dopolední zápas.
Přiznávám: v tomhle směru jsem asi exot. Ale lidi v divadle mají různé koníčky: počítače, chemii...

Jsi bohém?
Občas to někdo tvrdí, ale mám svůj řád. Není to tak, že nejsem tři dny doma a ani nejsem schopný říct, kde jsem ty tři dny byl.

Teď k fotbalu. Co Tempo a základní sestava?
Určitě bych chtěl hrát pravidelně, ale vím, že jsou moje výkony nevyvážené.

Čím to je?
Možná právě tím, že toho mám občas fakt moc a nedaří se mi tolik koncentrovat. Chybí mi zkušenosti, jsem zbrklý při řešení některých situací a možná mi taky chybí trochu té fotbalovosti. Navíc mě čeká maturita, takže mám v poslední době starosti se školou.

Nemáš už starosti s délkou tvých vlasů?
Neměl jsem čas zajít k holiči. Z toho taky vzešel můj účes.

Ten je právě hodně avantgardní. Stejně jako tvoje rádiovka, kterou občas nosíš...
...ta čepice je rekvizita, která se mi líbila, tak jsem si jí nechal. Nosím jí, když se stydím za účes. Ale vlastně bych jí nosil i jinak. Je to osobité.

V těchto směrech si na Tempu opravdu průkopník. Je ještě něco, co jsi na Tempo přinesl?
Loni jsem U Krychle docela dobře zpíval jednu národní píseň, která byla upravená do hodně sprosté podoby. Tomáš Zmatlík nebyl moc nadšený. Až příště vyhrajeme, tak si to U Krychle zopakujeme.