Museli jsme se ptát několikrát, ale nakonec jsme po pár desítkách minut dorazili k první bráně. Dobrý, jsme zde správně, ale kde je náš vstup. Hledali jsme, až jsme objevili první stanující fanoušky. Myslel jsem si, ze je to konec řady a nezdálo se mi to vůbec divný. Až když jsem se ptal jednoho Angličana, jestli to opravdu je konec. Jen se usmál a řekl, ze to rozhodne není. A jen tak prohodil, ze tam je od dvou hodin odpoledne.
Když jsme konečně dorazili kolem třetí hodiny ranní na úplný konec rady, dostaly jsme speciální "Čekací karty" s pořadovým číslem. Já měl číslo 637, což bylo poprvý kdy jsem měl jistotu, že se na Wimbledon opravdu dostanu. Do rána jsem vůbec nespal. Sedět na "měkký" igelitový tašce a být opřený o studený beton, to pro mě nejsou ideální podmínky ke spánku. Ještě když tam japončíci pořád něco hučeli. Dva se s tim ale vůbec nepárali. Lehli na silnici, pod hlavu si dali plastovou flašku od vody a v klidu spali.
Do pěti hodin chodilo jen par lidiček, ale pak davy začaly být čím dál tím více hustší. Těžko říct, jestli bych se na kurty dostal, kdybych dorazil v předem plánovaných sedm hodin. Možná ano, ale určitě ne kolem desáté hodiny, jak se mi to povedlo. Mohl jsem si taky ještě koupit vstupenku k sezeni na kurt dvě, ale bylo by to zbytečný. Podívat, i když pouze ve stoje, jsem se tam dostal taky.
Šel jsem se tedy podívat na rozpis zápasů a zjistil, že na kurtu číslo 13 hraje Novák-Mirnyj. Dostal jsem se hned za jednu lavičku. Bohužel si tam pak sedl Mirnyj a vedle mě jeho otec, který na něj pokřikoval celý zápas rady a nakonec mi dal i ručník. Sice jen bílý bez loga, ale stejně je to dobry suvenýr. Jen škoda, že nakonec Novák prohrál a utekl tak rychle, ze jsem si nestihl říct ani o podpis.
Viděl jsem taky zapas Martiny Navrátilové ve čtyřhře. Taky jsem stihl Johannsona s Tipsarevičem, Mauresmovou ve čtyřhře, na velký obrazovce zapas mladýho brita Murraye s Nalbandianem, při kterém byla výborná atmosféra, i když nakonec Murray prohrál. Jsem moc rád, ze jsem se na Wimbledon opravdu vydal. Bylo to skvěly a i to noční čekání se dalo přežít a taky japonštinu jsem si trochu zdokonalil...