Nejsem problémovej, spíš ukecanej, říká tempácký Šimák

Autor: Radim Trusina <radim.trusina(at)mfdnes.cz>, Téma: Rozhovory, Vydáno dne: 23. 08. 2005

Zeptejte se někoho na Tempu na jméno Lukáš Krajčí. Pravděpodobná odpověď? "Byl to výborný fotbalista, ale přestal fotbalu dávat všechno." Všímáte si jisté podobnosti s jiným fotbalistou? Pokud ne, tady je nápověda: spoluhráči začali záložníkovi říkat "Tempácký Šimák". "Začal jsem kouřit a pít, spadl jsem do toho,“ přiznává 24letý Krajčí, který se na Tempo vrátil v létě z Chuchle, kde strávil minulou sezonu.

Proč jsi před rokem do Chuchle odešel? Byl jsi přeci odmalička na Tempu.
Moc jsem se necítil na to, abych hrál přebor. Je pravda, že jsem jinde nebyl, ale možná právě proto jsem potřeboval změnu.

Proč jsi se na přebor necítil?
Změnil jsem tenkrát práci, nebylo tolik času.

Odešel jsi do Chuchle, co ti angažmá v I. B třídě dalo?
Byla tam výborná parta. Jenom bylo pro mě zklamání, že se nám nepodařilo postoupit do I. A třídy. Po tom jsme moc toužili.

Proč se to nepodařilo? Co chybělo?
Asi větší podpora od vedení.

Jak to myslíš?
Mohli angažovat víc zkušenějších hráčů. Jak se nakonec ukázalo, tak kádr nebyl na takové úrovni, aby bez posil postoupil.

Cíl jste tedy v Chuchli nesplnili, ale co ty? Jak si byl spokojený se svými výkony?
Hrál jsem ve středu zálohy. Defenzivní štít, protože jediná moje opravdu silná stránka je odhad na balón. Přede mnou nastupoval velmi kvalitní fotbalista Zdeněk Vondráček. Byl jsem spokojený.

Ale přesto jsi se vrátil se na Tempo...
V Chuchli vyhodili trenéra. Vzal to hráč, který nám v sezoně nepomohl, protože se nemusel s tím bývalým trenérem. To se mi moc nelíbilo.

A co kdyby se postoupilo? To bys v Chuchli zůstal?
To by se vidělo, těžko říct.

Jsi ale zpátky na Tempu. Jak se to událo?
Zavolal mi Petr Dedek, měli jsme sezení, na kterém jsme probrali jak to bude. Řekl mi, že mám šanci hrát přebor, když budu trénovat. Je mi teprve 24 let, chci to zkusit.

Ve 24 letech patříš na Tempu mezi "staré". Cítíš se tak?
No je pravda, že už patřím mezi staré, což se mi ještě nikdy nestalo. V Chuchli byl stoper kterému bylo 51 let.

Jaký je to pocit, patřit mezi mazáky?
Já si na to nikdy nehrál, jestli jsem starej nebo mladej. Ale je samozřejmě lepší, když mladí koníci nosí branky a oběhají to i za tebe (směje se).

Je Lukáš Krajčí drsný mazák?
Ne to ne.

Ale drsný být dokážeš, ne?
Tak to asi jo.

Někdo říká, že jsi problémový.
To si nemyslím, spíš ukecanej.

Většina lidí na Tempu říká: Jo, Lukáš, to byl jeden z největších talentů klubu. Co ty na to?
Je pravda, že jsem první mistrák za muže hrál v 15 letech. Nějaký talent tam asi byl. Jenže pak jsem začal kouřit a pít...

Kdy jsi začal a proč?
Asi v šestnácti. Parta mě zkazila.

Lituješ toho? Podle všeho si měl navíc.
Určitě mě to mrzí, ale zpátky to nevezmu. Sám o sobě si nemyslím, že bych to někam dotáhl, ale známí a táta, který chodil na každý zápas, mi říkal, že bych to určitě dotáhl aspoň do třetí ligy.

Byl jsi oporou týmu, který před třemi lety postoupil do přeboru, ale pak si byl víc vidět v hospodě, než na hřišti. Možná i tam ještě byla šance na vyšší fotbal, nemyslíš?
Nevím. Bylo to těžké období. Rozešel jsem se s přítelkyní Veronikou a padnul do toho. Vyléčilo mě až angažmá v Chuchli, měl jsem novou motivaci.

Spoluhráči ti přezdívají Honza Šimák. Co tomu příměru říkáš?
Mně je to jedno. Možná by mě to mělo těšit, protože Šimák je dost fotbalovej. Ale hraje automaty a ruletu. To já ne.

Ale nějaké společné rysy máte, ne?
To asi jo (směje se).

Letní přípravu jsi odtrénoval celkem spolehlivě. Jak to zvládáš?
Dělám skladníka v jedné počítačové firmě. Je to docela složité. Mám týden ranní a týden odpolední. Když mám odpolední, tak bych normálně nestíhal ani jeden trénink, tak si směny prohazuju s jedním kolegou, abych chodil aspoň dvakrát.

Ale mohl si hrát i méně náročnou I. A třídu, ne?
Měl jsem nabídku z Aritmy, ale odmítnul jsem. Je to daleko od mého bydliště a já rád zůstanu na Tempu, když dostanu důvěru.

Máš velkou motivaci?
No jo, motivačka je velká. Je to návratka na Tempo, do přeboru. Bydlím kousek od hřiště. Jsem Tempák a srdař.

Srdcař? Tak se charakterizuješ?
Myslím, že každý na Tempu pozná, že mám srdce na správném místě. Dokážu mančaft při zápase hecnout. Nevím sice, jak mě ostatní berou, rok jsem tu nebyl, ale snad je to v pohodě.

Překvapilo tě, že si hrál první mistrovský zápas proti Zličínu v základní sestavě?
To jo, ale nehrál bych, kdyby se nezranil Jirka Trunečka.

A byl jsi spokojený se svou premiérou před domácím publikem?
První půle byla z naší strany rozehrávací, noví kluci byli asi nervózní, ve druhé půli to bylo lepší a myslím, že nebýt vyloučení Jirky Novotného, tak nám tam jeden gól padl. A sám se sebou? Byl to pro mě po dvou letech první zápas v přeboru, jsem spokojený. I s tím, že jsem hrál po zranění, které ještě cítím.

O co se jedná?
Měl jsem dvakrát zlomenou čelist. Ještě dnes mám v puse dva šrouby. Na spodní části jsem měl jedenáct stehů, na horní čtyři.

Jak se ti to stalo?
Srazil jsem se na tréninku s třetím gólmanem Chuchle. Chtěl jsem jet po tréninku domů, ale spoluhráči mě ukacali, abych jel do nemocnice. Tam si mě deset dní nechali a zdrátovali. Kdybych jel domů, tak bych se asi zbláznil bolestí. V nemocnici mi dávali injekce.

Takže jsi jedl tekutou stravu?
(Směje se) Oni tomu říkali kašitá strava.

A?
Bezvadný. Za deset dní jsem zhubl 7 kilo. Já, kterej ty kila potřebuju.

Kolik vážíš? Už máš kila zpátky?
Ještě mi kilíčko chybí. Vážím něco mezi 71 a 73 kily. Od patnácti mám stejnou váhu.

Kromě velkého fotbalu hraješ i druhou haunspaulskou ligu za FC Káca. O soutěž výš je tým Smutných potapěčů složený z tvých spoluhráčů. Máš velkou motivaci postoupit a zahrát si proti nim?
Jsme rivalové. Tři roky po sobě jsme byli druzí. O postupu sníme. Jenže určití lidi nechodí hrát, takže nám to vždycky o fous uteče. Já už ligu hrál, ale chtěl bych si jí s Kácou zkusit.

Porazili byste Smutné potapěče?
Hrajou výborně, mají to dobře poskládané a jsou dlouho pohromadě. Přesto myslím, že bychom jim to v plné palbě nanadali.

Když si u toho srovnávání: porovnej tým, který postupoval do přeboru s tím dnešním.
Dřív tady nebyli extra mladí kluci. Toník Tichý hrál stopera, nakopnul nám to dopředu, hrál se takový hurá fotbal. Ale oslavy po postupu byly krásný. Teď hrajeme hezčí fotbal.

Ještě k těm oslavám: šéfoval jsi jim?
(Směje se) Né. Přítelkyně nade mnou tenkrát držela ochrannou ruku.

Ale první zápas po dlouhé době zaTempo jsi prý oslavil řádně.
(Směje se) To tam nepiš.