St. přípravka A: Háje - FC Tempo 1:4

Na dvou místech najednou bojovali kluci ze starší přípravky A za krásného podzimního rána. Ten důležitější zápas je čekal na hřišti FC Háje, kde se očekával dobrý fotbal a tuhý boj o první místo mezi dvěmi dosud neporaženými mužstvy. A byla to právě naše starší přípravka, která se po zodpovědném výkonu zaslouženě radovala z dalšího vítězství a hlavně z udržení prvního místa a zvýšení bodového náskoku na konkurenci.

FC Háje – FC Tempo 1:4 (1:3)
Branky Tempa: Kodiš 2, Doupovec, P. Geissler.
FC Tempo: Cahyna - Folprecht, Holko, Kalina, Polívka, Jantol, Doupovec, Eichler, P.Geissler, Nwogu, Kodiš, Matějček, Linhart.

Zápas byl pravým opakem posledního zápasu s Řeporyjemi, kde nás nejednou překvapil soupeř, ale hlavně záludný kluzký terén. Tomu se hlavně první sedmička skvěle přizpůsobila a když byla na hřišti, znamenalo to jediné – pohotovost na půlce soupeře, protože soupeř se za jejího působení v první půli k naší bráně nedostal.

Již ve 2 minutě Kodiš z 15 metrů perfektně vystřelil z levé strany k pravé tyči, kde domácí brankař stačil míč jenom vyrazit před nohy dobíhajícího Doupovce, pro kterého nebyl problém míč umístit do odkryté branky - 0:1. Další krásný moment nenechal na sebe dlouho čekat. Ve 4. minutě se k zahrání přímého kopu z levé strany připravil P. Geissler. Míč z jeho nohy obstřelil nejenom zeď, ale prolétl i přes brankáře soupeře a bylo hned veseleji - 0:2.

Soupeř to ale nezabalil a po našem vystřídání hru vyrovnal a v našem obranném pásmu se začali objevovat jeho volní hráči. Právě zapomenutá domácí 10 nedala Vojtovi šanci a v 7. minutě se postarala o snížení stavu na 1:2. To byl signál k vystřídání, a podle mě i k nejkrásnějšímu momentu zápasu. Patrik Geissler si v 10. minutě seběhl s míčem z levé strany hřiště na pravou a z takových 25 metrů poslal střelu přesně do spojnice břevna a levé tyče. Škoda, že to nešlo o pět centimetrů níže, byl by to jistě ukázkový gól. Soupeř nic nevzdával a při každé příležitosti se snažil ohrozit naši svatyni. Naštěstí ve 20. minutě, kdy opět zůstal jeden hráč nepokrytý před naší bránou, neměl dostatek klidu k zakončení. Další krásnou akci předvedlo duo Holko, Doupovec ve 23. minutě. Marek si ve středu hřiště obhodil jednoho soupeře a mezi tři hráče nahrál doprava Honzovi, který po krátkém sprintu odcentroval přesně na nohy Christa. Jeho střela z 8 metrů, ale letěla vysoko k nebesům. Hned ve 24. minutě vletěl k vápnu soupeře Kalina, důrazně vyhrál souboj a nahrál před bránu na Kodiše, který bodlem ze dvou metrů přestřelil domácího brankaře - 1:3.

Příkaz do druhého poločasu zněl jasně. Nejenom udržení příznivého stavu, ale i jeho navýšení a tím nedopuštění psychického tlaku. To první se podařilo, to druhé se zdařilo až ke konci. Patnáct minut druhého poločasu se hra přelévala od našeho vápna k vápnu domácích a naopak a hráči obou týmů se do nebezpečných situací nedokázali přes důsledné napadání a obsazování dostat. Pak začali otěže zápasu postupně do svých nohou přebírat naši hráči. Hlavně Christ se snažil některou akci úspěšně zakončit. Ale ani v 38. minutě po nahrávce P. Geisslera a ani později další jeho asi čtyři střely soupeřovu síť nerozvlnily. To se podařilo až ve 49. minutě. Naši hráči způsobili takový chaos před brankařem soupeře a Kodiš se tak dlouho snažil kopnout do míče, který byl ukrytý metr od branky mezi hradbou těl domácích hráčů, až jeden z nich jej napálil do svého spoluhráče a možná i Radka takovou silou, že odražený míč proklouzl pod tělem domácího brankáře a došoural se těsně za brankovou čáru - 1:4. To byl jasný výsledek našeho důrazu v tomto zápase. Domácí hráči se snažili, seč jim síly stačily, ale hrozili jenom z asi tří rohových kopů, které ale většinou jenom přelétly přes naše brankoviště. Myslím si ale, že fotbalisté Hájů mají před sebou dobrou perspektivu. Vždyť mimo dvou hráčů to jsou ročníky 1996.

Hlavním cílem soupeře bylo pokrýt Christa, což se jim částečně i povedlo. Jenomže většina našich hráčů tak příkladně přistupovala k hráčům soupeře, jak ještě nikdy. Domnívám se, že si všichni zaslouží velkou jedničku za zodpovědnost a týmového ducha. A hvězdičku bych ještě přidal první sedmičce tj. Vaškovi, Markovi, Martinovi, Patrikovi G., Christovi, Radkovi, a Honzovi D. za to, že soupeře nepustila ani na dostřel k Vojtovi a že se dokázali zastoupit, když se někdo z nich vydal na zteč k domácí brance.