Ml. žáci přípravka: ČAFC - FC Tempo 1:0

Těsnou prohru si z horké půdy ČAFC přivezli mladší žáci přípravka. Hrál se vcelku vyrovnaný a dramatický zápas, kde si domácí nemohli být do poslední minuty jisti svým vítězstvím. Objektivně lze ale přiznat, že naše hráče domácí předčili skoro ve všech činnostech, a proto je jejich výhra zasloužená. Byl to hlavně boj záloh, kde ta naše úplně propadla, a brankářů, kde nepropadl ani jeden, ale ten vytíženější dostal jeden gól a to rozhodlo.

ČAFC – FC Tempo 1:0 (1:0)
FC Tempo: Holko - Folprecht, Kalina, Polívka, Jantol (35. Dittrich), Hanzlík (19. P. Geissler), Eichler (43. R. Geissler), Doupovec, Čerkašin (19. Nwogu), Kodiš, Linhart.



Domácí předváděli jednoduchý, ale účinný fotbal založený na principu - záložník nebo obránce dostane míč a ten ihned posílá pasem do volného prostoru na nabíhajícího útočníka. Tak již v 5. minutě domácí přenesli hru a jejich volný útočník stíhán Folprechtem poslal míč vedle vyběhnuvšího Holka, ale i naší branky. Opět po stejné akci se domácí dostávali do šance v 8. minutě, ale včasné vyběhnutí našeho gólmana za pokutové území a jeho odkop jejich akci zastavilo. Ale nikdo už nezastavil navlas stejnou akci domácích v 10. minutě a sám útočník se mohl Holka zeptat, kam to chce - 1:0. To nebylo ale všechno. Hned po rozehrání v 11. minutě se domácí dostávali do našeho vápna, ale už když míč Holko držel pevně v rukou, před pokutovým územím zbytečně fauloval Polívka a soupeř kopal přímý kop – míč, sledován Holkem, jen těsně minul naší šibenici. Ve 12. minutě znovu stejná akce domácích a znovu jen včasné vyběhnutí Holka za pokutové území zastavilo jejich akci. Naši se dostali do první vážné akce v 16. minutě. To Kodiš pasem vysunul Čerkašina, ale ten způsobil jenom malý otřes mozku domácímu brankaři, když do něj vletěl jako tank, za což obdržel žlutou kartu.

Vyrovnání měl na kopačce Nwogu ve 24. minutě, kdy se krásně na levé straně hřiště uvolnil přes dva hráče a sám postupoval na domácího brankaře. Ten se mu ale zkušeně položil pod nohy a míč mu sebral.

Příkaz do druhého poločasu zněl jasně. Záloha začne důsledně obsazovat domácí záložníky a taky se pokusí něco vytěžit z Markových výkopů a nebude je vracet zpátky obraně. Příkaz byl jasný, ale zůstal nevyslyšený. Již ve 28. minutě si domácí zopakovali vysunutí útočníka přes naše obránce, ale opět jenom výlet Marka za pokutové území jejich akci zastavil. Ve 31. minutě se pro změnu na levě straně hřiště lehce odpoutal od našich záložníků i obránců domácí hráč, jehož střelu z hranice malého vápna Marek reflexivně vyrazil, ale míč doputoval přes naše hráče znovu k volnému hráči domácích, který z hranice velkého vápna pohotově vypálil k opačné tyčce a Marek měl co dělat, aby jeho střelu po mírném škobrtnutí vyrazil na roh.

Pak na chvíli převzali otěže zápasu naši hráči a byly z toho jenom tři nepříliš dobře rozehrané rohové kopy. Ve 40. minutě ale opět udeřil soupeř a míčem přes obranu se dostával do šance, kterou znovu již po několikáté v zápase zastavilo jenom včasné Markovo vyběhnutí za pokutové území a jeho odkop míče. Velká příležitost na vyrovnání se nám naskytla ve 45. minutě, kdy se Christ i přes důsledné bránění domácích hráčů od nich odpoutal a postupoval tísněný obráncem na brankaře. Jeho střelu vedle něj však brankař reflexivně tečoval rukou a udělil míči takovou rotaci, že míč po dopadu na zem nezamířil do branky ale od ní. Jenomže soupeř zahrozil hned z protiútoku ve 46. minutě, kdy pro změnu na našeho brankaře postupoval sám domácí hráč, ale Marek jeho střelu reflexivně nohou vyrazil. Hned po rozehrání rohu a faulu našeho obránce kopali domácí přímý kop z pravé strany velkého vápna. Opět dobře rozehraný přímý kop domácích Marek s přehledem ve výskoku chytil.

Dlouho jsem uvažoval, zda to byl nebo nebyl kvalitní zápas. Musím konstatovat, že byl. Byl i remízový, ale to bychom nemohli udělat tolik neskutečných chyb v obraně, která ale byla hodně přetížená nefungující zálohou. Není možné, aby z patnácti našich výkopů, buď Marka nebo Honzy L., a to přímo na nohy našich hráčů, se jich 90% dostalo ihned na nohy soupeřových hráčů. Taky se musíme naučit nechávat hráče soupeře v ofsajdu, protože styl hry domácích byl pro to jako stvořený.

Osobně mě nejvíc překvapil Marek Holko, který se na přání Patrika při naši brankářské nouzi postavil do branky opět po čtyřech letech a působil hodně klidně a suverénně hlavně při vybíhání mimo pokutové území - bez jediného zaváhání. Přitom se o svém novém zařazení dozvěděl až v šatně. Dále bych pochválil Honzíka Linharta, který po stáhnutí na defenzivního záložníka odvedl dobrou práci. A možná pro někoho překvapivě, ale taky Christa. Jako jeden z mála se snažil rozpohybovat domácí obranu a i přes těsné bránění si dokázal vypracovat dobré šance ke vstřelení gólu. O tom, zda to mělo nebo nemělo skončit v brance domácích, to nebudu komentovat. Myslím ale, že domácí brankař mu jeho pozici nikterak neulehčil, a proto to skončilo tak, jak to skončilo. Alespoň se i Christ přesvědčil, že není uměním dát z deseti šancí gól nebo dva, ale je umění proměnit alespoň tu jednu, která se v zápase naskytne.