Mladý střelec Havlas: Chci mít průměr gól na zápas

Nepatří k vůdčím typům ani příliš nehecuje své spoluhráče. Dalo by se říct, že si ho na hřišti dlouhou dobu ani nevšimnete. Až na jeden moment: když dává gól. Ondřej Havlas, dvacetiletý útočník Tempa.

Je to pro něj takřka typická situace. Toulá se po hřišti a pak, jakoby jen tak mimochodem, udeří. Říká se o něm, že je náladový, pohodlný a rebel. Ať je to jakkoliv, góly Havlas nepochybně umí dávat. To dokazuje i v letošním přeboru. Se sedmi přesnými zásahy je společně s Václavem Nechvílou na prvním místě klubové tabulky střelců.

V deseti zápasech jsi dal sedm gólů. Jsi s touhle bilancí spokojený?
Moc ne. Doufám, že jich bude víc. Když nemám průměr gólu na zápas, tak je to špatný.

To by znamenalo, že budeš mít na konci třicet gólů. To si docela troufáš.
Tak by to mělo být. Podívejte se na Strnadela z Přední Kopaniny. Je odehráno dvanáct kol přeboru a on už má dvaadvacet gólů. A to ještě není ani půlka sezony. Takže to jde.

To si docela troufáš.
Prostě chci mít co zápas, to gól. Na konci mi to vychází na třicet. Teda osmadvacet, dva zápasy jsem nehrál.

Asi si hodně věříš, co?
(usmívá se) Chytl jsem se teď na béčku, když jsem dal tři góly. Ale sebevědomí je základ. Musíš být nahoře. Pokud nejsi nahoře, tak to nemůžeš hrát.

A není někdy tvoje sebevědomí přehnané?
Lidi, co mě znají z dorostu, to tak nevnímají. Když mi řekne Dvořka, že jsem nahoře, tak vím, co to od něj znamená, protože mě zná. Ale lidi, co chodí jen na zápasy mě neznají, tak to možná působí, že je to až moc.

Když si tak věříš: co s tebou udělá situace, kdy jdeš sám na gólmana. Jsi nervózní nebo si nepřipouštíš, že bys nedal?
Když jdu sám na gólmana, tak hlavně nikdy nevím, co udělám. Ale trochu nervózní je v takové chvíli určitě každý. Nejhorší jsou situace, když jdeš sám na bránu od půlky. Nikde nikdo. To je jasná šance. Radši půjdu jeden na jednoho. To mám rád.

Co ale moc rád nemáš, je vysedávání v hospodách...
Je pravda, že tohle zrovna nemusím. Moc nepiju. Jenom příležitostně.

Jsi prostě svůj. Někdo říká, že jsi rebel. Souhlasíš?
Rebel? Ne, to určitě ne. Nevím, proč bych měl být rebel. Někdy se třeba snažím prosadit svůj názor, ale to dělá každý, i když přiznávám, že já asi víc, než ostatní.

Je to dobře?
Na jednu stranu jo, na druhou ne. Někdy to může uškodit, někdy je potřeba slevit, ale stejně tak je nutné říct: Dost! Musí to být takhle.

To je i případ tvého odchodu do Radotína, když před necelým rokem u týmu skončil trenér Formánek a ty jsi ho následoval?
Zpětně vím, že to bylo unáhlené rozhodnutí. Vykašlal jsem se na to po jednom tréninku. Odcházel jsem s tím, že to prostě bez trenéra nejde. Ale dnes vidím, že ano. Není to sice ideální, ale jde to.

Co není podle tebe ideální?
Tréninky a příprava před zápasem je v pohodě. Ale to, že tým vlastně koučuje Petr Dedek ze hřiště, se mi moc nezamlouvá. Vzal si toho na sebe moc. Sice dokáže zhodnotit zápas, ale co se týče střídání a pokynů během zápasu, tak to se nedá zvládnout. Ale to není tak zásadní. Výsledky jsou a o to jde.

Jak jsi spokojený se svou rolí A-týmu Tempa?
Když chodím na tréninky, tak hraju, když ne, nehraju.

Někdo ti vyčítá, že do tréninků nedáváš všechno. Že nepřijdeš a ani se neomluvíš.
Když můžu, tak přijdu. Je pravda, že se někdy neomlouvám.

Jsi nespolehlivý?
Možná taky trochu, ale mně přijde blbý, omlouvat se kvůli jednomu tréninku. Někdo řekne rovnou na začátku týdne, že přijde jen dvakrát a neřeší se to. Ale tohle u sebe nechci zavádět.

O tobě je známo, že se hodně vyžíváš v počítačových hrách. Jak to jde dohromady s fotbalem? Lidé, kteří se věnují počítačům, většinou ke sportu moc netíhnou, ne?
Co znám lidi kolem počítačů a hraní, tak je to přesně opačně. Je ale pravda, že žijou počítači a sportem, nic jiného. Tam to končí.

A ty pokračuješ...?
Mám přítelkyni a hraju beachvolejbal. Docela často. Dřív jsem hrál normální, šestkový, volejbal.

A nelituješ, že jsi si vybral fotbal?
Ne, fotbal je lepší, než volejbal. Ale na beachvolejbale mi vyhovouje, že se to hraje ve dvou. Úplně nejlepší v tomhle směru je tenis. Tam hraju sám.

Patří mezi tvé oblíbené počítačové hry i fotbal?
To dřív. Teď se věnuji střílečkám.

Kdyby jsi sestavoval tým na počítači, jaké tři fotbalisty z Tempa by sis vybral a proč?
Určitě Vencu Nechvílu, tam je to jasné, Jirku Žaluda, protože se mi zdá, jako nejlepší záložník, když beru Vencu jako útočníka a Michala Netušila. Je to poctivý obránce, který nic nevypustí.

Co ty? Vypustíš někdy něco? Na hřišti působíš někdy dost laxně.
Jako že jsem flákač? Každý má určitě nějaké výpadky. Někdy jseš před zápasem naštvaný, někdy zase nabuzený, pak ti dá někdo šlapák v desáté minutě a je to pryč. Ale, že bych byl flákač? Tak takhle to nevidím.

Myslíš, že máš na vyšší soutěž?
Nevím, to nedokážu posoudit. Když budeme hrát s Tempem divizi, tak se udržíme. Ale já sám? Nevím.

Takže pro tebe divize není téma?
Ale jo, určitě je to téma, každá vyšší soutěž je téma. Ale záleželo by, kde by to bylo.

Nejlépe na Tempu, co?
No to jo. Ale mně vyhovuje to, co hraju teď. A divizi bychom snad taky zvládli. Proti divizním mančaftům hrajeme přípravu a dá se to.

Tempo na divizi letos určitě pomýšlet nemůže, ale start má nejlepší od dob, co hraje přebor. Čekal jsi to? Kam až to může Tempo dotáhnout?
Ne, fakt jsem něco podobného nečekal. Jsme zatím pátí, vepředu se trhly čtyři týmy. Ty už to nepustí. Bude super, když se udržíme na tomhle místě, nejlépe tak čtvrtí, pak už je tam mezera.