Ml. žáci přípravka: FC Tempo - Meteor 0:4

Po dvacetiminutové regeneraci sil se naši hráči postavili proti vedoucímu celku tabulky. Hráči Meteoru zvítězili celkem zaslouženě, i když ve druhém poločase naši kluci s nimi drželi víc jak vyrovnanou partii.

FC Tempo - Meteor 0:4 (0:3)
FC Tempo: Cahyna - Holko, Kalina, Jantol, Polívka, Doupovec, Kodiš (8. Folprecht), P.Geissler (45. Pokorný), Hanzlík (23. Dittrich), Hendrich (26. Čerkašin), Linhart (39. Klimovič).

Nejzaměstnanějším hráčem prvního poločasu byl Vojta Cahyna v naší brance, který neustále čelil hrozbě v podání bílozelených a jenom jeho zásluhou skóre prvního poločasu nebylo vyšší. Meteor se předvedl hned po deseti vteřinách zápasu, kdy nedorozumění našich dvou středových obránců poslalo k samostatnému nájezdu hráče hostů, který vedle Vojty otevřel skóre – 0:1. Ve 3. min. opět soupeř přeloboval naši obranu a jeho rychlý útočník se valil sám na Vojtu, ale ten se nenechal překvapit. Zato v 8. min. po rohu hostů Vojta trošku zaváhal s vyražením míče, čehož Meteor využil a bylo 0:2. A opět v 15. min. se prosadila rychlost soupeře a Vojta musel ukázat svoje umění proti dalšímu samostatnému nájezdu. V době, kdy se hrálo již dvě minuty nad čas, jsme měli velkou šanci na zkorigování stavu, kdy se k nájezdu na prázdnou branku prokličkoval Linhart, ale brankař hostů jeho poslední kličku vystihl a odražený míč se Hendrichovi z 30 metrů nepodařilo dokopnout do prázdné hostující branky. Zato hosté čtyři minuty po čase využili další rychlý protiútok a zvýšili na 0:3.

Kluci toho měli již dost a i tak nemocemi zdecimovaný kádr se potýkal ještě s Vojtovým naraženým kolenem, Davidovým nataženým svalem, Markovým naraženým kolenem, Radkovou bolestí nad kolenem a všichni se zápasem navíc v nohou. Ale druhá půle to bylo o něčem jiném. Kluci se vydali ze všech svých sil a konečně předvedli, že i oni umějí hrát fotbal. Najedou to byla vyrovnaná partie, ve které nám scházel jenom nějaký rychlý útočník, schopný zakončit naše akce. Škoda jenom gólu v poslední minutě zápasu, tak typickém pro Vojtu. Soupeř jenom tak odkopával míč před našim dotírajícím hráčem a jeho vysoký nákop skončil pod břevnem nešťastného Vojty 0:4.

Je potřeba pogratulovat hráčům Meteoru k jistě zaslouženému prvenství v podzimní části soutěže. Naši hráči ale taky zaslouží uznání. Není lehké nastupovat k utkání na velké hřiště po již jednom odehraném utkání. Navíc když polovina hráčů ještě nastupuje se sebezapřením po nemoci nebo s nějakým zraněním. Ukazuje se taky, že i když se kluci s neúčastí Christa dokáží na polovičním hřišti ještě vypořádat, na velkém hřišti chybí jeho drzost, důraz a rychlost.

Na závěr mi dovolte ještě jeden velmi zajímavý postřeh z posledních minut tohoto zápasu. V době, kdy toho měli všichni již dost, upozornil nejmenší hráč na hřišti Patrik Folprecht největšího hráče Marka Holka, že za ním je jeden hráč. Marek k tomu hráči přistoupil, ale pak poděkoval Patrikovi, že jej na něj upozornil. Byla to jenom ukázka toho, že i když se nedaří, můžou se kluci k sobě chovat slušně a pomáhat si navzájem.

A tak jak můj syn poděkoval, dovolte i mně poděkovat Vám čtenářům, že Vás ještě neomrzely moje trošku delší komentáře. Přiznám se, že to dá velkou práci a zabere hodně času něco takového psát. To musí jít stranou i takové utkání jako je Norsko – Česko.