SK Střešovice - FC Tempo 1:1 (0:1)
Branka Tempa: Nwogu.
FC Tempo: Cahyna – Holko, Kalina, Polívka, Linhart, Hanzlík, Hendrich, Eichler, Vencl, Folprecht, Klimovič, Nwogu.
První poločas to nebyla moc velká fotbalová podívaná. Soupeř na naši branku nebo vedle ní skoro nevystřelil (když nepočítám přímý kop z 15 metrů po našem zbytečném faulu). Naši hráči naopak většinou hrozili po rohových kopech, které dobře rozehrával Vašek a hlavně Christ, ale jejich spoluhráčům vždy chyběl krůček, aby se trefili do míče. Hlavně mezi 5. – 9. minutou zápasu se nám podařilo vyvinout velký tlak na soupeře, ale zůstalo jenom u třech rohů a jedné tvrdé Christově střele mimo branku. Ze zaslouženého vedení jsme se mohli radovat v 15. minutě, když Vašek našel zpětnou přihrávkou Christa a ten z 15 metrů střelou přes brankaře otevřel skóre zápasu.
Druhý poločas to byl pravý opak prvního. Naši kluci si doslova v prvních 15 minutách soupeře položili na lopatky a míč si dobře rozhazovali mezi sebou, a tak bylo jenom otázkou, kdo vstřelí další branku. Diváci mohli vidět několik krásných přenesení hry z jedné strany hřiště na druhou a krásné pasy na spoluhráče. Co nám ale chybělo, to byl ten pověstní krůček. Hlavně když Kuba poslal krásný pas z hloubky naší poloviny za obránce soupeře, na který z pravé zálohy vyběhl Marek, ale současně správně zareagoval i brankař soupeře, který vyběhl 20 metrů proti míči. O milimetry skluzem se dříve dostal k míči Marek, ale jeho střelu se brankaři podařilo trošku tečovat, a tak míč šel těsně vedle branky. A milimetry scházely opět Markovi s Jirkou, kteří nabíhali na Honzův dobrý centr, ale ani jeden jej nestihl. Stejně jako se branku nepodařilo vstřelit Kubovi, Jirkovi, Christovi, Honzíkovi a opět Markovi po centrech a pasech Marka, Christa, Honzíka a Jirky.
Jenomže otázka, kdo vstřelí branku, se pomalu začala obracet na naší polovinu. V posledních deseti minutách po našem prostřídání sestavy nás soupeř začal najednou přehrávat a v posledních sedmi minutách jsme se již k brance soupeře ani nedostali. Tomáš s Christem v záloze neudrželi míč a k střednímu záložníkovi Vaškovi se míč skoro ani nedostal, protože i když Fanda nebo Martin míč vybojovali, nebyli schopni jej správně nahrát, a tak se soupeř stále víc dostával k naší brance, hlavně po levé straně. Nakonec dvě minuty před koncem soupeř korunoval svoji snahu a když nejdříve Fanda na levé straně ztratil míč a následně Martin z metru poslal bodlem malou domů Vojtovi, důrazný soupeř jejich zaváhání využil a z jasného zápasu udělal remízu. A to ještě měl šanci i na otočení skóre, ale to by už pro některé naše kluky bylo dost kruté.
Mám dva postřehy ze zápasu. Zaujali mě soupeřovi hráči – ani jednou nešli dva nebo dokonce tři na míč nebo na naše hráče. Vždy jeden zařval a ten tam šel. To náš Christ s úspěchem odebíral míče z nohou Honzovi, Jirkovi, Kubovi, Markovi - tedy svým vlastním spoluhráčům - nepochopitelné. Další postřeh je opět u Christa. Dal gól a velmi dobře rozehrával rohové kopy, ale bere na sebe zbytečně moc zodpovědnosti. Jakoby chtěl dělat všechno a to škodí jak jemu, tak hlavně ostatním klukům. Vždyť kolikrát mohl nahrát úplně volnému Honzovi, Markovi, Kubovi, Vojtovi nebo Jirkovi, ale namísto toho šel do zbytečného souboje nebo nesmyslně vystřelil. A to na něj kluci řvali, jak mohli. Hluchota, slepota. Zatím vždy, kdy vzal zodpovědnost na sebe, tak mužstvo prohrálo. Naopak, když nechal hrát kluky nebo nahrával, tak jsme zápas vyhráli (platí pro starší přípravku).