FC Tempo - FC Háje 1:1 (1:0)
Branka Tempa: Kocábek.
FC Tempo: Cahyna - Fencl, Kalina, Polívka, Hanzlík, Pokorný (38. Hendrich), Eichler, Holko, Geissler, Nwogu (26. Čerkašin), Kocábek.
Již ve 2.min, po faulu na Nwogu, rozehrál z pravé strany hřiště Holko přímý kop, na který první naskočil Hanzlík, jeho pokus o střelu však ze tří metrů skončil "svící", na kterou naběhl Pokorný a nůžkami se snažil akci zakončit. To se mu taky nepodařilo, a tak odražený míč poslal Nwogu hlavičkou do rukou brankáře. V 5. však již bylo veselo. Další z přímých kopů Holko z půle hřiště rozehrál na Nwogu, který ihned našel na pravé straně pokutového území Kocábka a Tomáš křížnou střelou poslal naše mužstvo do vedení. V tuto dobu však nikdo nepředpokládal, že tento stav vydrží až do osudné 47. minuty, protože naši hráči trávili většinu poločasu na polovině soupeře.
Blízko k brance byl hlavně Nwogu v 6.min, kdy se dobře prokličkoval na hranici pokutového území přes několik hráčů soupeře, ale místo tvrdé střely poslal jen malou domů na hostujícího brankáře. Ten byl již překonán ve 22. min, kdy z hranice šestnáctky, po zpětném přiťuknutí Geisslera, vystřelil Holko, ale jeho střela prolítla vedle šibenice branky hostí.
V začátku druhého poločasu naše mužstvo i nadále pokračovalo v nátlakové hře, ale úspěšně zakončit akci se nikomu nepodařilo. Prvních pět minut se snažil předvést nový hráč na hřišti Čerkašin, ale i když se dokázal dostat do asi tři nebo čtyř brejků, jeho akce skončily tak jako vždy – útočným faulem nebo dovedením míče do rukou brankáře. Největší šanci zahodil ve 32., kdy z levé strany obrany vyvedl míč až do pokutového území Fencl a jeho střelu – přihrávku nebyl schopen Ivan ze dvou metrů umístnit do branky.
V další části utkání se nejvíc snažila naše pravá strana, kde hlavně Kocábek s Geisslerem se snažili něco vytvořit, ale jejich pokusy vždy končily na hranici pokutového území nebo v rukou brankáře hostů. Naopak úplně odpadla celá naše levá strana, od Ivana počínaje, přes utahaného Dana a konče Fandou, za kterého častokrát musel zaskakovat Kalina nebo Polívka. Ale i tak to stále vypadalo v náš prospěch, a tak po jednom z mnoha zdárných průniků do obrany soupeře přišel v 46. na hranici šestnáctky faul na Geisslera. Střelou z volného přímého kopu Holko prostřelil zeď, ale míč letící k pravé tyči branky brankář hostů výborným zákrokem stačil vytěsnit mimo branku a na odražený míč doběhl jenom Hendrich, který se jej snažil vrátit znovu před branku, ale o míč přišel.
Pak přišlo to, co nikdo nečekal. Soupeř se tři minuty před koncem utkání dostal do jediné šance v utkání a když několik našich obránců, kteří do té doby předváděli velmi dobré výkony, nebylo schopno míč uklidit do bezpečné vzdálenosti od naší branky, předvedl nám, jak se efektivně berou body týmům, které mají gólových příležitostí na rozdávání.
Našim hráčům se nedá upřít snaha o zvrácení stavu zápasu v jejich prospěch v posledních minutách zápasu. Vždyť i za tak krátkou dobu si dokázali vypracovat asi další čtyři dobré příležitosti na vstřelení branky, ale nějak na jejich kopačky zasedla nervozita, a tak místo střel na branku předváděli jenom kopanou.
Co dodat k zápasu, který se jednoznačně vyvíjel v náš prospěch? Je to jednoznačně ponaučení pro hráče a je dobře, že to přišlo v zápase, kde vlastně o nic nejde a soutěž je vlastně jakoby na zkoušku, a ne v soutěži, kde nám jde po zaváhání našich protivníků o mnoho. Je to ponaučení v tom, jak je trestuhodné zahazovat tolik šancí, které si dokážou kluci vypracovat. Však stejní hráči na to doplatili v podzimních zápasech s Duklou a Krčí na půlce hřiště a dá se říci i na zimním turnaji Aritmy. Na druhou stranu je potřeba hráčům poděkovat, protože se skutečně snažili, ale zkrátka to tam nepadlo. Pro hráče může být zadostiučiněním pochvala těch, pro které se ten fotbal hraje – fanoušků a to nejen našich, ale překvapivě hlavně fanoušků soupeře, kteří naše hráče hodně chválili za předváděnou hru.
Ještě jeden odkaz pro rodiče – v případě, že hrajeme odpoledne, nedávejte svým dětem těžký oběd. Hranolky a podobná smažená strava nedělá dobře na zažívací trakt našich hráčů. Možná i proto zápas skončil tak jak skončil – jak to dopadne, když se někdo přejí hranolkami, nám názorně předvedl nejlepší kanonýr Tempa.