Muži B, turnaj Zličín: Řepy - FC Tempo B 4:1

Na druhý zápas zimního turnaje jsme se všichni velmi těšili. Jenže již ve čtvrtek na tréninku se začaly vyskytovat problémy s počtem hráčů. Proto jsme se s Martinem Fetrem (kapitánem týmu) odhodlali a rozjeli kampaň "pojď si kopnout za béčko". Výsledek našeho projektu byl na první pohled až překvapivě úspěšný, místo původně avizovaného počtu 7 hráčů (tj.naše čtvrteční účast na tréninku), jsme najednou měli přislíbeno 12 příchodů na hřiště. Nutno podotknout, že jsme se museli obětovat a jít v pátek večer do Kunratic do hospody, kde se pravidelně nacházejí naší dva hráči, bratři Kovářové. Staršího z nich se nám i díky našemu šarmu a inteligenci podařilo umluvit, mladšího žel díky přetrvávajícímu zranění paty nikoli. Zkusili jsme kampaní oslovit i hráče A-týmu a podařilo se nám získat dva. Cením si hlavně nové alžírské posily Hasana, který účast přislíbil bez jakéhokoliv vymlouvání a přišlo mi, že dokonce i rád. Existuje ovšem možnost, že nám ne zcela dobře rozuměl a že očekával asi trochu něco jiného, než jsme předvedli. Druhého hráče áčka, Michala Netušila, nebylo moc těžké přesvědčit, po několika pivech ve zmíněné restauraci v Kunraticích byl schopný přislíbit účast skoro na všem, včetně testování jaderného výbuchu, či vystřelení do kosmu bez kyslíkové bomby. Navíc se na online podařilo ukecat i dalšího nemocného, Daniela Prokopa. Navíc nám náš hlavní trenér (který se kvůli kolizi zápasů našeho utkání nemohl zúčasnit) řekl, že zavolá někomu ze staršího dorostu. Čili jsme v pátek večer usnuli spánkem spravedlivých a s dobrým pocitem, že jsme opět odvedli skvělou práci.

Žel člověk míní, život mění. Již dopoledne začala naše sestava dostávat trhliny, kdy si nejprve svou účast rozmyslel Dan Prokop. Když jsme pak dorazili na sraz zápasu, bylo nás dohromady půl hodiny před začátkem 10 (včetně obou hráčů A-týmu), ovšem bez Honzy Kováře, Jardů Havla a Březiny a hlavně kohokoliv z realizačnímu týmu. Samozřejmě že samy nedorazily ani dresy. Opět jsme ale vzali situaci pohotově do svých rukou a počali jsme jednat. Nejdříve jsme se po telefonu dozvěděli od vedoucího Jirky Kloudy, že nejspíše nedorazí, ale že dresy přiveze Michal Hozák, který ale nemohl nastoupit. Takže to nejdůležitější jsmě měli. Dále jsme zkusili kontaktovat Honzu a oba Jardy. Žel Honzu jsme probudili z alkoholového deliria a jeho účast byla dle jeho slov vyloučena a ani jeden z Jardů telefon nezvedal. Mladší z nich byl dokonce nedostupný. Nezbývalo nám tedy než nastoupit v deseti ve značně improvizované sestavě. Ještě před výkopem jsme se dovolali Jardovi Březinovi, kterému jsme domluvili odvoz Michala Hozáka, který nám ten den značně pomohl svými taxikářskými schopnostmi. Nejdříve přivezl dresy a do druhé půle i Jardu Březinu.

Vzhledem k početnímu stavu jsme se rozhodli první poločas betonovat a vyrážet jen do brejků. Zatímco první část našeho plánu se nám celkem dařila, půlku jsme překračovali jen sporadicky. Řepy ale fotbalově skvělé příliš nejsou a jediné, co dokázaly, bylo nakopávat míče. Ty vcelku suverénně sbíral Pavel Dvořák. Pak do utkání necitlivě zasáhl rozhodčí, kdy odpískal velmi spornou penaltu po hlavičkovém souboji řepského útočníka a Pavla Dvořáka. Tu ale Pavel výtečně zlikvidoval. Řepy poté pokračovaly ve svém stylu nákopů a poločas by skončil bezbrankovou remízou, kdybychom Řepům nedarovali gól sami. Po rozehrávce od brány nakrátko jsme si příliš dlouho zahrávali s míčem, až nám jej soupeřův útočník šťastně vypíchl přímo do brány.

O přestávce k našemu překvapení dorazil kromě Jardy Březiny i druhý Jarda. Důvod jeho nepřijití včas bylo žel špatné vykročení od metra, kdy omylem zamířil do Metropole Zličín, kde strávil příjemnou hodinku v laser gamu a poté u kadeřníka. Ale byli jsme rádi, že vůbec oba dorazili, jelikož se již v půlce prvního poločasu zranil Martin Fetr a dohrávat o devíti by bylo nad naše (značně omezené) fyzické možnosti. Takhle jsme tak měli příležitost dohrát zápas v jedenácti lidech. Druhou půli jsme se pokusili i útočit a měli jsme řadu šancí, hlavně Hasan se dostal několikrát do nadějných pozic, ale nebylo mu žel souzeno ten den skórovat. Díky snaze o vyrovnání jsme ale přestali bránit a i soupěř měl hodně šanci, které na rozdíl od nás dokázal proměnit. Skóre tak narostlo na 0:4. Těsně před koncem se nám Jardou Březinou podařilo snížit na konečných 1:4. Vzhledem k tomu, jak utkání probíhalo, celkem slušný výsledek, i když kdybychom měli více štěstí, mohl být o něco lepší, ale je zcela odpovídající zápasu.