Mohl skákat s Jandou, ale raději hraje fotbal za Tempo

Na Tempu se objevil teprve před rokem a takřka okamžitě se stal oporou Benfiky. 28letý expres s kondicí létající antilopy, rychlík k pohledání, dravec s čuchem na góly, univerzál , kterého by chtěl mít v týmu každý trenér a především skromný pohodový člověk. To všechno je Pepa Paseka, v Harrachově přezdívaný Jožin.

Pepo, v podstatě ihned po svém přestupu na Tempo najednou B- tým vedl tabulku, momentálně je druhý, souvislost je asi zřejmá, vidíš ji tam také?
Fotbal je kolektivní sport. Máme kvalitní tým, široký kádr, posily z A-mužstva, vítěznou mentalitu, ambiciózní trenérskou dvojici a v některých zápasech jsme měli i potřebný kus štěstí. To jsou souvislosti, které vidím ve spojitosti s naším postavením v tabulce.

Jak jsi zatím spokojen se svým účinkováním v dresu Tempa? Nepočítaje poslední zápas, tak obecně je spokojenost maximální, týmu se daří, s vedením jsme se dohodli na prodloužení hostování a zatím mám i důvěru trenérů. Na Tempu se mi líbí i zázemí pro hráče, stadion apod. Individuální herní výkonnost bych raději nekomentoval. Někdy se dařilo, někdy ne – stále mám co zlepšovat.

I hlavní trenér si všiml tvé univerzálnosti a proto jsi nezřídka lepil různé díry v sestavě. Přesto, jaký post ti nejvíce vyhovuje?
Osobně považuji za úspěch že v tak nabitém kádru jako má současný tempácký B-tým vůbec pravidelně hraji. O tom na jakém postu nastoupím rozhoduje trenér, já to plně respektuji a snažím se odevzdat maximum kdekoli na hřišti. Nejlépe se ale cítím jako pravý nebo střední (defenzivní) záložník.

Není tajemstvím, že jsi též v hledáčku trenérů A-mužstva, máš ambice stát se členem přeborového týmu?
A-tým je pro mě kvalitativně z jiné planety, samozřejmě jak kdysi řekl Radoslav Látal „nabídka Realu Madrid se neodmítá“, ale nemyslím na to a plně se koncentruji na těžký zápas Benfiky na Suchdole.

Jaký je tvůj cíl pro jarní sezónu?
Vzhledem k velmi dobře rozjeté soutěži si nemůžeme klást nižší cíle než je postup. Samozřejmě si všichni uvědomujeme, že to nejtěžší máme stále před sebou, ale v zimě jsme tvrdě pracovali a věřím, že to nakonec úspěšně zvládneme. Moje individuální cíle jsou dělat co nejméně „nevynucených“ chyb a v tabulce střelců skončit před Danem Morávkem (pozn. autora: to bude hodně těžké, na jaře mám vždy střeleckou fazónu :-).

A jak vůbec vidíš svojí budoucnost na Tempu? Harrachov tě dle vyjádření svých funkcionářů bude chtít určitě přetáhnout zpět. Dokonce jsem slyšel, že by ti koupili i nějaké pozemky v Harrachově a postavili ti tam dům..
Podrobnosti mojí smlouvy s FK Harrachov ponechám po poradě s manažerem Jakubem Jiroutkem bez komentáře. Mohu jen říci, že pozemky a podobně jsou jen spekulace některých profesionálních novinářů. Do Harrachova bych se jednou určitě rád vrátil, ale fanoušky můžu uklidnit, že nyní to opravdu není aktuální. Nemám rád dlouhodobé plánování, takže moji budoucnost na Tempu vidím jako: letos postup do 1.B třídy, příští rok udržení v soutěži, další rok 1.A třída???

Přeskočme od budoucnosti k minulosti. Popiš nám prosím tvoji fotbalovou kariéru. Zajisté je bohatá nejen na góly a úspěchy.
Fotbal jsem začal hrát v Harrachově asi v 8 letech jako doplňkový sport a kromě 1 roku ve starším dorostu SK Jilemnice (oblastní přebor) jsem tam strávil celou svou fotbalovou kariéru. Na žádné výraznější úspěchy si nějak nemohu vzpomenout, to bych asi nechal statistikům a historikům.

V tempáckých kuloárech se též šeptá, že fotbal není jediným sportem, který jsi dělal na vrcholové úrovní. Pochlub se svými dalšími sportovními úspěchy.
Asi od 7 let jsem se věnoval skoku na lyžích a severské kombinaci a prošel jsem všechny kategorie až do seniorů. Dalo by se vyjmenovat pár dílčích úspěchů (pozn. autora: Pepa byl pátý na mistrovství světa juniorů), ale na špičkovou světovou úroveň jsem nikdy nedosáhl a po vojně v Dukle Liberec (asi v 21 letech) jsem profesionální kariéru ukončil.

Jako jednomu s několika málo hráčů se ti poštěstilo hrát zápasy s mojí maličkostí, předpokládám, že je to pro tebe zážitek..?
Tak rozhodně je dobře, když je v týmu osobnost, která je znát nejen na hřišti a v kabině, ale i po zápase v hospodě. Rozhodně si myslím, že na hřišti by se podle tebe mohli hráči mládežnických týmů učit hernímu přehledu a defenzivní spolehlivosti.

Co si myslíš o globálním oteplování?
Vzhledem k mému vztahu ke snowboardingu ho sleduji se značným znepokojením…

Máš nějaké motto, které ti pomáhá ve tvém osobním, či fotbalovém životě?
Žádné motto nemám, nic mi nepomáhá, všechno jede nahodile.

Kdy nám přívedeš do hospody ukázat přítelkyni? Hodně jsme již o ní slyšeli, ale chtěli bychom tu úžasnou dívku poznat..
Kdybych ji přivedl ukázat do hospody, tak si v lepším případě budu muset hledat hostování jinde a v horším bych musel začínat s jiným sportem a každému je jasné, že s mým věkem a výškou se už v basketu neprosadím.

Díky za rozhovor