Z historie klubu, díl II: Stará Lhotka a Tempo byly nepřátelé

V dnešním druhém díle věnovanému historii se podíváme na počáteční léta fungování klubu, zavzpomínáme na první hymnu a podíváme se na jednu zajímavou událost, které se udála na Lhotce na počátku třicátých let.

Roku 1928 byl tedy založen předchůdce dnešního Tempa. Jmenujme několik jmen, které stály u zrodu nového fotbalového klubu: bratři Němcovi, Pokorný Josef, Doršner Jan, bratři Kyznarovi, bratři Kunešovi, bratři Urbánkovi, bratři Kratinovi, Dolejš Václav, bratři Malcovi, Balouš Josef, bratři Keprtovi, Kratina Eduard, bratři Baštářovi, bratři Bártovi, bratři Boudníkové, Foltýn František, Schleofer Václav, Šik František, Chod Oldřich, Kapitán Oldřich a Hořčic Josef. Prvním soupeřem nového týmu se stala Rudá Hvězda Podolí. Aby mohlo být utkání vůbec odehráno, musel soupeř z Podolí zapůjčit tehdejším hráčům z Olympie dresy. Jak zápas dopadl se nám nepodařilo dopátrat. Nicméně Olympia začala své působení ve fotbalových soutěžích.

Ihned se po dvou letech propracovala z páté třídy do třetí. Zatímco fotbalová stránka věci a nadšení pro sport byly na maximální míře, zázemí a finanční zajištění velice pokulhávalo. Jako kabiny dlouho sloužily nepoužívané chlívky na dvoře nedaleké restaurace. Vstupné, které se vybíralo při zápasech, zdaleka nestačilo k finančnímu chodu klubu, jelikož na zápasy chodilo od 30 do 100 diváků. Proto si klub vypomáhal různými doprovodnými akcemi typu divadla, taneční, či třeba pouťové zábavy. Menší chlapci z týmu, kteří si chtěli vydělat na pořadné vybavení (na kožený míč), chodili v neděli odpoledne prodávat fialky.

Na konci dvacátých let se klub přejmenoval na SK Lhotka a o několik let později na AFK Zátiší. Hlavním ogranizačním místem a jádrem byla i v tehdejší době (je zajímavé, jak některé věci zůstávají napříč staletími stejné) místní restaurace. Jak již bylo zmíněno, konaly se zde různé kulturní akce a hráči se v restauraci také pravidelně scházeli po zápasech, aby utužili kolektiv a probrali odehrané utkání. Také v této hospodě vznikla píseň, která by se dala označit za hymnu klubu:

SK Lhotka, to jsme my,
fotbalisti zrození,
fotbal to je naše láska,
když nám nikdo nenapráská,
každý zápas vyhrajem,
třeba s velkou tíhou jen,
když prohrajem, vem to ďas,
a v neděli to hrajem zas.

Jeden z tehdejších aktivních účastníků vzpomíná i na další song, který tehdy často restaurací zněl:

Jedenáct mladíků,
stojí v poli šiku,
když soudce dá znamení,
hrnou se k útoku.

Centr podá spojce,
spojka zase křídlu,
křídlo v divém chvatu,
šutuje na bránu.

Míč se však odráží,
od tyče do pole,
centr přiskakuje,
první gól šutuje.

I v té době byli mezi hráčí běžné přezdívky, Např.: Háček, Vyzobaná slunečnice, Bacil, Lupen, Hata vatý, Pulec nebo třeba Baletka. V první letech fungování nežila Stará Lhotka ničím jiným než fotbalem. Tedy skoro ničím jiným. Jak bylo zmíněno v prvním díle tempácké historie byli lidé ze Staré Lhotky značně levicově orientováni. K tomuto tématu se pojí jedna vzpomínka z roku 1931. Nedaleko Staré Lhotky se v té době nacházely dvě kolonie, Nová Praha a Tempo. A právě v Tempu se prý v té době utvořila skupina pravicově (dle vzpomínek lhoteckého účastníka prý fašisté, ale vzhledem k jeho značné komunistické angažovanosti je toto označení nutné brát s rezervou) smýšlejících lidí, kteří naplánovali tzv. "bojové manévry", které měly být provokací právě proti politickému zaměření Staré Lhotky. Nyní nechme promluvit přímého aktéra této události z týmu Staré Lhotky:

"O této akci jsme však byli informováni, a proto jsme se rozhodli ji překazit. Po poradě právě mezi fotbalisty bylo rozhodnuto, že shrabky, které byly shrabány na strništi, budou staženy na kobky a když v sobotu večer začali fašisté v rojnicích a přískocích táhnout směrem po poli ke Kamíku, jsme nakupenou slámu zapálili a v tu chvíli bylo na poli světlo jako ve dne. Proto museli "manévry" ukončit a odtáhli do lesa Kamýku, kde měli basy s pivem, a tak pili a zpívali a rozněcovali svoje bojové vášně. Ale ani tady jsme jim nedali pokoj. Když jsme zjistili, že vítr fouká směrem od Modřan, tak jsme přinesli slámu a thérový papír, který jsme zapálili a snažili se je vykouřit. Když odcházeli domu ve dvojstupu, neopomněli jít přes Starou Lhotku a zpívat štvavé a provokační písně a hesla jako: My chceme mít Prahu čistou, tak pryč s každým komunistou..."

V těchto letech bylo mezi Starou Lhotkou a Tempem velké nepřátelství a je otázkou, zda by se někteří zákládající členové neobraceli v hrobě, kdyby zjistili, že jejich milovaný tým se později přejmenoval právě na Tempo.

(pokračování příště)