Naděje žije, podívejte na Slavii, říká trenér Dedek

www.fotbalpraha.cz (tru) - Do letošní sezony šel v první řadě jako trenér. Jenže okolnosti ho donutily, aby se vrátil na hřiště. A Petr Dedek teď drží naděje Tempa na záchranu ve fotbalovém přeboru. Posuďte sami: tým dal na jaře 11 gólů, z toho nastřílel Dedek šest gólů - tedy víc než polovinu. V Tempu není lepšího střelce. Prosadí se i v neděli na hřišti vedoucího Meteoru?

Těší vás vaše gólová bilance, nebo vás spíš mrzí, že se neprosadí ostatní útočníci?
Do obou půlroků letošní sezony jsem šel hlavně jako trenér. A musel jsem se vrátit na hřiště, protože naše koncovka je opravdu špatná. Chybí nám odvaha. Já si v koncovce věřím, to je moje přednost.

Zatím to dokazujete. I s podzimem máte 9 gólů. Přitom jste zdaleka nehrál všechny zápasy.
Na podzim jsem naskočil asi v polovině, teď jsem musel dřív. Neměl bych problém s tím, že máme jednoho střelce a jestli jsem to já nebo někdo jiný, to je jedno. Trápí mě jiná věc: mělo by být nebezpečných víc lidí. Jenže my si ani nevytváříme šance. Na to, do kolika šancí se při zápasech dostaneme, máme těch nastřílených gólů ještě dost.

Na konci podzimu se rozstřílel Rožánek, ale na jaře se trápí jako celý zbytek týmu. Proč?
Rožánek měl hvězdné závěrečné zápasy na podzim, pak bohužel přišla zimní přestávka a on na ty střelecké výkony nenavázal. Nechytli se ani jiní, Fidler byl v přípravě gólový, teď nic. Bajar přišel z Přední Kopaniny, ale trápí se i v tréninku. Prostě kluci z útoku nemají sportovní formu.

Cítíte se tedy jako žolík?
To ne. Je mi tolik, že se nenechám semlít tou naší situací. Ta na ostatní asi doléhá víc. Nebojím se něco udělat. Ve finále sice všichni zkazíme stejně, ale u mě jsou vidět ty góly.

V posledním zápase s Radotínem hrál po dlouhé době váš bývalý tahoun Nechvíla. Věřil jste, že by mohl zápas rozhodnout?
Venca by chtěl moc hrát, fotbal mu chybí, ale uvědomuje si, že má jenom jedno zdraví (Nechvíla měl problémy se srdcem). To, že přišel s tím, že může chvíli hrát, asi souviselo i s naší situací. Radil se o tom s doktorkou, která souhlasila. Trochu nám pomoct může, ale na celý zápas to určitě nebude.

Je na něm dlouhá herní pauza znát?
Pořád to má v sobě, jednou týdně s námi trénuje. Ale za těch deset minut, co byl na hřišti, toho moc nestihne. Možná, kdybysme měli nějaký tlak, ale Radotín vyrovnal a my po tom gólu byli jako opaření.

Remíza vám hodně zkomplikovala plány. Na záchranu teď ztrácíte pět bodů. Jak vidíte vaší situaci?
Dokud je i teoretická šance, musí se bojovat. Teď je poslední kolo, kdy mají Královice lepší los, než my. Hrají doma s Libuší, my na Meteoru. Mluvím o Královicích, protože je pořád beru jako našeho hlavního konkurenta.

Ale stále mají pět bodů náskok.
Tabulku vidíme, na psychice to nepřidává, to je jasné. Když je člověk poslední, není to dobré. Je výhodnější mít víc bodů a motat se v pásmu sestupu. Jen nebýt na tom sestupovém místě. Ale pořád to máme ve svých rukách. To říkám i klukům.

S tím, že to máte ve svých rukách, bych úplně nesouhlasil.
Teoreticky to máme ve svých rukách. Nepředpokládám totiž, že by někdo z týmů před námi vyhrál všechny zbývající zápasy. I když je ztráta pětibodová, dá se s tím něco dělat. Pořád nejsme v situaci jako Bohemka v lize, která musí vyhrát v Ostravě a čekat, jak dopadne Kladno. My potřebujeme tak 10 až 12 bodů, to by mohlo stačit na záchranu.

Ale v neděli vás čeká teoreticky nejtěžší utkání sezony na Meteoru, kde jste v posledních dvou letech jednou remizovali a jednou vyhráli. Může vás to povzbudit?
Určitě může. Když jedeme někam, kde vždycky prohrajeme, kluci se o tom v kabině baví. Rozebírá se to. Teď víme, že se nám na Meteoru vždycky dařilo, ví to i Meteor. Je lepší tam jet v téhle pozici, než jet někam, kde se jen prohrává. Ale každý zápas je jiný, musíme to tam odmakat jako ty poslední dva roky.

Co když nezabodujete a vaši soupeři ano. Pak byste se zase o něco více přiblížili sestupu. Připouštíte si na Tempu tuhle možnost?
Nebyla by to žádná tragédie, ty jsou na světě jiné. Tohle slovo ve fotbale nemá co dělat. Ale rozhodně by to byla škoda kvůli mládeži i areálu, jaký jsme na Tempu vybudovali. Udržet přebor chceme, ale kdyby se to náhodou nepodařilo, nezbylo by nám nic jiného, než se co nejrychleji vrátit.

Jaká je teď vůbec nálada na Tempu, když vás čeká takhle psychicky těžký závěr?
Poměrně v pohodě. Kluci chodí na tréninky, vztahy v kabině jsou také v pořádku, ale na hřišti se ta psychika projevuje. Je to od nás takové nervózní. Je vidět, že se naprostá většina kluků bojí nějaké zodpovědnosti, což je špatně. Neříká se mi to lehce, ale někteří kluci vypadají, že jim je jedno, jestli vyhrají nebo prohrají. Není na nich vidět, že jim není jedno, že můžou být podepsaní pod sestupem. Asi si říkají, že nějak bude. Ale pak by se mohlo čekat, že tímhle nadhledem pomůžou na hřišti, jenže se schovají a nejsou vidět.

Tak to nezní moc dobře.
Ale pořád se to dá otočit. Viděli jste Spartu a Slavii v lize. Stačila dvě kola. Naděje je pořád.