K některým hráčům. Dan France prokazoval nesporný talent, nastřílel 15 jarních gólů, ale také potvrdil, že je často na hřišti laxní a kdyby v zápasech hrál se zájmem od začátku do konce, přidal by jich dalších 20. David Balun naopak dřel ve všech zápasech, nicméně se mu střelecky tolik nedařilo, k 9 podzimním přidal na jaře pouhé 4 zásahy. Chyběla mu lehkost a nenucenost ve hře. Marek Benda střídal výkony podle toho, jak se vyspal. Když měl dobrou náladu a soustředil se na fotbal, patřil k oporám, jindy pouze řečnil a fotbal – nezájem. Kdyby byl dívka, přikládal bych to menstruačnímu cyklu. Kapitolou samotnou je Miloš Linhart. Výborný fotbalista s mentální stabilitou Černobylského reaktoru. Mírné sklony k psychopatii mívá občas i Petr Flaks, náladovostí se málokdo vyrovná Michalu Nehasilovi. Jako platnou posilou se ukázal Štepán Kvapil. Jednoho hráče bych ale rád vyzdvihl za to, že k němu žádnou výtku nemám, naopak za své výkony si zaslouží obrovskou pochvalu. Je to Kryštof Slováček. Začal s fotbalem teprve na podzim, zpočátku mu to v brance nešlo, dělal začátečnické chyby (a občas ještě nějakou udělá), ale vytrval a na jaře jeho výkon rostl zápas od zápasu. Určitě musí zapracovat na práci s míčem, hlavně výkopy ze země (ty dělají problémy i trenérovi brankářů Pavlovi Dvořákovi:-), ale určitě to půjde.
Do zápasů nastupovali také hráči starších žáků a určitě byli platnými posilami, za což jim děkuji. V příštím roce bude složitá situace okolo dorostů a bude určitě třeba hodně zabrat, abychom to společně zvládli. Věřím však, že se to podaří a budeme přinášet radost z fotbal nejen sobě, ale také ostatním Tempákům.
Nakonec chci poděkovat Milanovi Dejlovi za spolupráci.
PS: Rada na závěr. Na fotbale myslím na fotbal a na rande na holku. Obráceně to nefunguje.