Muži A: SK Třeboradice - FC Tempo Praha 0:3

Konečně! V letošním roce notně sužovaná nervová soustava lhoteckého fanouška si mohla alespoň na pár dnů ulevit. Tým po dvou domácích nezdarech poprvé v soutěži zvítězil a v divácky atraktivním duelu, který nabídl hned několik kuriozních situací, v Třeboradicích vybojoval tři body.

SK Třeboradice - FC Tempo Praha 0:3 (0:1)
Branky: 22. Dedek, 72. Jakub Hurka, 90. + 2. Žalud. Rozhodčí: Kutiš - Ulrich, Musil. ŽK: Netušil, Dedek, Kuchař (všichni Tempo). ČK: Chmelíček (Třeboradice).
Třeboradice: Chmelíček – Zubatý, Kopec, Jehlička, Ších – Jahoda( 79. Popovič ), Lojín, Veniger, Pokorný – Tesař (46. Borůvka ), Lukáš (46. Průša ).
Tempo Kuchař – Valášek, Vrba, Netušil, Komorník – Podroužek, Martínek (78. Stoklásek), Vích (46. Míka), Žalud - Dedek, Mutafov (68. Jakub Hurka).

Po domácím bodovém výprodeji přijelo Tempo na sever metropole se značně pozměněnou sestavou. Na kraje obrany se vrátili Valášek a Komorník, na postu pravého záložníka dostal poprvé důvěru Podroužek, ve středu zálohy se objevil navrátilec Vích a velmi dobré výkony v rezervním týmu zajistily Mutafovovi místo v útoku.

Proti soupeři, jehož řada hračů ještě nedávno hrála přebor v dresu nedalekých Ďáblic, se nově složený tým příliš douho nehledal a od desáté minuty získal územní převahu. Hosté se nebáli střílet z dálky, navíc jim málem znovu vyšel rohový kop. Dedek však tentokrát ve 14. minutě hlavou trefil pouze tyč. Vše si však vynahradil o osm minut později. Na hranici vápna převzal šikovnou přihrávku v neděli útočně laděného Netušila a jako by to byla největší banalita, přehodil vyběhnuvšího brankáře - 0:1.

Branka ještě umocnila převahu Tempa, kterou mohl o chvíli později podtrhnout znovu hostující kapitán. Po přihrávce Martínka se sice zbavil obránce, jeho rána však skočila na brankové konstrukci. Proti snaze Tempa o kombinaci domácí vsadili na jednoduchou taktiku - dostat míč do šestnáctky a upadnout. V tomto směru se jejich aktivita zvýšila poté, co rozhodčí pustil Vrbovu "typickou" ruku při zpracování míče těsně před vápnem. Několik penaltových modliteb ještě rozhodčí nevyslyšel, ovšem poslední pětiminutovka první půle nakonec přinesla pozoruhodné představení.

Domácí si v závěru prvního dějstí přeci jen vynutili tlak a několik nepřehledných situací v tempácké šestnáctce. Po jedné z nich se domácí útočník, jsa obrán Vrbou o míč, poroučel k zemi. Hvizd sudího - domácí se dočkali. Míč si k penaltě postavil zkušený Veniger a poslal jej po pravé ruce brankáře. Jenže Kuchař si vybral stejnou stranu a míč vyrazil. Tím ovšem taškařice neskončila. K vyraženému míči se řítili oba aktéři penaltového souboje. A přestože se zdálo, že Kuchař míč ve skluzu odehrál do bezpečí, sudí za faul nařídil další penaltu. Po protestech hostů míč z penaltové značky vylétl tentokrát k druhé tyči. Ovšem ani tudy do sítě neprošel, neboť brankář Kuchař předvedl nevídaný kousek a během několika desítek vteřin vyrazil i druhou penaltu.

Přestávka tak nakonec možná přišla více k duhu domácím, kteří se z šoku probrali. Vyměnili útočné hroty a hned sevřeli Tempo na jeho polovině. Po třech minutách mohlo být vyrovnáno, ale lhotecký brankář a jeho obránci míč po závaru uklidili do bezpečí. Tempu se ovšem příliš nedařilo udržet míč a s výjimkou série rohových kopů se muselo hlavně bránit. Domácí měli výraznou převahu, kterou umocňoval vysoký počet standardních situací, zahravaných převážně z levé strany.

Když se zápas lámal do poslední čtvrtiny, přišel tempácký úder z čistého nebe. Střídající dorostenec Hurka napadal domácí obránce tak důsledně, že na nich vyloudil míč a osamocen s ním upaloval k brance. Před brankářem pak ukázal, že se pozorně díval na Dedkův první gól, neboť parádní dloubáček byl jeho téměř věrnou kopií.

Ačkoliv domácí nepřestali bojovat a také nadále si před brankou Tempa vytvářeli nadějné příležitosti, o osudu zápasu bylo rozhodnuto. Tím spíše, že v závěru neudržel na uzdě nervy domácí golman a po odpískání strčil do Dedka, který se mu pokoušel uzmout neposedně poskakující míč, za což uviděl červenou kartu. Mezi tyče musel hráč z pole, který ovem skutečně změnil pouze dres a svůj tým v závěrečném tlaku podporoval z poloviny hřiště. Toho využil Žalud a po Netušilově přihrávce si brankáře na půlící čáře obhodil. Jediným soupeřem na cestě ke gólu tak levému záložníkovi byla gravitace, ovšem Žalud zlomil její týden staré prokletí a se zvednutýma rukama poslal míč potřetí do domácí sítě.