V úterý jsme sehráli přátelské utkání s týmem Braníku, který hraje o třídu výše. Od začátku zápasu nastoupila sestava, se kterou bychom chtěli zahajovat většinu utkání. Tímto krokem bych samozřejmě nechtěl odrazovat zbytek hráčů od chuti trénovat, ale je pravdou, že hráči základní sestavy zřejmě pochopili, co od nich realizační tým požaduje a jakou hru mají předvádět. První poločas kluci přesně plnili to, co je učíme, tzn. hrát kombinačně, s hrou po stranách, co nejvíce na sebe mluvit a opakovaně zkoušet střílet na branku soupeře. Až na střelbu to první půli vypadalo přesně tak, jak bychom si hru našeho týmu představovali. Šance byly na obou stranách a viděli jsme také celkem pohlednou první půlku zápasu, která skončila 0:0, což nebyla žádná ostuda.Tento výsledek by nás neměl odradit, ani položit, naopak by nás měl nakopnout do další, ještě usilovnější práce, protože v týmu jsou hráči, se kterými se pracovat dá, ale asi je zapotřebí větší trpělivosti z obou stran.