Ročník 96 se z několika důvodů potýkal se zásadním nedostatkem hráčů. Trenér Jaroslav Malý tým na zápasy musel skládat ze tří ročníků.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Jelikož se potýkáme s hráčskou absencí, tak naším cílem bylo hlavně dohrát sezónu bez dalších zranění. Úkolem rovněž bylo připravit mančaft na důstojnou hru v přeboru.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Na konečné umístění teď nekoukáme, samozřejmě by si každý trenér přál hrát o přední umístění, ale nám šlo hlavně o sehrání mužstva a stmelení toho nej, co máme.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž, kterou jsme hráli, byla zase o dvou polovinách tabulky, kdy se s jednou polovinou dal hrát fotbal a s druhou bojovat o každý metr na hřišti. Soupeři nás ničím nepřekvapili, byli dobří, ale cením si našeho mančaftu, jeho bojovného ducha a chuti se zlepšovat.

V prvním přípravném utkání na přeborovou sezónu se Tempo utkalo se Zličínem, který přebor opustil jako vítěz směrem do divize. Hrálo se velkém vedru na umělé trávě, ale to nezabránilo Tempu ve velmi slušném výkonu. Do vedení poslal hosty Josef Hurka po odraženém míči střelou ze šestnáctky. I nadále bylo Tempo hodně aktivní a soupeře překvapivě přehrávalo, Žaludova tečovaná střela se otřela o tyč. Domácí hru postupem času srovnali a do přestávky odpověděli brankou z penalty za faul Beneše na Nováka.

Po změně stran oba týmy hodně prostřídaly a vítězství nakonec získalo Tempo. Komorník načechral míč z trestného kopu, Dvořák se zavěsil do vzduchu a parádní hlavičkou skóroval. Na hodnocení zkoušených hráčů je brzy, přesto se někteří z nich jeví poměrně slibně.

Díky reorganizaci soutěží se dvě kola před koncem soutěže naskytla možnost postupu do přeboru v případě dvou výher. Trenér Jiří Šak úkol úspěšně zvládnul a poslal Tempo i v kategorii mladších žáků do přeboru. Dařilo se vyhrávat v domácím prostředí, na cizích hřištích to byl trochu problém, ale klíčové "postupové" utkání ve Vršovicích mladší žáci A vyhráli jasně o šest branek.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
V této sezoně jsme se chtěli umístit do třetího místa a pokusit se probojovat do přeboru. Také stabilizovat tým, který bude schopen příští rok hrát vyrovnané zápasy s hráči o rok staršími.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Se čtvrtým místem spokojený nejsem, protože hráči mají na víc. Ale když se za celou sezonu vyhrají pouze tři zápasy venku, tak to na lepší umístění není. Ztráta po podzimu na třetí místo byla dva body a náskok na páté místo tři body. Na konci ztráta na třetí místo šest bodů a náskok na pátého osm bodů. S předvedenou hrou jsem byl celkem spokojen, většinou jsme byli lepším týmem.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž byla nesmírně vyrovnaná, kde mohl porazit každý každého. Nepočítám do toho zápasy Krče. Soupeři byli lepší v proměňování svých šancí, my naopak měli lepší kombinační hru a byli jsme na tom lépe po fyzické stránce.

Sezónu, která nakonec skončila postupem do I.třídy z 5. místa, hodnotil trenér Michal Netušil. Tým hrál ve II.třídě povětšinou proti o rok starším soupeřům a zejména na podzim měl problémy. Na jaře už ale hráči začali sbírat zkušenosti, střelecky se velmi prosazovali a získávali i body do tabulky, které nakonec stačily k postupu o soutěž výš.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Jelikož jsme začali letos hrát na celé hřiště, tak jsme si chtěli hlavně zvyknout na odlišnosti hry na něm.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Konečné umístění v tabulce je docela uspokojivé, i když jsme mohli mít o něco více bodů. Na podzim jsme nehráli příliš pohledný fotbal, ale jakmile jsme si zvykli na hru na celé hřiště, tak jsme se začali zlepšovat.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž až zas tak těžká nebyla. Pokud jsme hráli proti týmům, které nebyly složeny hlavně z hráčů ročníku 97, tak jsme si vedli docela dobře a dokázali jsme je přehrávat a porážet. Problém byl u týmů, které měly hráče o rok starší. To jsme poté ztráceli převahu hlavně v osobních soubojích, a proto jsme se nedokázali pořádně prosazovat.

Přebor je náročná soutěž a Tempo v ní již čtvrtým rokem hraje především o záchranu. Trenéru Michalu Hozákovi se i s úzkým kádrem povedlo udržet před Duklou a Aritmou.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Udržení Pražského přeboru pro Tempo.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Vzhledem k vyrovnanosti soutěže ano.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Byla těžká, soupeři měli širší kádr, nás zdobila bojovnost.

Jak fungovala spolupráce s ročníkově okolními týmy a co by se na ní dalo z vašeho pohledu zlepšit?
Spolupráce fungovala velice dobře.

Sezónu s častými výkyvy formy a překvapivými výsledky zakončil tým kolem trenéra Petra Kamitze famózně - vítězstvím na domácím Tempo cupu.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Cílů bylo několik. Udržet pro Tempo soutěž I.tř. starších přípravek, zvyknout si na novou soutěž, kde jsme většinou nastupovali proti starším hráčům a především si zahrát fotbal a užít si ho.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Počítali jsme s usmístěním v polovině tabulky. Konečné osmé místo je malinko zklamání, protože jsme prohrávali zbytečně zápasy, které jsme měli rozehrané dobře. To samé je s předvedenou hrou. Pokud se kluci soustředili a makali, tak hra i výsledky přišly. Velmi často se stávalo, že kluci polevili v koncentraci a často inkasovali. Branky (pokud jich bylo víc) jsme většinou inkasovali v jednom časovém úseku, či na konci zápasů.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž byla vyrovnaná. V žádném zápase jsme nepropadli, že by nás vyloženě soupeř "smetl ze hřiště". I proti týmům, které se pohybovaly na špici tabulky jsme sehráli dobré zápasy. Náš tým se snažil hrát fotbal, ale pořád nás trápila jediná věc a to je střílení gólů. My lacino inkasujeme a hodně se nadřeme na vstřelení jediné branky.

Sparta, Slavia a na třetím místě Tempo! Vynikající sezóna, skvělá reklama klubu, ale především radost dívat se na vyrovnaný silný kádr. Povedený rok hodnotí Lukáš Michl.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Předvádět kombinační fotbal a umístit se v horní polovině tabulky. Po podzimu jsme si dali úkol zaútočit na stupně vítězů Pražského přeboru a to se nám povedlo, což považuji za velký úspěch.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Tady panuje velká spokojenost jak s umístěním tak s předváděnou hrou.

Jak těžká byla soutěž, v čem byli soupeři lepší a v čem je naopak převyšoval náš tým?
Soutěž byla vyrovnaná až na dva týmy, které ční nad ostatními (Sparta a Slavia) a my jsme na jaře dokázali všechny zbylé týmy přeboru porazit. Pražská S jsou o třídu někde jinde a ta nás převyšovala v nasazení a mají rychlejší práci s balónem. My jsme soupeře přehrávali kombinací a když se nedařilo, tak i velkou vůlí po vítězství.

První půlrok v roli trenéra ročníku 2002 má za sebou Marek Leun. Tým se sice výhry dočkal až v posledním kole, jenže celou sezonu hrál proti starším klukům a až v sezóně následující se ukáže pravá síla kádru. Dle výsledků na turnajích v závěru sezóny se není čeho obávat.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Jelikož jsme hráli soutěž s o rok staršími kluky, tak našim hlavním cílem bylo, aby se kluci otrkali a připravili se na nadcházející sezonu 2010/11, kde nás měl čekat pražský přebor. I když kluci vyhráli jediný zápas, tak jde vidět, že jim ta soutěž něco dala. Už se nenechají lehce odstavit od balónu, umí si jej pokrýt.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
Celkové umístění nehrálo v naší situaci žádnou roli, jelikož se ani nedalo očekávat lepší umístění, ale určitě se dalo při více štěstí získat i více bodů. Co se hry týče, musím říct, že byly zápasy, kdy se nám nedařilo, respektive kluci neprodali to, co umí, ale na druhou stranu byly zápasy, kdy kluci předváděli hru, jakou bychom si představovali (na Dukle, doma Motorlet).

Sezonu, ve které se tým v zápasech Mini cupu, Jarní ligy a spoustě turnajů především seznamoval - a to víc než úspěšně - se základy fotbalu, hodnotí trenér Lukáš Michl.

Jaké byly cíle do skončené sezóny?
Cíle jsou stejné jako na podzim - seznámit se s kádrem a postupně zapojovat co největší počet hráčů do hry a zapojovat do tréninku nově příchozí tak, aby kluky fotbal bavil a aby zlepšovali svoji hru a individuální dovednosti.

Jak jste spokojeni s konečným umístěním a jak s předváděnou hrou?
O výsledky a umístění tady tak nejde. Jde především o hru jako takovou. V této kategorii když budete mít gólmana, který vykopne až před soupeřovu branku, tak ty výsledky budete mít hned. My jsme se snažili o hru, kde si kluci nahrávají a po nahrávce nezůstanou stát, nehloučkovat se a přenášet těžiště hry z jedné strany na druhou. Ne vždy se to dařilo, ale od podzimu je zde vidět velký pokrok. Proto vítězství a dobrá umístění jsou u těchto dětí jen takový bonbónek na dortu navíc. A musím říct, že letos bychom si mohli otevřít takovou malou cukrárničku.

V neděli 27.6. za krásného letního počasí, které zvalo spíše na koupaliště přes ulici než na celodenní turnaj, jsme se sešli na domácím hřišti zakončit sezónu posledním turnajem a tím byl Tempo cup. Po slavnostním nástupu jsme hned měli volno, protože soupeř z Kadaně v sobotu večer ohlásil, že nepřijede (pro mě docela nepochopitelný přístup). Tak měli kluci nečekaně volno až do 10:00, kdy jsme nastoupili proti Bohemians 1905 (ročník 2002).

Tempo – Bohemians 1905 3:0
Do utkání jsme vstoupili velice dobře a soupeř naší kombinační hře nestačil, což jsme potrestali dvěma rychlými brankami do poločasu. Ve druhé půli jsme začali hrát jako by se nemohlo nic stát a to vycítil i soupeř a najednou měl více ze hry a začal ohrožovat naší branku. Několikrát nás podržel v brance Tomáš Touška, a tak jsme z přímého kopu zvýšili na konečných 3:0.

Poslední turnaj letošní sezóny nás čekal ve Střešovicích. Los byl dán, kluci byli připraveni, a tak nezbývalo nic jiného než doufat a hlavně věřit, že neodjedeme bez poháru.

Meteor 03 – na zahřátí nám byl dán soupeř o rok mladší. Naši kluci mají vždy trochu problém dostat se do ráže, a tak jsme tento los jen uvítali. A naše obavy se ukázaly být oprávněné. Ač jsme celý zápas soupeře přehrávali a nepustili jej za půlicí čáru, chyběl nám důraz v soubojích a přesnost v nahrávkách. Ale přeci jen naše snaha byla korunována dvojím zakončením z kopačky Tondy Kinského v soupeřově síti. Jednou po přihrávce od Kuby Havlíčka a jednou od Tomáše Luska. Konečný výsledek 2:0

Naši první sezónu jsme zakončili turnajem v Teplicích, kam přijelo 16 mužstev s odhodláním podat maximální výkon. Naším prvním soupeřem ve skupině byl Most a hrála se krásná kopaná. Tempáčci od začátku tlačili soupeře na jeho polovinu a brzy jsme vedli 1:0. Bohužel jsme se za celý zápas dopustili v obraně dvou chyb, které Most neodpouští. Ačkoli Tempo prohrálo 1:2, svou hrou potěšilo i nezaujaté diváky. Ve druhém zápase jsme nastoupili proti výběru Teplic, zápas byl vyrovnaný s řadou kombinačních akcí na obou stranách. O vítězství Tempáčků 2:0 rozhodl větší důraz před brankou. Poslední utkání ve skupině se Slavií B jsme rozehráli v bojovném duchu a úmorném vedru. Kluci si méně přihrávali a snažili se prosazovat spíše individuálně. Nakonec jsme soupeře přehráli jednoznačně 3:0 a zvítězili ve skupině o skóre.

Pro starších přípravku B sezona neskončila na začátku června s posledním mistrovským utkáním. Minulý týden se účastnila dlouhého a náročného turnaje v Sezimově Ústí (7. místo) a hned týden na to se účastnila EON Junior Cupu 2010, prestižního turnaje a oblastního finálového turnaje, kde vítěz postupuje do Velkého finále, konané tento rok ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Ve Velkém finále se utkají jednotliví vítězové oblastních kol a vítěz velkého finále se zúčastní mezinárodního halového turnaje v Německu. Všichni zúčastnění si odnesli ceny od společnosti EON a krom fotbalu se nejen kluci mohli zúčastnit zajímavého doprovodného programu.

Ale nyní již k samotnému turnaji. Účastníci turnaje (12 týmů) byli rozděleni do dvou šestičlenných skupin, kde se utkali systémem každý s každým. My jsme se utkali s Admirou, Hájemi, Viktorií Žižkov, Újezdem nad Lesy a Milovicemi.

Rok 2010 se zapíše do historie jak rok plný šťastných zázraků. Nejdříve si Jirka Nechvíla obnovil zranění a nemohl odehrát velkou část zápasů, následně vyhráli čeští hokejisté titul mistrů světa, poté ve volbách vyhrála pravice a nakonec se poštěstilo i Benfice Tempa zachránit B třídu i pro následující rok, když už i vedení mužstva počítalo s jasným sestupem. K hráči století, hokeji a volbám se toho již napsalo hodně a proto se zaměřme na záchranu Béčka.

Kandidáti na sestup byli před posledním kolem celkem čtyři, kromě Benfiky také týmy Dubče B, Junioru B a Klánovic. Ještě dva týdny zpátky do vypadalo, že Dubeč se bude kvůli kontumovanému zápasu na Újezdě bude nacházet v nejhorší pozici. Jenže pana Kloudu převezl nezkušený delegát, který způsobil to, že utkání se opakovalo a skončilo výhrou Dubče. Vzhledem k bodům a vzájemným zápasům se tak dostalo do nejhorší pozice Tempo, které muselo čekat na zaváhání soupeřů.

Tempo ukončilo sezonu bezbrankovou remízou s Čechií Dubeč, a udrželo tak domácí neporazitelnost (na Lhotce se podařilo remizovat Kralovicím, Meteoru B a právě Dubči).

Trenér Koller vzhledem k absencím neměl moc na výběr, na hřiště se dostal i mladší dorostenec Stejskal. V první půli se hrál hodně svižný fotbal z obou stran a oba týmy měly dost šancí ke skorování, tu největší asi tempácký Jakub Hurka, jenž běžel úplně sám na branku hostí. Ve druhé půli šla kvalita hry dolů, rozhodnout nakonec mohl v 85. minutě Žalud, ale měl v nohou i sobotní zápas za B tým, a tak už asi nebyly síly.