Předposlední zápas Minicupu se odehrál proti Motorletu na domácím hřišti a za tropického počasí. Naši kluci se nenechali počasím uspat a hrálo se převážně na polovině soupeře. Hned na úvod si kluci vytvořili šance, které volaly po proměnění. Zejména ta z 5. minuty na jeden dotek po ose Sebastian Ling - Petr Hodouš - Dan Michl a zakončující Matyáš Havlíček by si gólovou tečku zasloužila. Naštěstí po chvilce vybojoval u soupeřovy brány míč Dan Michl a nedal brankáři šanci - 1:0. V polovině první půle se nám podařilo vstřelit dva rychlé góly. Nejprve Sebastian Ling, při jednom ze svých úniků po levém křídle, odcentroval přímo na volného Matyáše Havlíčka. Ten se s míčem trochu pomazlil, čímž poškádlil nervovou soustavu příznivců Tempa a poté jej posunul do prázdné brány - 2:0. Hned nato si zopakoval Dan Michl první gól a bylo to 3:0. Ještě před poločasem se probojoval Sebastian Ling před bránu soupeře a těsně před vybíhajícím brankářem usměrnil míč těsně mimo. Motorlet se jen těžkopádně dostával přes polovinu hřiště a naši bránu téměř neohrozil.

V neděli 13.6., za krásného počasí, jsme přivítali na našem hřišti chlapce z Kunratic. Bylo to poslední mistrovské utkání v této soutěži. Kluci se chtěli rozloučit se sezonou dobrým fotbalem a pochopitelně i výhrou. Začátek zápasu nám však vůbec nevyšel. Územní převahu jsme sice měli, ale nebyli jsme schopni něco kloudného vymyslet a tím překonat dobrou soupeřovu obranu. Stále jsme dělali stejné chyby, hráli na malém prostoru nebo zbytečnou kličkovanou, až nám obránci balon sebrali. Je pravda, že jsme měli také pár loženek, ale hostující brankář vše pochytal. První gól přišel až ve 14. min., kdy Jelen dostal krásnou přihrávku do volného prostoru, zatáhl míč a po jeho centru se trefil z voleje David Chleborád - 1:0. Chlapci z Kunratic s námi hráli stále poměrně vyrovnané utkání a i oni měli několik dobrých akcí ke vstřelení branky. Další branku vstřelil Pavlík Slavíček krásnou hlavičkou po rohovém kopu. Poločas skončil 2:0.

Vzhledem ke skutečnosti, že jsme nemohli v jarní lize obsadit lepší než 4. místo, nominovali jsme hráče s menšími turnajovými zkušenostmi i vzrůstem. K prvnímu zápasu posledního dílu jarní ligy jsme nastoupili proti domácímu Meteoru a nechovali jsme se k organizátorům moc slušně. Krásnou kombinační hrou jsme soupeře jasně přehráli, nepustili je z jejich poloviny a trestali jejich chyby. Postupně se trefili Ondra Jón, Martin Sobotka, Dominik Žák a Filip Zemjánek. Výborný bojovný výkon předvedl nejmenší hráč na hřišti Maxim Bělovský.

Snad až příliš uspokojeni výhrou 4:0 nastoupili naši hráči proti Třeboradicím. Soupeř výborně napadal naši rozehrávku a tlačil nás na naší polovině. Důvodem byla skutečnost, že jsme osvědčené obránce poslali do útoku a útočníky poslali do obrany. Zejména obrana působila trochu chaoticky. O vývoji zápasu rozhodl moment, kdy došlo ke střetu mezi útočníkem Třeboradic a naším brankářem, po kterém oba hráči zůstali ležet. Obránci Tempa se věnovali brankáři, další útočník Třeboradic míči a vstřelil gól do prázdné brány. Po vystřídání brankáře už kluci nenašli svůj rytmus a soupeř nakonec zvítězil 3:0.

V našem posledním mistrovském utkání nás čekal velice důležitý zápas. Pokud vyhrajeme, tak můžeme ještě postoupit ze čtvrtého místa do přeboru. Soupeřem byl tým Hostivaře, který nám na podzim dal lekci, proto jsme chtěli tento nezdar odčinit. Opět jsme řešili, koho dát do branky. Kofroň odjel do Chorvatska a Vejšický měl bohužel tenis. Dále chyběli Heinc a J. Moudrý.

Od prvních minut zápasu na našich hráčích ležela tíha takto důležitého utkání a soupeř byl lepším týmem. Našim hráčům, přes míru snahy, se nedařilo podržet balón a dobře rozehrát. Ve 20. minutě nastoupil Šmíd na střed zálohy. Kalina se posunul na levého obránce a Hrstka na levou zálohu. Po této změně v sestavě jsme začali hrát více jednoduše a přihrávky Šmída za obranu měly oči. Jeden takový centr doběhl Hyršl a souboj s brankářem vyhrál a připravil svým důrazem ve 24. minutě míč Štěpánkovi, který se trefil do prázdné branky. Vedeme 1:0!

Závěrečné utkání pražského přeboru starších žáků na domácím hřišti mohlo mít pro nás definitivní tečku v podobě záchrany. Ovšem fotbalový bůh chtěl jinak, a tak budeme muset počkat na rozuzlení divizních soutěží.

Všichni jsme byli natěšeni a věřili jsme, že není možné nevyhrát. Kdo viděl na vlastní oči jak se nedá proměnit penalta, promarnit šest šancí, kdy jdu sám na gólmana a dát jediný gól z plejády šancí ve vápně, tak by nevěřil. Byla to však krutá pravda. Do zápasu jsme vkročili s odhodláním vlítnout na vokovické a rozhodnout co nejdříve. Jak jsme později zjistili, zabezpečená obrana byla na místě, protože rychlonozí útočníci Aritmy opravdu zlobili naše obránce a nedali jim vydechnout. Hra byla zpočátku neurovnaná díky nasazení obou mužstev, kdy šlo opět jen o to, vyhrávat osobní souboje uprostřed hřiště. Nakopávali jsme příliš mnoho balonů na stopery Aritmy, kteří ve vzduchu bezkonkurenčně vládli. Díky tomu jsme se nemohli dostat ke své hře. Přesto jsme měli nevýraznou převahu.

V posledním zápase přeborové soutěže jsme podlehli týmu Slavie vysoko 0:6. Za krásného slunečného počasí a v dobré náladě jsme chtěli druhý tým tabulky náležitě potrápit. Bohužel opak byl pravdou. Kluci hráli nedůrazně v osobních soubojích, u míče byli pozdě a největší problémy nám dělaly soupeřovy standardní situace, ze kterých jsme dostali většinu gólů. Párkrát se nám podařilo zahrozit z rychlého protiútoku, ale soupeř se dokázal rychle vrátit a nebo situaci vyřešil sám brankář. Prohra to je vysoká, ale zasloužená. Do konce fotbalové sezony nás čekají dva velké turnaje a potom si na chvilku od fotbalu odpočineme.

Poslední zápas sezony dopadl podle očekavání. Soupeř, který potřeboval vyhrát, nenechal nic náhodě a postavil to nejsilnější, co měl. Naopak my jsme nastoupili s hráči ročníku 96 a 97. I přesto byl Zličín nervozní. Po prvním a následně druhém a třetím golu se situace zklidnila a hrálo se prakticky na jednu bránu. Klukům nemůžu nic vyčítat, ba naopak někteří jako Veselý, Šváb a Hrstka bojovali až do konce stejně jako Gronych a Klíma. Sezonu jsme ukončili 10. místem, ale na to, jaké jsme měli problémy s kádrem při každém zápase, jsem rád, že už se to nebude opakovat.Teď už jenom počkáme, co nám přenechá áčko, ale určitě bychom si chtěli zahrát Pražský přebor. Myslím, že tentokrát na to máme i kvalitu i kvantitu, tak se nechme překvapit.

Poslední utkání letošní sezony jsme odehráli na domácím trávníku na Tempu. Na Tempo přijela Přední Kopanina, které jsme po podzimu chtěli vrátit porážku z jejího hřiště (1:3). Do utkání jsme šli v dost improvizované sestavě a s novou tváří, Karlem Schwarzem.

Začátek zápasu se nám docela vydařil a byli jsme to my, co jsme se dostali do první šance. V 5. minutě vybojoval míč Polívka, zamíchal míč před obránci, poslal přihrávku na Neckaře, který našel přihrávkou Soukupa a ten zakončil slabou střelou na branku.

V utkání již šlo jen o dobrý pocit a hráčské prémie, bodů má Tempo už dost. Hosté začali docela sympaticky a i když první šanci měl domácí Žalud, ujali se vedení ve 20. minutě povedeným volejem Duška. Tempo se trápilo, drželo sice míč, ale do šancí se moc nedostávalo. A tak pomohl až tradiční výlet stopera Vrby, jenž si narazil s Davidem a sám před brankářem si ve 41. minutě zkušeně poradil. O dvě minuty později šel Žalud zcela sám na gólmana Cibulku, ale překonat jen nedokázal

O přestávce bylo v kabině domácích docela dusno, nejen kvůli parnému počasí. A Kollerovy výtky se neminuly účinkem, protože po změně stran Tempo hosty doslova rozebralo. Nejpve vtipný signál dvojice Kočí - Žalud při rohovém kopu a zakončující Josef Hurka - 2:1. Poté přesný centr střídajícího Hájka a zakončení dalšího náhradníka Jakuba Hurky - 3:1.

"Statistika nuda je, má však cenné údaje," zpívá se v oblíbené písničce dřívejšího tahouna Tempa Jardy Havla. A že statistika má opravdu cenné údaje, dokazují poslední tři zápasy Benfiky. V roli statistických veličin pak vystupují bratři Nechvílové. Zatímco starší (skutečně jeden z nejlepších hráčů historie Tempa) Václav byl poslední tři zápasy na lavičce jako trenér, tak mladší Jiří (pouze samozvaný nejlepší hráč historie Tempa) se buď nezúčastnil vůbec (plnil láhve áčku), nebo jen jako divák (plnil láhvemi od piva svůj žaludek). Výsledek se pak dostavil v podobě tří vítězství v řadě při skóre 8:1, takovou sérii béčko naposledy zaznamenalo před třemi roky ve druhé třídě pod taktovkou legendárního Milana Dejla.

SK Horní Měcholupy pohostil náš tým v neděli 6.6. k sehrání dalšího Minicupového zápasu. Vzhledem k teplému počasí, pálícímu slunci, bylo nejlépe ve studených šatnách. Byť začal zápas v 17 hodin, nezaznamenali jsme žádné ochlazení a pobyt na hřišti byl zároveň malou opalovací lekcí v soláriu. Kluci, byť si často namáčeli hlavy v kýblu, nabírali po chvilce hry rudé barvy a podle toho vypadala i jejich hra. První dvacetiminutovka nepřinesla žádný výrazný moment, o němž by se dalo psát. Jedinou událostí byl v šesté minutě faul na Dana Michla, který, k našemu překvapení, sudí vyhodnotil velice jemně a nepřinesl ani penaltu, kterou všichni očekávali.

K poslednímu soutěžnímu utkání letošní sezony nastoupilo mužstvo mladšího dorostu na domácím hřišti proti celku PSK Union. Utkání se hrálo za úmorného vedra proti soupeři, který se scházel ještě několik okamžiků před výkopem a byl rád, že se mu to povedlo v jedenácti lidech odehrát. Od prvních okamžiků jsme si vytvořili jasnou herní převahu a permamentně jsme ohrožovali soupeřovu branku a to díky tomu, že jsme dnes zvolili ofenzivnější formu rozestavení 3-4-3. Ovšem při zakončení nám chyběl potřebný klid a rozvaha, takže výsledkem naší snahy bylo to, že se nám podařilo dát pouhé dvě branky, což bylo skutečně málo vzhledem k tomu, co se dělo na hřišti. Viděli jsme dokonce spoustu pěkných kombinačních akcí, ale koncovka byla mizerná.

Slunečné a horké počasí předesílalo velmi fyzicky náročné utkání a to ještě se třetím týmem v tabulce. Zápas nám již od prvních minut ukázal silnou stránku soupeře, byl to především jejich rychlý kapitán (kluci ho o přestávce nazývali dlouhá čtyřka) a také levá strana nám dělala velké starosti. V deváté minutě nám právě "rychlá čtyřka" vstřelila první gól, kdy rychlým uvolněním ukázala naší obraně záda. Kluci však nesvěsili hlavy a s povzbuzováním rodičů začali pořádně makat. Vysunuli obranu až na půlku hřiště a tlačili soupeře. Vyrovnávací branka přišla ve čtrnácté minutě, kdy po vynikají práci po pravém křídle Vejšiho, který tahal, kličkoval a zase tahal balon téměř přes celou půli a v pravou chvíli odcentroval do vápna, do kterého si naběhl Kiri, který napnul soupeřovu síť - 1:1.

V sobotu se odehrálo poslední kolo Jarní ligy, do kterého naši kluci nastupovali s jednobodovou ztrátou na vedoucí Duklu. Cíle byly dva, být o jedno místo lepší než Dukla a pokusit se vyhrát dnešní turnaj. Hned první zápas svedl oba týmy proti sobě. Znalí našich ospalých úvodů jsme se obávali o výsledek. Naši kluci vlétli do zápasu jako hejno sršňů a během úvodních minut zaskočili soupeře mnoha šancemi. Všechny bohužel vyzněly naprázdno. Dvakrát se ocitl ve vyložené šanci Dan, ale netrefil. Potom Sebastian i Petr Hodouš nedokázali zakončit do soupeřovy brány. Hrálo se prakticky na jednu bránu a kluci z Dukly chvílemi jen odkopávali míče.

Až po polovině zápasu se soupeř po rohu dostal ke střele, která jen velmi těsně minula naší bránu. Už to vypadalo na remízu, naštěstí zde byla trojice Péťa Hodouš - Dan Michl - Sebastian Ling. Prvně jmenovaný na půli zabojoval, posunul na Dana, jehož sraženou střelu dopravil Sebastian do soupeřovy brány a rozhodl o tom, že důležité vítězství bylo naše.

V nezvyklém čase, hodinu po poledni, jsme jako favorité nastoupili proti Malešicím. Přání trenéra Malešic, neprohrát víc než pět nula, vyjadřovalo situaci před zápasem. S Ríšou jsme měli v živé paměti podzimní zápas v Malešicích, kde jsme po hrozném výkonu porazili domácí hrající v devíti. Před utkáním jsme kluky upozorňovali na podceňování. Naše slova však, dle vývoje zápasu, na úrodnou půdu nenarazila. Krásné počasí, lehký soupeř a vědomí "nám se nic nemůže stát" vyjadřovalo náš výkon. Do šancí jsme se pěším tempem dostávali a lehkomyslně je David, Petr, Patrick, Kuba zahodili.

Teprve ve 12. minutě ideálně Kuba našel Patricka a ten poprvé rozvlnil síť hostů. Více než padesát diváků se těšilo na brankové hody a pěkné akce. Byli však zklamáni. David přidal po přihrávce Dana druhou branku, ale to bylo na dlouhou dobu vše. Pokračovali jsme ve hře bez pohybu a hosté si na naši půlku udělali pár výletů. Vari v brance klidně odpočíval, ve hře ho udržovaly pouze nepřesné naše přihrávky. Nabídku hostů vylepšit si skóre jsme nadále trvale odmítali až do 34. minuty, kdy Dan přihrál Patrickovi na třetí gól. To bylo do poločasu vše.