Začnu netradičně. Chtěl bych pochválit celé družstvo za předvedený výkon, který po předcházejících zápasech byl fotbalový a kvalitní. Měl jediný kaz, a to, že jsme nedali branku a nezvítězili, i když jsme měli plno šancí a byli po většinu zápasu lepším mužstvem.

A nyní od začátku. K zápasu bylo připraveno 12 hráčů, z toho tři starší žáci. Ostatní se "omluvili" a někteří ani to. Ti co nastoupili se na domácí vrhli a kombinacemi především po levé straně rozleptávali domácí obranu. Po dobrém úvodu se také domácím podařilo najít naši obranu v nedbalkách. Netrvalo dlouho a hřiště jsme opět ovládli. Naše střely z dálky vypadávaly brankaři z ruky, ale nám se to nepodařilo využít.

Zápas, který mladší dorost odehrál proti Vršovicím, byl zápasem dvou tak diametrálně odlišných poločasů, že se tomu ani nechce věřit. Zatímco hosté vlétli do zápasu s plným nasazením, my jsme hráli stejně jako ve středu proti Čechii Smíchov. Ovšem soupeř byl jiných kvalit. Výkon obrany byl katastrofální a ani ostatní hráči nebránili dobře. Výsledkem toho byl stav utkání ve 26. minutě 0:6 a byli jsme zralí na ručník. Teprve od třicáté minuty jsme se začali pomalu probouzet a pohybovat se po hřišti. Začali jsme i útočit. Do té doby naše útočná aktivita byla takřka nulová. Stav zápasu se do poločasu již nezměnil.

V netradičním termínu ve středu v 18:00 jsme nastoupili na hrbolatý trávník Čechie Smíchov. Od první minuty domácí předvedli svoji taktiku, nakopnout míč co nejdál od vlastní branky. My jsme se nebyli schopni s touto taktikou vypořádat. Hra bez pohybu a přesné přihrávky nebyla schopna překonat obranu domácích. Mysleli jsme si, že zápas se vyhraje sám. Na to, co se odehrávalo na trávníku, se nedalo dívat. Nám se podařilo dát náhodný gól, a tak jsme šli do kabin s vedením 1:0. Bouřka v kabině veliká, ale hra ve druhém poločase byla stejná. Ani čtyři změny v sestavě nevedly ke změně. V závěru se nám podařilo Hornem a Rudolfem zvýšit na konečných 3-0. Po nejhorším výkonu sezony jsme si tak připsali povinné tři body, což byl jediný klad tohoto zápasu. Nelze než věřit, že v neděli podají kluci mnohem lepší výkon.

Ďáblické jsme přivítali na spodním hřišti za krásného počasí. Od začátku jsme se chovali jako vzorní hostitelé a umožnili jsme jim po hrubé chybě jít ve třetí minutě do vedení. Vyrovnání však na sebe naštěstí nedalo dlouho čekat. Uzdravený Patrick Hnat skóroval a tím ukončil naše hostitelské chování. Získali jsme převahu, ale nedokázali jsme ji brankově vyjádřit. Naše převaha narůstala a hosté měli jedinou taktiku. Nakopnout balón co nejdále od branky a běžet za ním. Tento antifotbal nám nevyhovuje a máme s ním problémy. Z našeho trápení nás vysvobodil až oblouček Hnata, který znamenal naše vedení 2:1 a pro Patricka to bylo oslavení jeho dnešních narozenin. Za tohoto stavu jsme šli do kabin.

O derby s Libuší se kluci bavili dávno dopředu. Vypadalo to, že se na tento zápas těší a chtějí v něm uspět. Leč účast na trénincích v týdnu před utkáním tomu neodpovídala. Na samotný zápas přišlo čtrnáct hráčů. Chyběli Hnát a Popelka pro zranění a další bez udání důvodu.

Zápas jsme zahájili s chutí a na naší straně byla i menší převaha. Naše aktivita domácí viditelně zaskočila. Přinesla nám i vedoucí branku, kdy po centru Hlavíka skóroval France. Naše radost měla však krátké trvání. Za pět minut bylo vyrovnáno. Po chybě na naší levé straně se domácí radovali. Pro změnu jsme my jim radost zhatili po třech minutách, kdy si dvojice Hlavík France zopakovala předcházející situaci a vedeme 2:1. Stále jsme aktivnější, šance Franceho končí na tyči a těsně vedle, Sehnoutkovu střelu brankář vyrazil. Do kabin odcházíme s jednobrankovým náskokem a vědomím, že není vyhráno. Tréner Klípa varuje hráče před poklesem aktivity, soustředěnosti na hru, které nám v minulých zápasech způsobily zbytečné obavy o výsledek.

Našemu soupeři jsme měli odvádět podzimní porážku. K zápasu se dostavil nebývalý počet hráčů t.j. 18. Po mizerné docházce na tréninky to bylo překvapení. Od úvodního hvizdu jsme převzali otěže zápasu do svých rukou a přes nerovný terén naší horní trávy jsme předváděli kombinační hru, se kterou si soupeř nevěděl rady. Vytvářeli jsme si šance a tentokrát je i realizovali. Hnat dvěma góly po ukázkových akcích a Sehnoutka nechytatelným centrem, zajistili pro naše barvy vedení 3:0. Bohužel to byl z naší strany konec pěkného fotbalu. Hráči začali sólovat a každý si chtěl dát branku. Kolektivní hra vzala za své a soupeř toho využil ke snížení. Do šaten jsme tedy odcházeli za stavu 3:1.

Opět brzy ráno jsme zavítali na kluzký a hrbolatý trávník Unionu Žižkov. Od prvních minut jsme převzali otěže utkání do svých rukou. Domácí na naši snahu o kombinační hru odpovídali nakopávanými míči směrem na naší branku. Jejich hře jsme se přizpůsobili, a tak se balón často vznášel v oblacích. Když se nám podařilo rozehrát akci po zemi, rodily se šance. Krásná ulička Čemuse a centr Hnata, zakončil Benda na 1:0. Pak se svého premiérového gólu v mladším dorostu dočkal dobře hrající Horn. Za stavu 2:0 jsme odcházeli do kabin.

Úvod druhého poločasu jsme trochu prospali, ale pak jsme jednoznačně opanovali hřiště a hrou po zemi jsme dokonale rozebrali obranu domácích, kteří se bránili často za pomocí faulů. Tak se zrodila penalta pro nás. Leč Benda ji neproměnil a poskytl domácím naději na změnu skóre. Ukázalo se však, že jen chvilkovou. Domácí jsme pomalu nepustili za půlku a začali dávat i branky. Je třeba kluky pochválit, že to branky nebyly náhodné, ale branky po pěkných kombinacích.

Trápení a nakonec těsné vítězství. Tak lze charakterizovat zápas s Radotínem. Za krásného počasí na spodní trávě jsme měli Radotínu co oplácet. Jenže od začátku hráči jen chodili místo běhu a chuť hrát měl snad jen Sehnoutka, který ostatní burcoval ke hře. Po jeho vyhraném souboji Stejskal zavěsil. Vedení 1:0 se přes další šance do poločasu nezměnilo. Pro trenéry tak pokračovalo utužování nervové soustavy.

Po změně stran krásnou střelou zužitkoval trestný kop France. Vedení 2:0 se nám nepodařilo udržet a soupeř v závěru snížil na 2:1, ale důležité tři body nám již nevzal. Zápasy mladšího dorostu se podobají jako vejce vejci. Naše převaha, zahozené šance, ojedinělý útok soupeře a branka a nervy do konce zápasu. Mužstvo má rozhodně navíc než zatím předvádí.

Na hrbolaté hřiště Dolních Počernic jsme vyběhli s jasným úkolem zvítězit. Soupeřova taktika nakopávaných balonů na rychlé útočníky nám byla známa z posledních zápasů, které jsme s ním odehráli. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Naše snaha o kombinační hru nebyla díky terénu a z toho vyplývajících nepřesností tak úspěšná, jak by mohla. Zápas se přesto odehrával v naší režii, jenže jako obvykle využití šancí bylo špatné. Naše vedení se zrodilo po krásné uličce na Popelku, který svojí střelou do tyče "nahrál" Hnatovi na gól. Místo pokračování hry po zemi a využívání křídelních prostorů jsme se začali cpát středem, přestali běhat, a umožnili tak domácím vyrovnat hru. Do poločasu se na stavu nic nezměnilo.

K prvnímu domácímu zápasu vyběhl mladší dorost ve značně posílené sestavě, ale začátek utkání vypadal úplně stejně jako na Podolí. Hra bez pohybu, důrazu a zájmu. Ani soupeř aktivitou nehýřil, a tak se hrála v poklidu nezáživná kopaná. Neustálé burcování naší lavičky přece po dvaceti minutách domácí probralo k větší aktivitě, která přinesla přinesla premiérovou branku nováčka Popelky. Tento hráč jako by tím splnil svůj úkol a vytrácel se ze hřiště. Naše branka probudila také hosty a ti vyrovnali jak hru tak skóre. Za nerozhodného stavu se šlo do kabin.

K prvnímu jarnímu zápasu vyběhl nekompletní mladší dorost na umělý trávník Podolí. Hra se od začátku vyvíjela se naší mírné převahy, která však končila před pokutovým územím soupeře. Tento obraz hry trval do 25. minuty, kdy Podolí po ojedinělém protiútoku dalo první branku. Od té chvíle jsme předváděli hru bez pohybu, důrazu v osobních soubojích a jednotlivci se předháněli v sólování, které končilo ztrátou míče. Tato hra vyvrcholila naším vlastním gólem. Za stavu 2:0 jsme šli do kabin.

Přes bouřku v kabině jsme i ve druhém poločase předváděli to samé. Navíc se začal u hráčů projevovat nedostatek fyzické kondice, což je odraz tréninkového manka ze zimní přípravy. Nudný průběh druhého poločasu přinesl dvě branky do naší sítě a jen Hnátovu branku, která znamenala pouze kosmetickou úpravu skóre. Z šedi našeho výkonu vybočovala pouze bojovnost a snaha Sehnoutky a Hnata, kteří však zůstali osamoceni.

K poslednímu zápasu nastoupil mladší dorost v kombinované sestavě se staršími žáky v základní sestavě. Soupeř byl fyzicky mnohem vyspělejší, a proto snad naše mužstvo hrálo celý první poločas bojácně a s velkým respektem. Většinou jsme se bránili a zřídka se dostali ke kombinaci a protiútoku. Že to jde, dokázal Čemus, který vybojoval na téměř dvoumetrovém stoperovi míč ale v "ložence" minul branku. To už bylo za stavu 1:0 pro domácí, a tak jsme pohrdli vyrovnáním. Na obou stranách se brankový účet do poločasu nezměnil.

Do druhé půle jsme vstoupili se změnami v sestavě a s odhodláním vyrovnat a zahrát si fotbal. Od první minuty jsme dostali domácí pod tlak a první desetiminutovku jsme uzavřeli tutovkou Horna, leč bez úspěchu. Neproměnění této šance a následná penalta se ukázaly jako zlom v utkání. Sice jsme s domácími hráli vyrovnanou partii, ale po našich hrubkách skóroval soupeř. Nám se z dalších šancí dát branku nepodařilo, a tak výsledek 5:0 je vzhledem k předvedenému výkonu ve druhém poločase krutý.

Na rozbahněném hřišti jsme v neděli přivítali hráče Čechie Smíchov. Dostavilo se jen osm hráčů soupeře a tento fakt jasně určil průběh utkání. Hned z prvního útoku jsme skórovali. Každý z přítomných se těšil na pěkné akce a další branky. Ta další však padla do naší sítě. Po zcela zbytečných protestech Ondry Šulce hosté rozehráli nepřímý kop, který po tečích skončil za zády brankáře Varechy. Pak jsme zcela ovládli hřiště a jen výborný výkon brankáře hostí a naše střelecká nemohoucnost způsobila, že do kabin se šlo za stavu 6:1.

Ve druhém poločase se nám dařilo střelecky mnohem lépe. Hráči si zvykli na terén a hostům pomalu docházely síly. Tak jsme s chutí přidávali jeden gól za druhým. Dařilo se zejména střídajícímu Matouškovi, který dal pět branek a po jeho tlaku si hostující obránce vstřelil vlastní branku. Tradiční střelec France přidal tři, Hlavík, Hnát a Čemus po dvou a po jedné vstřelili Sehnoutka, Procházka a Benda.

Nedělní pošmourné odpoledne znamenalo pro mladší dorost další prohru o gól. Od první minuty jsme začali tlakem, který vyvrcholil tutovkou Tročila, který ji zazdil nevídaným způsobem. Neproměnění šance poznamenalo náš výkon po celý první poločas. Ke všemu si špatný den vybral na pravém kraji obrany hrající Petrák. Než jsme se nadáli, tak jsme prohrávali 3:0 a to běžela dvaadvacátá minuta. Nešťastného Pavla vystřídal Petr Matoušek a přeskupili jsme naše řady. Velmi pomalu jsme se vraceli do zápasu. Tíha ležela především na trojici France, Hnat a Kvapil, kterým ostatní příliš nepomáhali. Do přestávky se nám Francem podařilo snížit na 3:1.

Přestávka znamenala řádné mytí hlav a další změnu v sestavě, kdy naprosto neviditelného Somra vystřídal Šulc. Zlepšil se i výkon ostatních a domácí jsme tak dostali pod trvalý tlak, který přinesl po brankách Kvapila a Franceho vyrovnání.

Krásné počasí, divácká kulisa a atraktivní soupeř - to vše nahrávalo k pěknému fotbalu. Opak byl pravdou. Utkání s Libuší se od začátku odehrávalo jako nehezká kopaná. Obě mužstva moc chtěla a to se promítalo do přesnosti akcí. Když se nějaká akce rodila, přerušil ji muž v černém svým pískotem. Hvizd jeho píšťalky zněl tak často, že si hráči a diváci museli připadat jak na nádraží. Úzkostlivě vedené utkání způsobilo, že hra nebyla plynulá a hráči obou stran se nedostali do tempa. Za první poločas proto stojí zaznamenat pouze čtyřminutové přerušení hry díky dýmovnici fanoušků Libuše a branka hostí dvě minuty před přestávkou po kopu z rohu.