Jak zvládnout dva zápasy a turnaj v jednom dni? Sobota 18. října se zřejmě zapíše do zlaté knihy Tempa. Starší a mladší dorost Tempa měl odehrát dva zápasy. Vzhledem k tomu, že někteří jedinci se celý týden šetřili, pro zranění netrénovali, a tak se obávali, že se nedostanou do základu, rozhodli se zúčastnit soukromého halového turnaje.

Na hřiště Újezda nad Lesy jsme tak vyběhli v devíti. Tempácké srdce však u přítomných tlouklo naplno. Od začátku naši bojovali jako lvi a domácí si s početní výhodou nevěděli rady. Z jejich zoufání jsme jim proto pomohli a umožnili jim jít dovedení. Radost se má přidělovat pomalu a Hlavík proto z trestného kopu vyrovnal. Do poločasu jsme sice po nedorozumění v obraně nechali vést 2:1, a ani penalta, kterou Kryštof lapil, tudíž na skóre nic nezměnila.

Za krásného slunného dopoledne jsme nastoupili na umělku v Radotíně. Počasí mělo na naše borce negativní vliv. Hráli ospale, jakoby bez zájmu. Radotínští začali lépe, přesto první příležitost jsme měli my. Patrik šel sám na brankaře a s touto šancí naložil trestuhodně. Soupeře jsme pustili do vedení přihrávkou našeho brankaře před prázdnou branku - 1:0. Dál jsme se probíjeli pomalu středem bez efektu. Střed naší obrany nebyl ve své kůži, a tak domácí lehce zvýšili na 2:0. Možnost snížit a vyrovnat odmítli se svých tutovek opět Patrik a Petr Matoušek. Až dorážka Franceho znamenala snížení na 2:1. V závěru poločasu jsme obléhali branku domácích ale ani několik opakovaných střel neznamenalo vyrovnání. Naopak minutu před koncem Kvapil na polovině hřiště rozehrál špatně trestný kop, domácí si dostali do vápna, kde Voltr fauloval a darovanou penaltu domácí proměnili.

V nedělní odpoledni nám byl soupeře tým z dolních pater tabulky - Dolní Počernice. To znamenalo jasný cíl, konečně doma vyhrát. Začali jsme rozpačitě, ale soupeř také nehrál zázračný fotbal. Avšak dokázali jsme mu nabídnout dostatek šancí k tomu, aby dal první, druhou i třetí branku zápasu, navíc nás ještě podržel Slováček. V těchto chvílích jsme praktikovali "nakopávanou svíčkovou", což není variace mého oblíbeného jídla, ale hra plná zběsilých odkopů tzv. svíce. Krátce před poločasem jsme přece jen dokázali zahrát to, co nás vždy zdobilo, kombinaci několika narážeček a France ji zakončil bombou pod víko.

Na hřišti Modřan jsme jeli kvůli kolizi zápasů se SD se 7 hráči starších žáků. Především obrana byla hodně pozměněná. A právě Erik Čech dal již v první minutě gól, když z půlky přehodil brankáře domácích. Chvíli nato po akci Franceho Houška hlavou z malého vápna vysoko přestřelil. Hru jsme měli ve své moci, soupeř se k vážnější šanci nedostal. Zato my jsme jich několik zahodili, především Benda v tom vynikal. Až Hlavík přetlačil v souboji soupeřova obránce a dal druhý gól.

Ve druhém poločase jsme pokračovali ve vlažném výkonu, který na soupeře stačil. Po cetru Bendy se trefil Sehnoutka a konečnou podobu výsledku dal rekonvalescent Hnat. Máme první tři body, ale předváděná hra nic moc.

První venkovní zápas jsme odehráli na hřišti Hostivaře. Sešli jsme se v počtu 12 lidí, což není mnoho. Navíc Hnat je po zranění a Varecha hrál s bolestivými žebry. Přesto jsme chtěli poprvé v sezoně vyhrát. Soupeř praktikoval jednoduchý styl dlouhých míčů, což nám občas dělalo problémy. Hra byla zpočátku vyrovnaná, dokázali jsme si vytvořit i nějaké šance, ale nejnadějnější pokus Bendy skončil na břevně, Hnat v jasné šanci nedal a po další Patrickově akci sice Hlavík skoroval, ale z ofsajdového postavení. To soupeř dal dva, sice šťastné, ale regulérní góly. Nejprve hráč Hostivaře centroval, ale ukopl se a s podporou větru míč spadl Kryštofovi za záda, pak po přihrávce ze strany přišla opět nepovedená střela, která se ukázala jako přesný lob. Do šaten se tak šlo za stavu 2:0 pro domácí.

Do dalšího utkání jsme nastoupili v sestavě zdecimované zraněními. Chytal Slováček, kterého trápila nemoc, druhý brankář Varecha byl na lavičce s naraženými žebry. Celou první půli jsme předváděli, jak se fotbal hrát nemá. Nedokázali jsme se pohnout, tvrdost v soubojích byla na úrovni teplého másla. Jedině díky dobře pracující obraně jsme udrželi čisté konto.

O poločase přišlo mytí bez vody, musím říct, že takhle jsem nebyl naštvaný už hodně dlouho. Do druhé půle jsme vstoupili lépe, již v 10. sekundě trefil Maslovskyy břevno. Dále jsme hráli mnohem aktivněji než v prvním dějství a vytvářeli si šance. Především Matoušek měl na noze 2 góly. Pak bohužel přišla minuta, kdy jsme nejprve inkasovali po zahraném trestném kopu a prakticky z výkopu přišlo zaváhání ve středu hřiště a bylo to 0:2.

Druhé utkání jsme odehráli opět doma a naším soupeřem byl Zličín. Začali jsme opět vlažně, možná, že kluci se podvědomě šetřili, aby po úterním zápasu staršího dorostu neodpadli během první půle. První branku jsme dostali opět po chybě v obraně, kdy se Benda v těžké pozici ukopl a soupeř zavěsil. Pak se soupeři povedl rychlý brejk a bylo to 0:2. Pak jsem se dostali víc do hry, ale přestože jsme hráli hodně před vápnem soupeře, nedokázali jsme vystřelit. Přesto po akci Houšky se do zakončení natlačil France a snížil.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s odhodláním utkání zvrátit, ale opět jsme nedokázali proměnit ani ty nejvyloženější šance, jako France s Hlavíkem, jejichž opakované střely trefovaly soupeře. Sice dva z nich zůstali ležet na trávníku, ale míč v bráně nebyl.

Otevírací zápas sezony jsme nezačali dobře. Od úvodu jsme dělali chyby v defenzivě, které soupeř potrestal dvěma góly. Zato my jsme z mnoha šancí, z nichž především ta Šulcova volala po gólu, dokázali proměnit jedinou, kdy na Čemusův centr naskočil Matoušek a hlavou skoroval.

Do druhé půle na místě posledního nastoupil Varecha místo (také zaskakujícího) Hlavíka a okamžitě podklouzl, čímž nabídl soupeři další šanci, kterou ale nedal. Honza se pak ale rozehrál k parádnímu výkonu. Celou druhou půli jsme soupeře tlačili, měli veliké množství šancí, ale prosadit se dokázal jedině France po individuální akci. A když jsme nevyužili ani žádnou standardní situaci, skončil zápas dělbou bodů.

V posledním přípravném zápase před startem soutěže jsme zavítali na hřiště ČAFC, kde před rokem v souboji stejných týmů Tempo prohrálo ostudně 1:11. Protože navíc trenér staršího dorostu a můj asistent u dorostu mladšího Richard Klípa přišel právě z Čafky, měl zápas zvláštní punc. Nutno dodat, že tým soupeře doznal dosti změn oproti loňsku.

Úvod do zápasu nám vyšel parádně, když již ve druhé minutě rychle rozehrál míč Hlavík, dlouhým pasem poslal Franceho a ten vstřelil první branku zápasu. Dále jsme byli aktivnější a vytvářeli si příležitosti k zakončení, které však většinou postrádalo razanci a přesnost. Soupeř hrál nemastně, neslaně a kluci se tomu začali přizpůsobovat. Do poločasu jsme dali ještě jeden gól, kdy Čemus klasickým bodýlkem s pomocí soupeřovy teče trefil k tyči.

Jarní část sezony by se dala charakterizovat jednoduše: Den a noc. Tým střídal dobré výkony s tím, čemu se běžně říká tragédie. Na začátku jara jsme hráli solidně, s Vršovicemi jsme nedali dost šancí a rozhodčí Hurych se navíc rozhodl, že nám dá co proto. Pak jsme dlouho přehrávali vedoucí PSK, ale díky zkratu Linharta (s vydatnou pomocí Hlavíka) jsme ztratili zápas. Pak šla hra do kytek, chybělo nasazení a vůle, 1:6 a 2:10 hovoří za vše. Následovala série 4 výher, nutno dodat, že se slabšími soupeři. Přišel zápas proti Libuši B, která z prestižních důvodů nasadila do hry 8 hráčů z kádru áčka. Byli jsme horší, vedli 2:0, prohráli 2:3. Zbylá dvě utkání za velkého vedra kluci prohráli, zčásti díky nedisciplinovanosti a zčásti díky slabé střelecké produktivitě.

K poslednímu zápasu jara jsme nastoupili proti soupeři, který nás na podzim rozstřílel. Hrálo se za slunečného počasí v netradičním sobotním dopoledni. Začali jsme také netradičně. Ve 13. minutě po zbytečném faulu inkasuje první žlutou kartu Nehasil a v 17. minutě vysunul Benda Hnáta a vedeme 1:0. Hraje se vyrovnaná partie se šancemi na obou stranách. Po tanečních kreacích Přikryla a Bečváře soupeř vyrovnal na 1:1. Do konce prvního poločasu se hraje pohledný fotbal, který je narušen druhou žlutou a tím červenou pro Nehasila. Toto vyloučení se ukáže jako zlomový bod utkání.

Snažíme se držet se soupeřem krok, ale horko a jeden chybějící hráč v poli se projevují. Měcholupy se v 52. minutě ujímají vedení 1:2. Snažíme se vyrovnat, leč naše příležitosti nevyužíváme. Hosté tak do naší otevřenější obrany v 74. minutě skórují potřetí. Z rozehrání se nám však podaří snížit Francem na 2:3 a čas na vyrovnání ještě je. Naprosto nesmyslná chyba celé obrany nás sráží do - kolen 2:4.

Za nesnesitelného vedra jsme odehráli zápas na Vyšehradě. V sestavě bylo několik změn, od kterých jsme si slibovali zlepšený herní projev týmu. To se celkem podařilo, vytvořili jsme si územní převahu, ale nabídnuté šance jsme nedokázali proměnit. A tak udeřilo na druhé straně. Pro kluky to byl trochu šok, ale dál se snažili hrát. Vstřelit branku se jim ale nedařilo. Až chybovala domácí obrana a France srovnal. Za stavu 1:1 se šlo do kabin.

Ve druhé půli jsme chtěli smůlu prolomit, ale dál jsme selhávali v zakončení. To soupeři jsme chybami v defenzívě nabídli dvě šance, které s přehledem zakončil. Pak zpoza vápna napřáhl Dan a jeho umístěná střela k tyči skončila v síti. Chvilku nato ale děláme další minelu a je to 4:2. Pak už se zápas dohrával, oba týmy se viděli ve stínu nebo sprše. Možná proto si o hlavu menší soupeř povodil Přikryla, nasadil mu jesle a přihrál na pátý gól Vyšehradu. Slabší chvilku si vybral také soupeř, který nepokryl Bečváře, jež nadvakrát skoroval.

V nedělním slunečném popoledni se utkaly týmy Tempa a Libuše B mladšího dorostu. Více z nás sledovalo již před utkáním se zájmem fanouškovské stránky libušského týmu. Libuš totiž měla mít Ultras a Hooligans, jak se nazývali sami aktéři na stránkách. Několik optimistických libušských hooliganů dokonce avizovalo až účast 150 fanoušků (to by ale musel jít celý tým Libuše od přípravek po muže). Na stránkách též slibovali bitku s domácími fanoušky, zničení areálu Tempa a vytvoření pekla v hledišti. Při shlédnutí fotek těchto hooliganů nemohl nikomu na tváři nevyběhnout úsměv. Řeči jak z akčních filmů se Steven Seagalem, nicméně zjev klasických 14-15letých hochů z konce základní, či počátku střední školy. Hubené postavy, beďarovité obličeje, váha kolem 55 kg, IQ přibližně na podobné hodnotě.

Nakonec se libušským fans skutečně podařilo zničit část areálu. Konkrétně hadici přívodu na kropení trávníku, kterou statečně proděravěli. Předpokládám, že tento úspěch se zapíše zlatým písmem do análů libušského fotbalu.

Derby s Kunraticemi získalo po zjištění, že domácí trénuje bývalý trenér kluků Petr Semirád, zvláštní náboj. Kluci se na zápas těšili i přes únavu Baluna, Linharta a Šulce, kteří měli v nohách zápas staršího dorostu. Od první minuty se na soupeře vrhli a vytvářeli si šance, leč bez brankového efektu, až France po svém několikátém úniku po levé straně zužitkoval Flaksův pas v naše vedení. Tato branka nás ukolébala, místo po stranách jsme se probíjeli středem a umožnili domácím vyrovnat hru. Pak přišla chyba unaveného Ondry a Linhart zachraňoval jen za cenu žluté karty. Po další chybě ve středu hřiště domácí vyrovnali a převzali otěže zápasu do svých rukou. Naše hra byla plna nepřesností a chyb. Po úniku domácích po levé straně následoval další faul Linharta s ním druhá žlutá, a tak v 38 minutě Miloš odchází do kabin. Na skóre se do poločasu nic nezměnilo.

Zápas s týmem, který jsme na podzim porazili na jeho hřišti 2:1, začal děsně. Asi díky slunečnému počasí kluci mysleli spíše na letní hrátky s děvčaty než na fotbal, a tak hned v první minutě prohráváme 1:0. Předváděná hra se podobá lenochodově odpočinku, s fotbalem to má společného jen hřiště, míč a diváky. Když už se dostaneme do šance, ani natřikrát nedokážeme míč dopravit do soupeřovy branky. Až přišel dlouhý míč, Flaksovo prodloužení hlavou a po zaváhání obrany France srovnává. Zase dlouho nic, obrana dělá chyby, záloha se toulá po hřišti, útok není nebezpečný. Až se po dlouhé době rozhodne pohnout France, u postranní čáry nasadí soupeři parádní "jesličky", zatáhne balon do vápna a přihraje Hlavíkovi na vápno. Jeho levačka se nemýlí a střelou k tyči se dostáváme do vedení. Rozhodčí krátce nato ukončuje poločas.