Další zkouška fotbalových dovedností naší líhně se konala na velmi dobře připraveném turnaji v Braníku. Znovu se prokázalo, že tento ročník tvoří vyrovnané mužstvo. Spolehlivá obrana, dříči v záloze a střelci si trofeje rovnoměrně rozdělují. Místy předvedli kluci krásné akce. Jen se neobjevuje zatím žádný "Ronaldo" s tvrdším nákopem. Tak většina gólů padá po urputné ofenzivě, která kluky stojí mnoho sil.

Po dvou úvodních prohrách začali kluci bojovat naplno a následovala smršť tří vítězných utkání v úspěšném boji o prvenství ve skupině o páté místo. Celkově jsme tedy skončili na 5. místě z osmi účastníků. Vítězem se stalo družstvo Rokycan, před druhými Bohemians a třetí Admirou. Před nás se ješte vtěsnali domácí kluci Braníka, kteří dosáhli, pro ně bohužel, jen na bramborovou medaili.

Na tento turnaj obsazený vcelku kvalitními mužstvy jsme hodlali přijet s relativně nejlepšími hráči. Zdravotní stav některých z nich však nedovolil tento úmysl realizovat a v průběhu bojů nás musel navíc opustit indisponovaný Sebík Ling. Ale kluci ve skupině "smrti" dělali, co mohli. Na začátek nadějná remíza s Bohemkou 1:1, pak další dva vyrovnané zápasy s Motorletem a Viktorkou Žižkov - bohužel oba těsná prohra 0:1. V zápase s Admirou jsme měli příllišný respekt, moc nezabrali a prohráli 0:3. A tak nás čekal poslední zápas ve skupině s velmi silnými Karlovými Vary (dosud bez porážky). Tam jsme se drželi téměř polovinu hrací doby. Nádherné zákroky brankáře Patrika Bešťáka bohužel zůstaly nevyužity a herní rozdíl se záhy projevil. Znamenal výsledek 0:5 v náš neprospěch.

Vstup turnajem do miniligy Meteoru (3 turnaje během jara) nebyl zrovna úspěšný. Po 1. zápase proti Admiře vše nasvědčovalo, že kluci zastanou zkušenější spoluhráče, kteří bohužel nebyli pro tento turnaj k dispozici. Vyrovnané utkání jsme sice prohráli 0:1, ale naše dvě - tři pohledné kombinace mohly znamenat nejen vyrovnání.

Druhý zápas proti Motorletu jsme už tahali za kratší konec a právem prohráli 0:3. Třetí zápas jsme konečně dali gól a vedli. Jenže padl smolný gól z velkého úhlu a bylo vyrovnáno na konečných 1:1. Naděje, že na Meteor umíme, se bohužel nesplnila. Prohráli jsme 0:2. Poslední zápas proti Dukle měl od začátku jednoznačný průběh a po 5 minutách jsme prohrávali 0:3 - pak se kluci vzpamatovali a vyrovnali hru, aby upravili na konečných 2:5.

Na úvod vítězství, následovaly tři porážky a závěrečné vítězství znamenalo sedmé místo z deseti mužstev. V naší našlapané skupině jsme porazili Vršovice 2:0, stejným poměrem 0:2 jsme prohráli s Bohemians 1905. Potom jsme nastoupili proti Admiře, která dělá vždy vše pro výsledek. Proto zařadila do svého mužstva jednoho "přerostlého" kluka. Ani tak nás nerozesmutnila logická porážka 0:3, jako to, že některým klukům toto jednání vzalo i chuť do hry. Marné bylo vysvětlování vedoucím Admiry, že my takové kluky máme také, ale i v zájmu jejich fotbalového růstu hrají za starší ročníky. Tímto se i omlouvám jako trenér rodičům, zejména Vojty Pance, který byl tímto "přerostlíkem" míčem doslova sestřelen a odmítl nastoupit do další hry. Závěrečný zápas proti technicky hrajícímu Ústí n. L. nám vůbec nevyšel, porážka 0:4. A tak jsme ze 4. místa ve skupině nastoupili proti Meteoru. Po mírné převaze se nám podařilo v poslední minutě vstřelit vítězný gól – 1:0 a celkově 7. místo.

První turnaj na venkovním hřišti byl hlavně prověrkou adaptace po zimní přípravě v tělocvičně na větší herní prostor a na zcela jiný povrch. Protože jsme měli na tomto turnaji možnost účasti 2 mužstev, tak si zahráli všichni, kteří byli zdraví a přišli. Naše družstvo A nakonec po zásluze získalo pro celý kolektiv první medaile! 3 vítězství a 2 remízy nakonec znamenaly medaile stříbrné. V důležitém utkání s Admirou – pozdějším vítězem – spoluhráči zařazeni do B týmu živelně povzbuzovali své kamarády. Kluci prokázali, že tvoří dobrý kolektiv, který případné fotbalové nedokonalosti nahrazuje bojovností a nasazením.

Ani v posledním halovém turnaji naši kluci na medaile nedosáhli. Po úvodní výhře následovaly už jen porážky. Tyto byly sice těsné a často smolné, ale odsunuly nás zaslouženě na konečné páté místo. Nezbývá než doufat v lepší výsledky ve venkovních turnajích, které nás čekají. Ale stálý a velký problém s kopací technikou se projeví ještě více (na zvětšeném prostoru). Za 2 tréninkové hodiny týdně (= s balonem maximálně 80 minut) se nedá "násilně" nacvičit účinný nákop balonu, timing přihrávky, atd. Pak postačí v protivníkově mužstvu 2 kluci, co chodí spolu po školce denně kopat jen tak do balonu a máme na prohru zaděláno. Věřme však, že jaro kluky vytáhne na louky a hřiště a naše společná snaha přinese výsledky.

Ve třetím a posledním večerním měření sil v Běchovicích jsme opět obstáli. Vlivem marodky nebylo možno tolik střídat, a tak si kluci zaběhali a zabojovali až dost. Technické nedostatky nahradili bojovností. Všechna utkání byla vyrovnaná.

Výsledky: Tempo - Meteor 2:1, Tempo - Újezd 3:1, Tempo - Praga 1:2.
Pořadí: 1. Praga, 2. Tempo, 3. Újezd, 4. Meteor.
Branky: Matyáš Havlíček 4, Jakub Čihák 2.

Kluci snad poprvé předvedli rodičům, že netrénují nadarmo. Dvě akce v posledním zápase dokonale zinscenované střelcem Matyášem Havlíčkem, po kterých vstřelil gól Péťa Hodouš a Sebík Ling, byly vskutku ukázkové. I na Pragu, která nastoupila se starším klukem (odsouhlaseno všemi účastníky z důvodu nemocí), jsme při troše štěstí měli. Sympatický byl i přístup trenérů všech mužstev, že celý turnaj byl pojat jako trénink, nikoliv jako prestižní záležitost. Kluky nebylo třeba stresovat s výsledky, jak se tomu často děje. Vzhledem k jejich věku je tento přístup ideální a do budoucna motivující.

Pokud by šlo opět jen o sběr zkušeností, tak akce zcela jistě úspěšná. Avšak pokud by se jednalo o zužitkování zkušeností z minulých akcí, tak to se klukům moc nepovedlo. Proto zcela zasloužená bramborová medaile nikoho nepotěšila. Spravedlivě nám odskočila 3 lepší mužstva na medailové pozice. Za nimi se umístila naše 2 mužstva Tempa B a A před snaživým celkem Meteoru.

Kluky svazovala přílišná odpovědnost a jakési vnitřní napětí. Chyběl důraz a nepřipravenost jak při zakončení, tak při bránění. Proto největší pochvalu si zaslouží oba naši brankáři, kteří si opravdu zachytali a několikrát předvedli vynikající zákroky.

V podvečerních nedělních hodinách jsme poměřili síly s družstvy Meteoru Praha a Pragy ve dvoukolově hraném turnaji. Protože nás bylo akorát 9, umožnilo to pravidelné střídání dvou čtyřek. Kluci si mohli také vyzkoušet změnu místa – obránci si v následujících utkáních zkusili hru v útoku a opačně. I roli brankáře si vyzkoušela trojice kluků. Jako trénink po všech stránkách velice úspěšné – výsledkově ještě úspěšnější:

Na prvním turnaji v roce 2009 sbírali nejmladší Tempáci další nové zkušenosti a poměrně úspěšně uplatňovali již získané. Proto byla všechna utkání velmi vyrovnaná. Hrálo se ve 2 skupinách každý s každým. Los bohužel přiřadil do naší skupiny pozdější finalisty. Ale i s těmi jsme sehráli rovnocenné zápasy – bohužel bez bodového efektu. Proto jsme jako třetí v naší skupině bojovali proti 3. mužtvu skupiny sousední.

K velkým pokrokům patřilo to, že kluci se už plně věnovali hře (ne jako v začátcích – kdy je zasílání pozdravů a úsměvů rodičům a divákům příliš zaměstnávalo), místy byla vidět i snaha o přihrávku, bojové zaujetí a nažhavení hned od prvního zápasu (žádné dlouhé probouzení) a hra bez respektu ze soupeře. Výborně odchytal celý turnaj Péťa Hodouš a zejména dlouhými výkopy (svůj gól dal z výkopu!) podpořil naši ofenzívu. Kluci si zažili i většinu základních pravidel – výkopy po brance, auty, reakce na hvizd rozhodčího, atd. I střídání probíhalo až na výjímky organizovaně.

Tento turnaj měl za účel umožnit klukům, kteří nebyli na prvním turnaji v Mostě, vyzkoušet si poprvé v životě atmosféru hry před diváky. A jak se ukázalo, nebylo to pro ně snadné. Přestože někteří slíbili Mikulášovi i nám trenérům opakovaně před každým zápasem, že nebudou zdravit a sledovat rodiče na tribunách, ale věnovat se jen a jen hře, někteří tomuto pokušení opakovaně podléhali. I přes tuto snad největší chybu jsme sehráli všechna utkání vcelku vyrovnaná. A to proti většinou "ostříleným" soupeřům, kteří měli nějaký ten zápas či turnaj již za sebou. Často jsme dostali zbytečné góly – zejména nezkušeností, nesoustředěností a malým důrazem v bránění, střídáním a zkoušením různých kluků v roli brankáře a zbytečnými chybami při výkopech. Ale účel turnaj určitě splnil a příště už bude většině kluků jasno, do čeho půjdou.

Nejen počasí zdramatizovalo naši situaci v prvním turnaji malých Tempáčků narozených v roce 2003. Z omluvitelných i neomluvitelných důvodů nás přijelo do Mostu z původního výběru nominovaných kluků pouze sedm – z toho byli dva kluci dokonce ročníku narození 2004! Ale těchto "sedm statečných" se nijak nezaleklo početních převah na střídačkách soupeřů – na hřišti totiž proti nim bojovali vždy jen hráči 4 + 1. A tak na naši střídačku si chodili "spravit náladu" často jen kluci k pláči rozladění po trefě míčem do nosu, nebo v podobných svízelných situacích. Možná i díky této všeobecné herní intenzitě našich „mohykánů“ byl pozoruhodný jejich stoupající trend fotbalového růstu – a to zápas od zápasu. Kluci si stále více věřili, a to i po nešťastných těsných prohrách ve skupině – pokaždé po naprosto vyrovnané hře.

Nejmenší Tempáci změřili síly podruhé s kluky z Admiry. Zápas byl v rámci tréninku jednou z posledních možností vyzkoušet si před zimním stěhováním do tělocvičny, jak se hraje na velkém hřišti. Zejména se kluci seznamovali s pojmy jako je bránit, útočit, držet si svoje místo, atd. A pak hlavně šlo o zvyk na mnohdy emotivní diváckou a trenérskou kulisu. S tímto měli někteří kluci asi největší problém. Zejména ti, kteří jsou na tréninku mnohem aktivnější a hrají bez jakýchkoliv zábran.

Na psychiku kluků (nejen přítomných rodičů) mělo možná vliv i zařazení o hlavu většího hráče v mužstvu Admiry, který nám při vstřelení většiny gólů téměř "trhal sítě". Ale šlo skutečně o kluka stejně starého, jehož fotbalovému růstu by zřejmě prospělo zařazení k vyššímu ročníku. Tak jako postupujeme my v případě těchto typů kluků (např. stejně starý Toník Kinský hraje i trénuje s ročníkem 2002, atd).

Nešlo vůbec o výsledek, ale o první opravdový zápas nejmladším tempácké generace – ročníku 2003. Kluci poprvé oblečeni do dresů, tím pádem u vědomí důležitosti, správně nabuzeni (ale i nesprávně nervózní) začali výborně. Průnik našeho nejlepšího hráče v poli – Dana Michla – znamenal vedení 1:0. Pak však nastala "přetlačovaná" a fyzicky o malinko zdatnější kluci Admiry udržovali hru spíše u naší branky. Přestože tam udivoval v brance svými zákroky náš výborný brankář Jakub Čihák, bez větší pomoci naší obrany musel několikrát kapitulovat. Naše mužstvo korigovalo výsledek po kopu z rohu Jirkou Vondráškem (roh výborně zahraný Lukášem Radimským).