Hana Špačková: Neumím si představit víkend bez fotbalu

Fotbalový trávník a fotbal obecně bývá často spojován pouze s muži. Přesto se najdou i takové ženy a dívky, který tento vžitý mýtus chtějí nabourat. Nechtějí ten svět mužům brát, pouze chtějí být jeho součástí. Jednou z nich je fotbalová rozhodčí Hana Špačková.

Mladá sympatická blondýnka víkend co víkend obléká dres fotbalové rozhodčí a spolu se svými kolegy rozhoduje utkání sportu číslo jedna. Dříve by ji nikdy nenapadlo, že si víkend nedokáže představit bez fotbalu.

Hráči se k ní zatím vždy chovali slušně, ale od diváků se mnohdy dočkala bezduchého pokřikování. Jejím snem je zapískat si ligu a tajným snem, o kterém se nesmí mluvit, pak olympiáda.

Mohla byste v krátkosti popsat, jak se mladá, pohledná a sympatická dívka dostane ke sportu jako je fotbal? Ženy povětšinou baví lední hokej, ne?

Taky jsem dříve bývala fanynkou spíše hokeje než fotbalu. Fotbal mi přišel moc pomalý a nudný. Vlastně jsem se o něj skoro vůbec nezajímala až do doby, než jsem se seznámila s mým přítelem, který přišel na hostovaní do Synotu z tehdy třetiligových Čelákovic. Díky němu jsem začala na fotbal chodit a pomalu nacházela v této hře zalíbení.

Provozovala jste nějaký sport?

Aktivně jsem se zabývala volejbalem. Hrát fotbal by mě ani ve snu tehdy nenapadlo.

Znám mnoho fanynek fotbalu, bývají mnohdy hlučnější než muži, ale vstoupit na hřiště jako rozhodčí, to chce trochu odvahy nebo se mýlím?

Je fakt, že holky za "klandrem" to berou asi víc citově než chlapi, protože většinou po hřišti běhá jejich drahá polovička. Od toho se nejspíš odvíjí i jejich chování, ale já když jdu na hřiště, tak jsem tam v pozici nestranného sudího, tudíž žádné emoce se mnou necloumají. Beru to tak, že jsem tam od toho, aby se dodržovala pravidla a hrálo se fair play a věřím, že i kluci na place to tak berou.

Jak jste se vlastně dostala k pískání?

Za to může malá slovní přestřelka s mým přítelem a sázka o to, jestli to zvládnu nebo ne. Tak jsem to zkusila a tento sport si zamilovala natolik, že už si nedovedu pomalu představit víkend bez fotbalu.

Vaše, zatím známější a úspěšnější, kolegyně Damková, která už si zapískala i první ligu, říká, že měla a má ochránce v bývalém ligovém rozhodčím, máte vy někoho takového?

Já nikoho konkrétního nemám, ale naštěstí je kolem mě spousta perfektních a fajn lidí, kteří mi fandí a jsou mi vždycky nablízku, když potřebuji pomoc nebo radu a na které se můžu spolehnout.

A jak se chovají k ženě-rozhodčí mnohdy vulgární fanoušci?

Někdy musím přiznat, že je dost kruté. Myslím spíš psychicky, to jejich urážlivé pokřikování zvládnout, ale nad to se musí člověk povznést a nic si z toho nedělat. Kolikrát je to horší, když jsem jako asistentka rozhodčího, to je mám přímo za zády a slyším každé slovo. Naštěstí toto chování mají jen fanoušci, hráči se ke mě chovali vždy pěkně a korektně.

Měla jste s nimi někdy nějaký výraznější problém?

Myslím, že můžu říct, že ne. Vždycky to bylo jen bezduché pokřikování...

Které soutěže jste si už vyzkoušela? A jaký je mezi nimi rozdíl a jste radši jako hlavní nebo jako asistent?

V současné době jsem zařazena v I.A třídě a už jsem si i párkrát vyzkoušela lajnu v pražském přeboru. Jinak řídím, jako jedna z osmi sudích, naši nejvyšší soutěž žen a jako asistentka rozhodčího jsem na mezinárodní listině FIFA.
Jinak co se týče rozdílnosti mezi soutěžemi, myslím, že ten největší je mezi ženskou a mužskou kopanou, i když musím říct, že naše holky by si zasloužily větší pozornost a uznání hlavně za výkony na mezinárodní scéně. Každá pozice na hřišti má své kouzlo, jak píšťala, tak praporek. Ale možná mě to víc zatím táhne k praporku.

Co je vaším cílem? Chtěla byste to zkusit taky v lize?

Já myslím, že liga je cílem každého rozhodčího, ať je to muž nebo žena. Určitě bych to taky chtěla jednou zkusit v naší nejvyšší mužské soutěži, ale mám i jiné sny - jako je třeba ME žen, MS žen, olympiáda,....

Nemohu se nezeptat, jak vycházíte s kolegy? Mnohdy staršími, kteří jsou ve věku vašich rodičů?

Chlapi jsou super. Moc mi pomáhají. Mám je všechny moc ráda.

A poslední otázka. Stydlivá určitě nejste, ale přece jenom při prvním převlékání ve společně kabině jste trochu nervozní musela být? Zvykla jste si rychle?

No, víte co...já to tak neberu - na hřiště jsme přišli jako tým, řídíme utkání jako tým a jsme prostě TÝM od začátku až do konce se vším všudy.