Čtvrtečním tréninkem jsme zakončili první tréninkový týden ve staronových prostorách našeho klubu.
Ač jsou tréninkové jednotky dostatečně pestré a zábavné, tato čtvrteční byla poněkud pestřejší a zábavnější. O kvalitní náplň tréninků se nyní stará pouze trenér Formánek a s přispěním dalších osob se mu podařilo tento trénink ještě zpestřit.
Po převlečení už v nově vymalované kabině jsme se odebrali na horní travnaté hřiště. Následovalo rozcvičení, strečink, herní nácvik atd.
V této době přišel za trenérem poslední dělník ukrajinské národnosti a zeptal se ho, jestli má klíč od rekonstruovaného objektu, v němž se nachází i kabina s oblečením a věcmi právě trénujících hráčů. Trenér odpověděl, že klíč má. Ukrajinec odkráčel a vše se zdálo býti v pořádku.
Zhruba v polovině tréninku pocítil Pepa Hurka tlak a šroubení v břiše a z trenek mu začalo prapodivně střílet. Vyžádal si tudíž od trenéra klíč, aby mohl náhle vzniklou potřebu vyřešit uvnitř budovy na WC. Nemilé překvapení ho čekalo při otvíraní dveří. Klíč nějak nepasoval a Pepa začínal být nervózní. Po chvíli se přišlo na to, že dělníci před odchodem vyměnili zámek a trenér jim odsouhlasil, že klíč má, v domnění, že se jedná o starý zámek. V té chvíli se již Pepa válel v křečích a nedbal rad smějících se kamarádů, aby svou potřebu uskutečnil v nedalekém lese. Odmítl jít na WC i do přilehlé restaurace u Páni (přezdívanou také jeskyně, vzhledem k velké tmě a zimě, která v restauraci panuje) s tím, že tam by na záchod nikdy nešel, a že chce ještě chvíli žít. Ostatní zatím v klidu dohrávali závěrečný fotbal.
Na trénink pak dorazil i jinak vždy včas chodící Jirka Trunečka. Bohužel se neměl kde převléci, a tak spolu s kapitánem Petrem Dedkem žhavili mobil, aby zjistili, kdo a kde má klíče od objektu. Po dvaceti minutách se přišlo na to, že jsou od objektu tři klíče. Jeden má u sebe ukrajinský dělník, o kterém nikdo neví, kde se nachází a mobil nevlastní, takže nebylo jak a kde ho hledat. Druhý má bývalý asistent trenéra Tomáš Zmatlík starající se o rekonstrukci objektu. Ten byl však v uvedené době na dovolené v Mnichově a nebral mobil. Takže také nic. Třetí a poslední klíč měl Petr Dedek v zamčeném autě před objektem a jediné klíče od auta byly právě v zamčené kabině v objektu. Nápad zněl tedy jasně, dostat se do Petrova auta pro klíče.
Mistr v otvírání aut bez klíčů Vobora nebyl zrovna při ruce, tak se k autu nahrnuli všichni a začali se dohadovat, co jak se má udělat, aby se auto vyháčkovalo. Ze stavby se přinesl kus provázku a začalo se háčkovat u předních dveří u řidiče. Dokonce už i známého rybáře Pepu opustily střevní problémy a začal radit slovy povol a přitáhni. Nejlepší grif v tom měl Lukáš (policista), ale ani za pomoci Petra a Kuchyho se mu to nedařilo. Po dvaceti minutách si Lukáš našel svůj nový provázek a přemístil se na dveře u spolujezdce. Petr a Kuchy zkoušeli štěstí dále na dveřích u řidiče. Za dalších deset minut se podařilo Lukášovi zasunout provázek tak šikovně, že se úspěšně omotal okolo západky ve dveřích. V tu chvíli Kuchy zjistil, že se blíží vítězství a přemístil se na druhou stranu auta k týmu okolo Lukáše. Za další dvě minuty bylo auto otevřené a Kuchy slavil. Trénink se touto příhodou s dobrým koncem poněkud protáhl. Hráči však byli spokojeni, že se již mohou odebrat do nových sprch a Pepa konečně na záchod.
Závěrem ještě pár slov k rekonstrukci. Sprchy jsou pěkné a dobře udělané. Mají pouze jednu nevýhodu. Horní část sprchy je umístěna tak vysoko, že pro správné nasměrovaní vody jsou potřeba štafle. Mezi hráči se již uskutečnila sbírka na tyto nové sprchové štafle. Odsouhlasilo se však, že jsou nepřenosné a nelze je půjčovat. Tímto nabádáme všechny naše soupeře, aby si ve vlastním zájmu přivezli vlastní štafle nebo žebřík. Další nevýhodou sprch je, že horká voda padající z takto vysoko umístěných sprch se vlivem dlouhé dráhy letu ochladí a dopadá již značně studená. Proto si, prosím, přibalte i hřejivou emulzi.
Jak pokračuje rekonstrukce areálu aneb chybějící klíče!
