Fotbalový život se valí kupředu a fotbalové zápasy se rychle mění v souhrny čísel, výsledků a tabulek. Historie se neptá, říká se často. Možná i proto stojí za to ještě jednou krátce zmínit dva sobotní zápasy. Aby vzpomínky na ně nezmizely tak rychle, jako reportáže, které z hlavní stránky našeho webu brzy vytěsní jiné výsledky a události. Jedná se o utkání starší přípravky proti ČAFC a duel mužů s Admirou.
Nejde vlastně ani tak o výsledky těch zápasů, jako spíš o trochu širší souvislosti.
Áčko starší přípravky dotáhlo do zdárného konce misi, jejíž cíl si vytyčilo již dávno před startem soutěže. Bylo by však špatné, pokud by to mělo byť jen o píď snížit jeho úspěch. Úloha favorita je obtížná a vyrovnat se s ní není jednoduché. Tím spíš, že se ve skupině A sešla velmi slušná konkurence.
Celý tým kolem trenéra Patrika Šedo si zaslouží obrovské uznání za celou sezonu a absolutorium za poslední zápas. Kluci sehráli nádhernou partii, která byla oslavou fotbalu a jejich úspěchu. Vypořádali se nejen se soupeřem, který měl rovněž postupové ambice, ale i s můrou jediné jarní porážky, kterou utrpěli také na domácím hřišti nedávno s Krčí.
Starší přípravka A navázala na předchozí úspěch svěřenců trenéra Ivo Flakse. Během dvou let se Tempo z II. třídy dostalo mezi nejlepší pražské celky. Je pravdou, že byly doby, kdy to byla samozřejmost. Ale ještě před čtyřmi lety připomínala taková myšlenka sci-fi.
Bude teď na těch ještě menších Tempácích, aby se v přeboru přípravek neztratili. A aby jej neztratili. Zatímco oni důležitost sobotního triumfu ani svoji budoucí odpovědnost ještě vnímat nemohou, jejich trenéři jsou si jí jistě vědomi. Stejně jako všichni ti, kteří v sobotu v hojném počtu tleskali výkonu starší přípravky. Nezbývá, než se přidat: Kluci děkujeme.
O pár hodin později přivítalo áčko dospělých lídra přeboru a o postup bojující Admiru. Po výborných jarních výsledcích hraje tým o čtvrté nebo páté místo. Špička je příliš vpředu a další pronásledovaté mají odstup. Tempu zdánlivě o nic nejde zatímco pro Admiru je zápas velmi důležitý...
Když na konci Gambrinus ligy podlehla Sparta Plzni, čímž jí dopřála záchranu, stěžoval si trenér Griga: "Půl roku se snažíme dokázat, že na Spartě něco budujeme, ale za šedesát minut se to zbourá." Nesrovnávejme nesrovnatelné a přeci ta věta stojí za zamyšlení. Každý tým, ať hraje jakoukoliv soutěž, má totiž svoji čest. A klub zrovna tak. Buduje se dlouho a ztratit ji lze snadno. Nedá se koupit, na rozdíl od mnoha jiných věcí. Ve světle této úvahy má pak každé utkání svoji váhu.
Kluci v sobotu sehráli skvělý zápas. Boj o první místo sice nakonec nejspíš neovlivní a za čas jeho výsledek překryjí jiné fotbalové bitvy. Přesto jejich vítězství vyslalo jeden důležitý a jasný signál. Ti, kteří se v pražském fotbale pohybují, vědí své. A kdyby jinde ne, dobře jej zachytili v Kobylisích i na Kopanině rivalové v boji o divizi. Tempo hraje fér.
Muži Tempa sice na rozdíl od starší přípravky nikam nepostupují, ale i jejich sobotní výkon je pro celý klub závazkem do budoucna. A také oni si zaslouží velké uznání. Klobouk dolů, pánové!
Klobouk dolů, pánové!
