Závěrečné utkání pražského přeboru starších žáků na domácím hřišti mohlo mít pro nás definitivní tečku v podobě záchrany. Ovšem fotbalový bůh chtěl jinak, a tak budeme muset počkat na rozuzlení divizních soutěží.
Všichni jsme byli natěšeni a věřili jsme, že není možné nevyhrát. Kdo viděl na vlastní oči jak se nedá proměnit penalta, promarnit šest šancí, kdy jdu sám na gólmana a dát jediný gól z plejády šancí ve vápně, tak by nevěřil. Byla to však krutá pravda. Do zápasu jsme vkročili s odhodláním vlítnout na vokovické a rozhodnout co nejdříve. Jak jsme později zjistili, zabezpečená obrana byla na místě, protože rychlonozí útočníci Aritmy opravdu zlobili naše obránce a nedali jim vydechnout. Hra byla zpočátku neurovnaná díky nasazení obou mužstev, kdy šlo opět jen o to, vyhrávat osobní souboje uprostřed hřiště. Nakopávali jsme příliš mnoho balonů na stopery Aritmy, kteří ve vzduchu bezkonkurenčně vládli. Díky tomu jsme se nemohli dostat ke své hře. Přesto jsme měli nevýraznou převahu.
Přišla však 15. min., kdy hosté po sérii narážeček před velkým vápnem vystřelili první střelu na naši branku a bylo to rázem 0:1. Tak to tedy nikdo z přítomných nečekal. Přesto jsme se pokusili hrát dál a bylo na to i dost času. Nastalo ovšem rozčarování, kdy jsme soupeře přehrávali a možností vyrovnat bylo dost, po neproměněné penaltě Jana Linharta ve 25.min. Krve by se v tu chvíli nedořezal, a co to s námi provede? Kluci byli úžasní, dávali do hry maximum svých schopností, což bylo vidět na zvýšené aktivitě směrem dopředu a na množství šancí, které jsme nepochopitelně neproměňovali. Bohužel do kabin jsme odcházeli stále za stavu 0:1.
"Posledních 35 minut v této soutěži, dejte do toho maximum a výsledek se dostaví," to jsme hráčům o přestávce říkali a věřili, že to vyjde. Bohužel jsme se také museli vypořádat s nucenými odchody Radka Geisslera už ve 23.min. po špatném došlápnutí, kdy mu vypovědělo službu koleno. A o poločase druhým střídáním Jana Linharta, kterého vyřadil z provozu puchýř z nových kopaček – dodnes to nechápu.
Ač takto oslabeni, dařilo se nám dostávat stále do šancí, ale vyrovnání v nedohlednu. Pak to přišlo, ve 47.min. zatáhl balon po pravé straně Marek Holko, podařilo se mu přes obránce odcentrovat a po vzniklé skrumáži před brankou hostí dopravil míč do sítě František Fencl - 1:1.
V tu chvíli jsme věřili, že se nám podaří vstřelit vítěznou branku a zažehnat chmury, ale Aritma nás stále nepouštěla do uceleného tlaku, hru drobila a snažila se hrát na naší polovině. Bohužel k naší smůle jsme v poslední minutě nedokázali dát vítězný gól, který visel ve vzduchu.
Musím však sportovně přiznat, že Aritma také měla své příležitosti v podobě nastřelené tyče a břevna, přesto jsme jí dokázali v tomto zápase herně i střelecky překonat. Bohužel ne vítězným gólem.
Chci tímto poděkovat všem hráčům, i těm, kteří nějakým způsobem zasáhli do dění našeho týmu za obětavost, snahu se zlepšovat a přispívat k dobrému duchu v kabině. Stejnou měrou děkuji rodičům hráčů za jejich čas, a bez kterých bychom nebyli schopni dojet na turnaje, soustředění, přátelské či mistrovské zápasy.
Věřím, že se nám podaří pokračovat v dalším ročníku ve větším klidu a pokud možno se stejným obsazením. Klukům, kteří mají za sebou jednu etapu života, přeji hodně úspěchů na středních i jiných školách, a že se změnou prostředí nezapomenou na fotbal a kamarády na Tempu. Hodně štěstí!!!
FC Tempo Praha - SK Aritma Praha 1:1 (0:1)
Branka Tempa: 47. Fencl (Holko).
Tempo: Stepanov - Kalina, Jantol, Vencl, Klíma, Hendrich, Babiar, Malý, Kocábek, Geissler (24. Holko), Linhart (36. Fencl).
Fotogalerie: (autor: Ivan Hájek, www.fctempo.cz)
St. žáci A: FC Tempo Praha - SK Aritma Praha 1:1
