Nejen počasí zdramatizovalo naši situaci v prvním turnaji malých Tempáčků narozených v roce 2003. Z omluvitelných i neomluvitelných důvodů nás přijelo do Mostu z původního výběru nominovaných kluků pouze sedm – z toho byli dva kluci dokonce ročníku narození 2004! Ale těchto "sedm statečných" se nijak nezaleklo početních převah na střídačkách soupeřů – na hřišti totiž proti nim bojovali vždy jen hráči 4 + 1. A tak na naši střídačku si chodili "spravit náladu" často jen kluci k pláči rozladění po trefě míčem do nosu, nebo v podobných svízelných situacích. Možná i díky této všeobecné herní intenzitě našich „mohykánů“ byl pozoruhodný jejich stoupající trend fotbalového růstu – a to zápas od zápasu. Kluci si stále více věřili, a to i po nešťastných těsných prohrách ve skupině – pokaždé po naprosto vyrovnané hře.

Ke čtvrtému domácímu utkání k nám přijel tým z konce tabulky. Již v minulosti jsme měli neúspěšné zápasy se slabšími týmy. Proto jsem kladl důraz na začátek utkání. Ten nám vyšel velice dobře. Již v 1. minutě z přímého kopu Jakuba Kofroně jsme nastřelili tyč. Chyběl větší důraz před brankou, abychom dorazili míč do sítě. Ve 3. minutě jsme zahrávali rohový kop. Patrik Šmíd našel na zadní tyči volného Matěje Štěpánka, který nezaváhal a vedli jsme 1:0! Pak soupeř převzal na 10 minut hru, ale nevypracoval si žádnou brankovou příležitost. V 17. minutě jsme zahrávali další přímý kop. Tentokrát ho šel kopat Matěj Štěpánek a nedal brankáři šanci. Do konce poločasu se hrálo již v naší režii a soupeř mohl dostat další branky. Průnik Jana Moudrého volal po penaltě a po další akci téhož hráče, když utekl po lajně a přesně odcentroval na Matěje Štěpánka, rozhodčí branku neuznal. Chybně se domníval, že míč byl za lajnou.

Poslední mistrovské utkání podzimu jsme sehráli ve sváteční pondělí s druhým týmem naší tabulky Sokolem Kolovraty. Těšili jsme se na to, že už konečně přijede soupeř, se kterým si zahrajeme pořádný fotbal, opak byl pravdou. Soupeř přijel s jednoduchou taktikou nakopávaných míčů. Mysleli jsme si, že se kluci budou chtít vytáhnout a že první místo v tabulce není náhoda. Ale místo toho jsme viděli hru plnou nepřesností a individuálních chyb. Světlou chvilku zápasu jsme viděli ve 25. minutě, kdy po celkem pohledné akci Honzy Linharta, který se krásně uvolnil na půlce soupeře, natáhl na sebe dva protihráče a všimnul si před vápnem nabíhajícího Vojty Rejmiše, který krásnou střelou obstřelil gólmana na 1:0. Za tohoto stavu jsme také odcházeli do šaten.

Na zápas s druhým celkem tabulky se dostavilo 13 hráčů. Hrálo se na umělé trávě menších rozměrů, a tak se mohlo střílet i z větší vzdálenosti. Byli jsme to my, kdo určoval tempo zápasu v prvé půli, ale naše střely končily mimo bránu nebo je pochytal brankář domácích. Na druhou stranu jsme dělali hrozné chyby v rozehrávkách a soupeř mohl lehce skórovat. Nejprve Benda (jinak velmi dobře hrající) fauloval hráče na rohu velkého vápna a ten střílel těsně nad břevno. Za dalších pět minut ztráta míče na středu hřiště Nehasilem a hráč nikým nebráněn pohodlně vstřelil gól. Ve 25. min. France krásně našel Baluna, ten položil brankáře, bohužel trefil jen tyč. Tempáci se stále drželi na polovině hřiště soupeře a přišla další chyba, kdy nechali hráče za sebou (evidentní dvoumetrový ofsajd), rozhodčí ukázal "vše v pořádku" a opět soupeř skóroval a to probíhala 45. minuta - 2:0.

V pondělí 17.11. za velice chladného počasí jsme nastoupili k poslednímu mistrovskému zápasu v podzimní části sezony na hřišti Motorletu. Od začátku to byl velice vyrovnaný zápas. Vytvořili jsme si dost gólových šancí, ale chyběla koncovka. A tak jsme šli do šatny za bezbrankového stavu.

Zato vstup do druhé půle se nám vůbec nepovedl. Poprvé jsme inkasovali ve 26. min., kdy soupeř zahrával roh a my jsme trestuhodně nepohlídali hráče, který neměl práci skórovat hlavou. Další rána přišla opět z rohu ve 32.minutě, tentokrát míč chytil rotaci a stočil se přímo za Matějova záda. Malá jiskřička naděje nám svitla, když soupeř zahrál rukou a rozhodčí nařídil pokutový kop. Míč si postavil Martin Pytlíček, ale bohužel branka byla i tentokrát zakletá a Marťas minul. Na konečných 3:0 soupeř upravil ve 42.min., když si ve dvou "vyšlápl" na Matěje. Před koncem druhé půle Motorlet ještě zahrozil, ale tentokrát si výborně poradil Matěj a střelu zlikvidoval.

Poslední podzimní kolo Tempo sehrálo v Dubči a výhrou 3:1 alespoň trochu zmírnilo nevydařený podzim, odpoutalo se z posledního místa tabulky a získalo i tři kladné body do tabulky pravdy.

Trenéra Václava Nechvílu mohla těšit i hra týmu, která v posledních třech zápasech konečně dostala řád. Výhra byla naprosto zasloužená, protože Tempo mělo v celém utkání trvalou převahu a zahodilo spoustu dalších šancí. Výkonem potěšili oba hráči B týmu - útočník Šíma i záložník Prokop si určitě řekli o trvalou pozici v áčku.

K poslednímu zápasu nastoupil mladší dorost v kombinované sestavě se staršími žáky v základní sestavě. Soupeř byl fyzicky mnohem vyspělejší, a proto snad naše mužstvo hrálo celý první poločas bojácně a s velkým respektem. Většinou jsme se bránili a zřídka se dostali ke kombinaci a protiútoku. Že to jde, dokázal Čemus, který vybojoval na téměř dvoumetrovém stoperovi míč ale v "ložence" minul branku. To už bylo za stavu 1:0 pro domácí, a tak jsme pohrdli vyrovnáním. Na obou stranách se brankový účet do poločasu nezměnil.

Do druhé půle jsme vstoupili se změnami v sestavě a s odhodláním vyrovnat a zahrát si fotbal. Od první minuty jsme dostali domácí pod tlak a první desetiminutovku jsme uzavřeli tutovkou Horna, leč bez úspěchu. Neproměnění této šance a následná penalta se ukázaly jako zlom v utkání. Sice jsme s domácími hráli vyrovnanou partii, ale po našich hrubkách skóroval soupeř. Nám se z dalších šancí dát branku nepodařilo, a tak výsledek 5:0 je vzhledem k předvedenému výkonu ve druhém poločase krutý.

Poslední zápas podzimu Benfiku hostil Prosex. Pátý tým tabulky vyhrál losování a začal hru proti slunci. Bylo vidět, že domácí byli znalí poměrů. Sluníčko se totiž schovalo za mrak, a tak domácí gólman asi tak 20 minut viděl, kde je míč. Domácí nás zatlačili do defenzívy a to nejen za pomoci větru, který jim vál do zad. Hned v 1. minutě měli domácí šanci, ale z trmy-vrmy nedali. Tempo se osmělovalo pomaleji. Ale ve 22. minutě se hosté radovali, Klouda vybojoval míč na úrovni středového kruhu, přistrčil jej Havlasovi, který předal Graclíkovi. Petr míč vedl středem a ideálně předložil naběhnutému Havlasovi na velké vápno. Střela k druhé tyči znamenala naše vedení 0:1. Vedení nám však vydrželo jen 8 minut. Domácí stále v tlaku. Centr do vápna bohužel nesebral Dvořák v brance, ale musel jej odkopnout Slavíček. Odkop se však moc nepovedl. Útočící hráč míč odcentroval zpět do vápna a bylo vyrovnáno - 1:1.

V posledním soutěžním kole podzimní části sezony jsme nastoupili na domácím hřišti proti vedoucímu mužstvu tabulky, celku ČAFC. Po zaváhání v minulém kole s celkem Vyšehradu šlo dnes o hodně. Prohra nás posouvala na druhé místo se ztrátou šesti bodů, výhra do vedení díky lepšímu skóre a, vzhledem k našim ambicím, na dobrou výchozí pozici pro jarní část soutěže. Na utkání se kluci připravovali celý týden a zejména předzápasový trénink proběhl skutečně v nevídaném nasazení a tempu.

Do utkání jsme vstoupili velmi aktivně a hned ve druhé minutě se podařilo Hornovi po přihrávce Stejskala dát veledůležitou první branku. Poté se odehrával boj zejména ve středu hřiště, i když více nebezpečnější dopředu bylo naše mužstvo. V tomto duchu se nesl první poločas. Ještě snad stojí za zmínku 29. minuta,kdy jsme kopali sérii tří rohových kopů a ten třetí znamenal pro nás tyčku.

Poslední mistrovský zápas tohoto roku jsme sehráli s velmi silným soupeřem - Slavií. Sešli jsme se v sobotní dopoledne a počasí bylo opravdu ideální. Sluníčko a přívětivé teplo na to, že je polovina listopadu. Přesto jsme věnovali dostatečnou pozornost rozcvičení, a tak kluci šli do zápasu správně nažhavení.

Hned od začátku jsme se snažili narušovat rozehrávku soupeře, což se nám částečně dařilo, a proto se spíše hrálo ve středu hřiště. Velmi pozorně jsme se snažili zachytávat přihrávky útočníkům, jen v 7. minutě nám prošla kolmá přihrávka a útočník soupeře se hnal sám na naší branku. Naštěstí nebezpečná střela šla mimo naší branku, ale bylo to varování. V 9. minutě jsme zahrozili také my. Po trestném kopu Tomáše Nejedlíka se dostal k odraženému balónu Matěj Koubek, ale jeho střela neměla dostatečnou sílu a brankář soupeře střelu chytil.

V sobotu 15.11. jsme doma nastoupili k poslednímu utkání před zimní přestávkou proti Spartaku Kbely, který se v tabulce držel těsně za námi. Přálo nám počasí a sluníčko přineslo štěstíčko a chuť klukům si napravit ten minulý nevydařený zápas na Junioru, který nikomu z hráčů evidentně nesednul.

Hned ve 3. min. se po pěkně vypracované akci trefil za záda soupeřova gólmana Fíla Čihák (asistenci si připsal Viky Kužel). Filip se po gólu dostal k chuti bojovat a také si asi vzal konečně k srdci oprávněné připomínky trenérů a začal střílet na branku. Štěstí mu přálo, a tak si díky dalším brankám z 9. a 15. min. připsal na své konto čistý hattrick. První střela soupeře vyšla na naši branku až ve 23. min. a naštěstí jen orazítkovala tyčku branky, kde byl v pozoru Erik. Na poločas se kluci uklidili do kabiny za stavu 3:0.

Do posledního zápasu podzimu kluci nastupovali s respektem i odhodláním získat tři body. Po první šanci domácích přišla ve 12. minutě naše chvíle. Dlouhý aut J.Kostky zpracoval T.Kocábek a vstřelil vedoucí branku - 0:1. Fotbal se hrál nadále v rychlém tempu, ale přes šance na obou stranách se již skóre do půle nezměnilo.

Ve 36. minutě T.Kocábek vystřelil, trefil tyč a odražený míč se podařilo J.Pavlátovi vrátit do sítě - 0:2. Domácí se ještě chvíli snažili změnit vývoj zápasu, ale skvělá dvouminutovka mezi 46. a 48. minutou definitivně srazila vedoucí mužstvo soutěže do kolen! 46.min. T.Kocábek (as. V.Vencl) a 48. minuta J.Pavlát (as. J.Gronych). V závěru po skrumáži před naší brankou domácí již jen korigovali dorážkou na konečných 1:4. Dokonalé vyplenění Stodůlek tímto debaklem určitě výrazně zvedlo sebevědomí celého mužstva a vrátilo nám možnost na jaře opět bojovat o první místo v soutěži.

V desátém kole jsme přijeli na hřiště Viktorky Žižkov. Zápas byl od prvních minut vyrovnaný. Hrálo se hlavně ve středu hřiště. Soupeře jsme do ničeho nepouštěli a když jsme přežili minutu před koncem poločasu šanci Žižkova, šlo se do kabin za stavu 0:0.

Do druhého poločasu se vstup povedl lépe Viktorce Žižkov. Ve 32. minutě zaváhala naše obrana a soupeř toho využil a vstřelil branku na 1:0. Poté jsme se snažili vyrovnat, ale Viktorce se podařilo zvýšit na 2:0. Kluci chtěli snížit a podařilo se nám soupeře dostat pod tlak. Kurišovi se podařilo zatáhnout míč po lajně a naservíroval míč na nohu Pekárkovi a ten snížil na 2:1. Kluci cítili šanci na vyrovnání. To se ale nelíbilo rozhodčímu a zapískal ruku, která ani nebyla, a nařídil penaltu. Tu Viktorka proměnila a ukončila tím zápas za stavu 3:1.

Utkání začalo z naší strany velmi dobře a měli jsme dvě velké šance, ale nedali je. Kofroň šel sám na branku od půlky hřiště, ale zakončil střelou doprostřed brány a vzápětí Hyršl zakončil sólo nedůraznou střelou. Po nuceném střídání (v 15. minutě) Šmída, jenž si zranil patu, úplně odešla záloha. Soupeř převzal hru do své moci a po dvou zbytečných rozích dvakrát zblízka dal na 2:0. Potom po rychlém protiútoku soupeře špatně vyběhl gólman Opletal a soupeř vstřelil třetí gól do prázdné branky.

Ve druhé půli, po nucených střídáních dalších dvou hráčů, nastaly změny v sestavě, ale po dvou dalších špatných odkopech byl stav 5:0 pro domácí. Potom po kopu z rohu snížil Hyršl zblízka na 5:1. Hra se trochu změnila, ale už bylo pozdě na vylepšení konečného výsledku.

V sobotu 8.11. jsme za deštivého počasí nastoupili na hřišti Junioru proti místnímu B týmu. V loňské sezóně jsme s Juniorem měli poměrně vyrovnanou bilanci a v posledním zápase Mini cupu jsme s nimi bojovali o druhé místo – neúspěšně. Proto měla být naše motivace vysoká.

Bohužel zápas ukázal úplně něco jiného. Bylo to naše nejhorší představení v letošním ročníku. Junior byl ve všem lepší. Kombinoval, střílel a hlavně běhal. Na začátku se ještě zranil Štěpán Sedlář, jeden z nejlepších hráčů našeho týmu, což naši hru značně rozháralo. V prvním poločase zcela zaslouženě zvítězil Junior 2:0, když naši kluci pořádně nevystřelili na branku soupeře.