Hráče Meteoru jsme uvítali na domácím hřišti. Hned na první pohled jsme věděli, že to opět naši kluci nebudou mít snadné. Jednak chyběla většina tradičních hráčů a jednak někteří soupeři převyšovali naše kluky víc jak o hlavu. O prvním poločase se toho nedá moc říci. Klukům chyběla bojovnost, a tak se soupeři podařilo dostat dvakrát míč za záda našeho brankáře. Zato druhá polovina se našim klukům opravdu nepovedla. I přes veškerou snahu se nám opět nepodařilo našich pár útočných akcí zakončit. O co méně štěstí bylo na naší straně, o to více ho měl soupeř. A tomu se podařilo v tomto poločase umístit míč do naší sítě ještě sedmkrát. Konečné skóre 0:9.

Náš další zápas se konal na území soupeře. Po mírných komplikacích jsme se všichni sešli na hřišti v ulici Hovorčovická. Utkání se neslo v duchu předchozích zápasů. Kluci se snažili, ale soupeř byl opět zkušenější, a to jak herně tak i věkově. Naši kluci předvedli několik pěkných akcí, jako například ve druhém poločase Tomáš Lusk, kterému se podařilo proměnit nahrávku od Kuby Havlíčka. Ale bohužel takovýchto akcí bylo málo a opět nám chybělo i trocha fotbalového štěstí. Konečný výsledek utkání 3:1 pro Admiru.

V neděli za poměrně příznivého jarního počasí se Benfika sešla k důležitému utkání proti hostům ze Satalic. Vzhledem k vítězství Dubče byly tři body povinností a dle toho došlo i k posílení kádru z áčka a dorostu. Řada hráčů navíc měla v živé paměti podzimní zápas v Satalicích, kde se domácí ukázali jako tým, který finanční krize nezasáhla a který zřejmě v příštích sto letech cenu fair play nezíská (vyhrožování zlomenými nohami, brutální zákroky, oplácení po odpískání). Bylo tak co vracet.

Že podzimní zápas nebyl výjimkou, potvrzovali hosté již od začátku, když jejich ostré zákroky volaly minimálně po žluté kartě. Alibistický rozhodčí si však zřejmě na zápas vzal pouze píšťalku a ani zákeřné skluzy zezadu nijak netrestal. Hosté tak získali dojem beztrestnosti a jejich hráči se předháněli v oblíbené satalické hře "Zraň svého protihráče". Naštěstí hra neměla do konce zápasu žádného vítěze.

Nedělní slunečné odpoledne nás přivítalo na počernické umělé trávě a nebylo pro nás zrovna přívětivé. S myšlenkou na body jsme sice koketovali, ale pohled na soupisku soupeře neměl nic společného s týmem, který přeborovou soutěž na podzim zahajoval. O divizní hráče notně posílená Viktoria prostě vyhrát musela. Naše snaha hrát vyrovnanou partii dostala první trhlinu až ve 33. min. po nešťastné chybě Davida Jantola, kdy netrefil při odkopu balon a žižkovský útočník měl snadnou práci – 1:0.

Naše hra v prvním poločase nebyla až tak špatná, soupeř měl sice více ze hry, dvě gólové šance, které neproměnil, ale výraznou převahu neměl. Rozhodně jsme o přestávce mysleli i na remízu, s tím, že začneme Viktorce více znepříjemňovat život.

V sobotu odpoledne nás čekal další soupeř, Háje B. Tým Hájů je tvořený hráči ročníku 1999, takže nás čekal těžký zápas. My jsme s tím počítali a jelikož soutěž je pomalu u konce a v neposlední řadě, již o nic nejde, vzali jsme na Háje většinu hráčů a otestovali, co v nich je.

V utkání to byli domácí, kteří udávali převážně tempo hry. My jsme se snažili hrát zodpovědně a kluky jsme nažhavili tak, aby na hřišti nechali vše, co v nich je. Od začátku do konce utkání jsme střídali dvě celé sedmičky, což v sezoně běžně nečiníme. Kluci ukázali, že fotbal hrát umí.

Utkání proti celku Slavoje Podolí dal slibovat další zajímavou podívanou. V minulém kole si kluci s chutí poradili s celkem Aritmy a dobrý výsledek chtěli přivézt i z Kavčích Hor na Lhotku. Do utkání nemohl trenér Hozák počítat se zraněným kapitánem Pekárkem, jinak sestava, oproti minulému týdnu, byla beze změn.

Pošmourné sobotní ráno jakoby mělo vliv na kluky z Tempa. V první minutě zápasu domácí trefili dvakrát tyč a důrazně si tak řekli o svou pozornost. Po tomto varování se malinko probrali hostující hráči. Asi v 5. minutě rozehrálo Tempo volný přímý kop a střelu vyrazil brankář Podolí na roh. Rohový kop rozehrál Obermajer, ale ten prošel Šebkovi mezi nohama.

V předposledním zápase hraném na domácím hřišti nastoupilo mužstvo mladšího dorostu proti celku z Ďáblic, toho času hrajícím na pátém místě tabulky. Utkání začalo vzájemným oťukáváním a do 17.minuty bylo i velmi vyrovnané. Naši první branku dal Horn po výborné přihrávce R.Nováka. Jenže o dvě minuty později jsme dovolili soupeři vyrovnat. Mezi 31. a 39. minutou jsme ovšem zasadili soupeři drtivý úder v podobě čtyř vstřelených branek, na druhé straně jsme soupeři téměř nic nedovolili i díky výborné hře defenzivy, kde odvedla výborný výkon stoperská dvojice Kristek - Hájek.

Do druhé části hry jsme vstoupili s tím, že se vyvarujeme některých chyb z první půle. Náš brankostroj začal v 52. minutě a skončil v 74., kdy jsme soupeři nasázeli dalších osm branek. Nutno podotknout, že soupeř ve druhé části hry působil odevzdaně a na větší odpor se nezmohl. Přesto je výsledek 13:1 pro soupeře krutý, protože v poli hrál celkem slušně. Naopak našemu týmu se dnes podařilo zrealizovat drtivou většinu šancí a to po celkem pohledných akcích.

Kdo si chtěl odpočinout od hokejových nervů a přišel na utkání staršího dorostu, ten se krutě zmýlil. Kluci svým přihlížejícím rodičům, divákům a hlavně lavičce připravili pěkné drama. Nastoupili jsme sice s menší marodkou, ale větší nervozitou. Od začátku jsme převzali otěže zápasu do svých rukou a prezentovali jsme se hrou po stranách, která hostům působila značné potíže. V prvních deseti minutách měli David, Kuba a Patrick šance takové, že jsme mohli vést 3:0 a zápas byl rozhodnut.

To se nestalo a PSK mírně vyrovnal hru. Pak při faulu na nás, zůstala píšťalka po tichu a potvrdilo se pravidlo, že penalta je tehdy, když ji rozhodčí odpíská. Utkání se dál odvíjelo až do 34. minuty beze změny. To náš dvorní nahrávač Carlos přihrál Danovi a vedeme 1:0. Z vedení se radujeme pouze dvě minuty. Chyba obrany při odehrání a přichází faul na hraně velkého vápna. Rozhodčí nekompromisně ukazuje na penaltu. Vyrovnáno 1:1.

www.fotbalpraha.cz (tru) - Čekal se vyrovnaný boj až do poslední chvíle. Ale v I. A třídě skupině A se žádné drama nekoná. Ani zdaleka. Už s předstihem, čtyři kola před koncem, si postup do přeboru vybojovali fotbalisté Tempa, kteří se do nejvyšší pražské soutěže vracejí po dvouleté pauze. Tým ze Lhotky už má 13bodový náskok a nemůže být za žádných okolností předstižen. "Věřil jsem, že se nám podaří postoupit, ale je pravda, že nám to soupeři hodně usnadnili," usmívá se trenér Tempa Libor Koller.

Definitivu postupu jste získali v neděli večer, kdy Meteor B prohrál v Dubči. Kdy jste se o tomhle výsledku dozvěděl?
Byl jsem zrovna v autě, když mi volal asistent Venca Nechvíla, že Meteor B prohrál. Nikdo od nás se tam dívat nebyl, ale kluci to ještě ověřovali, jestli si z nás někdo nedělá srandu.

Je to pro vás velká úleva, že už máte postup jistý?
Samozřejmě jsme za to moc rádi. Příští kolo jsme si chtěli pro postup dojet na Meteor, takhle už je hotovo před zápasem, trochu nám to usnadnili.

Čtyři kola před koncem I.A třídy je to jasné - Tempo se vrací do přeboru! Tempo na jaře ještě neztratilo ani bod, po podzimu vedoucí Královice totálně propadly a jelikož mladíci Meteoru ztratili všechny body v Dubči, je hotovo. Radost přišla až v neděli odpoledne, 24 hodin poté, co Kollerovi svěřenci doma sedmi góly smetli tým Štěrbohol, který je v dosavadním průběhu soutěže jako jediný dokázal porazit.

Rozhodnuto bylo prakticky za 16 minut. Nejprve gólman Netolický neudržel Komorníkovu střelu a Žalud měl s dorážkou lehkou práci a o tři minuty později sebral míč obránci Kočí a prakticky s ním doběhl až do branky, gólman se ani nevzmohl na skok. Do poločasu mohl zvýšit znovu Žalud a nadějně vypadala i Vrbova rybička.

V sobotu 22.5. jsme se sešli již počtvrté na turnaji Jarní ligy na Meteoru. A i když nejbližší okolí nabízelo i napínavý volejbalový turnaj dívek a dam a kynologickou výstavu, všichni netrpělivě, s obličeji vraženými do pletiva, očekávali hvizd rozhodčího. Ale menší problém nastal už při rozcvičce, kdy se spustil májový deštík, a někteří řešili problém s bundami – černou, červenou, černou, červenou, a tak díky tomu, že nemáme ještě modré a žluté, se to rychle vyřešilo, a mohli jsme nastoupit k zápasu.

V prvním utkání nás tradičně čekal tým Dukly. A ihned od začátku se ukázalo, že hrají dva vedoucí týmy, neboť se bojovalo o každý balón, o každý metr hřiště. Bohužel první důvod k radosti měl soupeř, neboť po rohovém kopu si nešťastně srazil míč do vlastní brány Ladislav Ruňanin. Ale kluci se nevzdali, a tak po velké bojovnosti všech a obětavosti Dana Michla, který při souboji se soupeřovým brankářem (kdy nechtěně předvedl salto s dopadem na záda) protlačil míč k Matyášovi Havlíčkovi, který do prázdné brány srovnal na konečných 1:1.

Do sobotního zápasu jsme naskočili opět převážně s ročníkem 97. Bodově v tabulce jsme na tom byli lépe, ale hra se nevyvíjela podle naších představ. Brzy jsme prohrávali a na hráčích bylo vidět, jak se trápi. Šance na dobrý výsledek určitě byly, ale po faulu na soupeře byla nařízena penalta a náš golman byl bezmocný. Po pár minutách jme si dali vlastní gol po nedomluvě našeho obránce s brankařem a chlapci už odevzdaně čekali na konec zápasu. Prohráli jsme 0:4, ale myslím, že do budoucna máme většinu hráčů, na kterých budeme moci stavět.

Turnaj v Pardubicích byl netradiční především v tom, že jsme se na něj vydali již o den dřív a kluci si mohli užít společný pobyt v hotelu a strávit spolu kousek "nefotbalového času". Cesta z Prahy byla klidná, jedinou nepříjemnosti byla průtrž mračen, jenž nás na silnici zastihla, ale pomalou jízdou a zodpovědností jsme ji dokázali zvládnout. Hned po odložení tašek na pokojích (a dokouknutí konce hokejového zápasu proti Švédům ) jsme se vydali do starobylého centra Pardubic na výstavu angličáků. Zámek se, myslím, klukům moc líbil, vévodil zážitek z pávů, jenž se volně po nádvoří a parku pohybovali a naparovali se, jak se sluší. Pro nás jako doprovod byla akce horší, neb pár pavích jedinců zůstávalo v zámeckém příkopu, což byl pro kluky jasný signál vylézt na zámecké zdi, aby je lépe viděli. Zvládli jsme to, nikdo v příkopu neskončil a ani paví péra ptákům neubyla. Večer v hotelu utekl bez potíží, kluci vyluxovali talíř s kaší a řízkem a pak si hráli na svých pokojích. Nedobrovolně museli ukončit zábavu a jít do pelíšků, neb byli neúnavní a být na nich, byla by večerka až k ránu.

K dalšímu mistrovskému zápasu jsme cestovali na horkou půdu na Žižkov. Věděli jsme že nás nečeká nic lehkého, protože domácí tým chtěl určitě odčinit podzimní porážku a podle soupisky k utkání nasadil převážně chlapce ročníku 1997. Od prvního hvizdu rozhodčího jsme však soupeře překvapili nátlakovou hrou a již v první minutě šel Vojta Vejšický na branku úplně sám, ale přestřelil. O minutu později si to však vynahradil a po přihrávce od Lisky svůj brejk proměnil 0:1. To však nebylo vše, hned v 6. min. dostal opět krásnou přihrávku od Pavla Slavíčka a rozvlnil síť soupeře opět - 0:2. V takovýto nástup do utkání jsme vůbec nedoufali a nečekal to ani soupeř, který se sice od této chvíle snažil, získával územní převahu, ale naši kluci hráli velmi dobře jak v obraně tak v záloze i v útoku. Nesmím zapomenout také na brankáře, který zlikvidoval pár velkých šancí soupeře skvělými zákroky.

V sobotu za krásného slunečného odpoledne jsme jeli na hřiště soupeře. Přivítalo nás velice hezké zázemí střešovického klubu. Náš zápas začal skoro souběžně s našimi hokejisty, kteří na MS bojovali se Švédskem o postup do finále. Od první minuty jsme zcela převzali iniciativu a hezkou kombinační hrou přiváděli soupeře do úzkých. Skóre otevřel už ve 2.minutě Štěpán Sedlář. O minutu později zamířil přesně mezi tyče Luky Hroník. Ve 4.min. to byl opět Štěpán kdo zvýšil na 3:0. V 7. min. opět Luky Hroník zvyšuje na 4:0. V 9. min. na 5:0 upravil Marek Schätz a v 10. minutě Jáchym Trajhan rozvlnil síť brankářky Střešovic pošesté. Poté kluci přestali kombinovat a každý se snažil vstřelit branku. To samozřejmě nepřineslo žádný fotbalový zážitek pro diváky a přestaly padat branky.