Po strastech s překonáním virové epidemie v mužstvu spojené s odložením úvodního zápasu jsme na domácí půdě nastoupili k prvnímu jarnímu zápasu s odhodláním ukázat hru, která na jaře povznese naše mužstvo do přeboru. Po zápase, i když vyhraném, se dá jedině konstatovat, že takováto hra nám jedině zachová naši stávající pozici v tabulce nebo při pokračování v dalších zápasech nás ještě srazí v tabulce o několik pozic dozadu.

Přitom úvod zápasu naznačoval něco jiného. I když hned v první minutě zahrozil soupeř jako první, již ve 3.min Linhart střílí po nahrávce Babiara náš první jarní gól. Když se v 5.min. Čerkašin probil přes levou obranu a mohl postupovat ještě několik metrů sám, z hranice velkého vápna střelou překonává i vybíhajícího brankáře, ale míč končí jenom těsně vedle levé tyčky.

Na středeční odpoledne jsme si pozvali na Tempo tým malých klokanů z Vršovic, Bohemians 1905. Zápas jsme hráli na 2 x 30 minut. Již od samého začátku se na nás kluci z Bohemky vrhli, jak hladoví psi na svou oblíbenou kostičku. Tempo hry neudávalo tentokrát Tempo, ale snaživí kluci v zelenobílých dresech.

Netrvalo dlouho po úvodním výkopu a prohrávali jsme 0:1. Kluci byli jak vyměnění. Úterní trénink vypadal zcela jinak, nasazení a bojovnost byla vidět v každé nacvičované disciplíně i ve fotbale, kdy jsme si na konci zahráli proti o rok starším klukům. Ale zpět k zápasu. Naše nedůsledné bránění a z toho pramenící chyby dávali příležitost hostům, kteří si s chutí zastříleli. Do poločasu zatížili kluci z Bohemky naše konto celkem šestkrát a v poločase jsme prohrávali 0:6.

Vítězství mohlo být daleko vyšší, ale některé akce jsme bohužel nedotáhli do konce. Soupeř, který je na posledním místě tabulky, se celé utkání prakticky jen bránil. Jedinou šanci Optima zmařil včasným vyběhnutím gólman Opletal. Až na větší nasazení a lepší střelbu jsme byli celkem spokojeni. Nejlepším hráčem mužstva byl Marek Veselý.

V tomto utkání jsme byli, do 20 min. prvního poločasu, týmu z H.Měcholup vyrovnaným soupeřem. Kluci hráli pozorně v obraně i aktivně směrem dopředu. Podařilo se nám vstřelit regulérní branku, která nám bohužel nebyla uznána pro údajný ofsajd. Viděl ho asi jenom postranní rozhodčí. Postupem času začal přebírat iniciativu náš soupeř. Nevíme, zda to bylo způsobeno jen jeho kvalitou nebo i nemalým přispěním rozhodčích, to ale ať posoudí jejich svědomí. V dalším průběhu utkání se soupeři podařilo strhnout vedení na svou stranu a další branky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Je škoda pro fotbal, že těchto branek náš soupeř nedosáhl jen po vynucených či nevynucených chybách naší obrany, ale např. po faulu na našeho brankáře v malém vápně nebo po při postrčení našeho hráče v pokutovém území, který po tomto zákroku zahrál rukou a rozhodčí odpískal pokutový kop. Poločas skočil hokejovým výsledkem, který se nám podařilo ještě v poslední minutě prvního poločasu snížit na 5:1.

Skoro celý zápas hrajeme na soupeřově polovině, bohužel bez gólů. Soupeři stačí tři útoky a pokaždé skóruje. První půli vyhrává soupeř po hloupém gólu, ve druhé se Modřany ujímají dvoubrankového vedení, což naše mužstvo položilo. Ve 49. minutě snižuje Jakub Kostka. Hráči se sice vyhecovali, ale soupeř záhy odpověděl a dal na 3:1. Pak už jsme jen snížili v 56. minutě Faktorem na konečných 3:2. Škoda nevyužitých šancí, ale na to se nehraje. Hráči předvedli asi nejhorší výkon za našeho působení u týmu.

Do zápasu s prvním týmem tabulky jsme nastoupili s několika změnami oproti sestavě v prvním zápase. Od první minuty jsme hráli bez bázně a hany a favorizovaný soupeř se dostal pod náš soustavný tlak. Na vlhkém trávníku jsme hráli na pár doteků a dostávali se do šancí. Jen střelba nebyla stále tak častá, jak bych si představoval. Až poslal krásný centr do vápna Balun a France parádním volejem potvrdil střeleckou formu posledních zápasů. To už jsme hráli bez vystřídavšího Houšky, který si zblízka prohlédl kopačku soupeře a její otisk si na památku odnesl na obličeji domů. Pak náš tempácký rosničák Morávek přivolal krupobití, což nás utlumilo, ale poločas jsme dohráli v klidu.

Druhý jarní mistrák jsme odehráli proti Optimu na hřišti v Cholupicích. Na zápas nás posílili tři hráči ročníku 95. V 1.poločase jsme hráli převážně na půlce soupeře, ale naše útoky končily vždy na vápně soupeře. Nemohli jsme pořádně zakončit, ale i soupeř měl nějaké šance.

Do 2.poločasu jsme nabádal kluky, aby byli trpěliví a snažili se až do konce, že ten gól prostě musí přijít a taky se tak stalo v 56.minutě, kdy se Matoušek protáhl okolo obránců, dal přihrávku pod sebe a Stepanov uklidil míč do sítě. Zbytek zápasu jsme odehrávali ze zajištěné obrany s cílem neinkasovat a dotáhnout zápas do vítězného konce. Kluky musim za předvedený výkon pochválit, zápas zvládli hlavně po taktické stránce a to se vyplatilo a přineslo to tři body.

K dalšímu mistrovskému utkání jsme nastoupili proti celku Zbraslavi. Od první minuty bylo znát, kdo bude dnes na hřišti kralovat. Hráli jsme aktivně a již v 1. minutě měl tutovku Sehnoutka, ale nezakončil. To se podařilo v 11. minutě P. Hnatovi. Ve 28. minutě zvyšuje Horn na 2:0, tak končí první poločas. Slabé vyjádření naší herní převahy.

Do druhého poločasu vstupujeme ještě aktivněji a soupeř se téměř nedostává za půlku. Ovšem nadále pokračuje festival neproměněných šancí, který pramení z malé důraznosti a řady nepřesností v kombinační hře a přílišné snaze prosadit se individuálně. Naší silnou stránkou nebyly ani rohové kopy, ačkoliv jich bylo nespočet. Podařilo se nám z nich zakončit snad jen jednou.

Druhé jarní utkání 13. kola přivedlo na naše hřiště průběžně vedoucí mužstvo soutěže, Loko Vltavín. Důležitost tohoto zápasu a po právu označení "Zápas jara" podtrhoval fakt, že v případě jakékoliv ztráty našeho mužstva by soupeř výrazně upevnil své vedení v tabulce a naše šance na dotažení ve zbývajících zápasech by se jevila jako teoretická.

Navíc vzájemná bilance se soupeřem v průběhu zimních turnajů nebyla pro naše borce moc lichotivá. Do utkání nemohla nastoupit naše brankářská jednička, Martin Mišovič, ale Honza Šinárek ukázal, že i on umí podržet mužstvo a výrazně přispět k dobrým výsledkům. Kapitána Matěje Koubka (nejlepší hráč minulého utkání) doplnil Martin Obuškevič spolu s Petrem Blažkou a Robinem Šebkem.

Domácí Kopanina byla jasným favoritem, ale neměla svůj den a Tempo dlouho sahalo po úspěšném výsledku. Naději zlomily až dvě branky domácích v samotném závěru utkání. Pátá porážka v řadě je víc než varující, v sobotu čeká na Tempo velmi důležitý duel s Aritmou.

FC Přední Kopanina - FC Tempo 4:1 (1:0)
Branky: 24. z penalty a 90. Strnadel, 70. Honetschläger, 87. Janda - 82. Hurka z penalty.
Rozhodčí: Obst - Šimšík, Izera. ŽK: Vyšata, Horák - Dedek, Hlavička, Žalud. Diváků: 75.
Kopanina: Králíček - Žáček, Honetschläger, Charvát, Horák - Truhlář (80. Verner), Hašek, Buzek, Vyšata (67. Janda) - Strnadel, Slanina (64. Nedvěd).
FC Tempo: Kuchař - Muoser, Vrba, Netušil, Budák (46. Komorník) - Beneš, Hlavička (80. Martínek), Hurka, Dedek, Žalud - Rožánek (46. Fidler).

Bezmála padesátka malých fotbalistů soutěžila v úterý 1. dubna na hřišti FC Tempo v rámci druhého dne 6. ročníků akce Tempo v tempu a většinou vůbec poprvé v životě zkoušela, jak může vypadat opravdový fotbalový trénink a jestli by je pravidelná příprava v našem klubu mohla bavit.

Soudě podle jejich zájmu po skončení akce, mnozí z nich již v příštích dnech rozšíří řady malých Tempáčků a začnou se připravovat ve fotbalové školce, nebo v některém z týmů přípravek.

S novým bojovým pokřikem a nastříkanými hlavami vstoupila MPA na trávník doposud vedoucího celku tabulky FK Újezd nad Lesy. Po týdenním jarním soustředění v Roudnici nad Labem, které se stalo pro mnohé hráče a trenéry vítanou příležitostí jak stmelit kolektiv, to byl po odloženém zápase s Vyšehradem, první jarní mistrovský zápas. Borci MPA věděli, že soupeř z čela tabulky nebude doma rozdávat body zadarmo.

Sraz na Tempu byl již v 14:30, poněvadž při přesunu do Újezdu byl očekáván s nápor rekreacechtivých Pražanů. Zápas začal v 17:05. Hrálo se za dobrého bezvětrného počasí s trochou slunce.

Naším dalším soupeřem byl poslední tým tabulky, tým Kačerova. Jediným úkolem bylo v tomto utkání uspět a udržet si šanci na záchranu. Celé utkání se v tomto duchu také odehrávalo. Kluky pocit, že prostě musí, neskutečně svazoval. V úvodu utkání jsme byli aktivnější, ale M.Podroužek neproměnil jasnou gólovou příležitost. Dal tím ráz celému utkání, které by se dalo definovat, jako jedna velká křeč našeho týmu. Kluci si nebyli schopni přihrát, dostat soupeře pod tlak a vytvořit si další brankové příležitosti. Opakem byli hráči soupeře, kteří si život nijak nekomplikovali a hru přenášeli dlouhými přihrávkami. Tento způsob hry nám dělal velké problémy a po hrubé chybě M.Podroužka se ujali vedení. Náš tým šel skoro do kolen. Vedení soupeř bez větších problémů udržel do konce prvního poločasu.

Ve slunečné a teplé neděli jsme se sešli v hojném počtu v Ruzyni. Hřiště mělo pevnost náhradní přistávací plochy. Ale jinak jsme byli natěšeni, že oplatíme domácím porážku z podzimu, kdy jsme doma prohráli 0:1 gólem z penalty. Po našem počátečním náporu se hra vyrovnala. A ve 25. minutě domácí zahrávali volný kop. Vysoký centr se snášel mezi malé vápno a desítku. Jirka Krabička v hlavičkovém souboji trefil míč jen ramenem a ten se odrazil do klubka hráčů, aby zapadl vedle Pavla Dvořáka do sítě - 1:0. Těžko říci, kdo míč zasáhl poslední... Snad jen skouti z Juventusu viděli víc.

Benfika nehrála dobře. Míč nás neposlouchal a přihrávky taky nic moc. A tak ve 44. minutě přišel centr z pravé strany Ruzyně. Nikdo na něj nedošáhl, a tak jej Martin Albl poslal špičkou kopačky Pavlu Dvořákovi k rozehrání do branky. Bohužel do protipohybu brankáře a opravdu do branky - 2:0. Teď již pozorovatelé Juventusu věděli, odkud vítr fouká.

K prvnímu jarnímu mistráku jsme nastoupili doma proti Chodovu. Na zápas jsem měl k dispozici jen 12 hráčů, jelikož nás trápí celkem početná marodka. Celý zápas byl jeden velký boj než nějaký nádherný fotbal, soupeř nedal mnoho gólových příležitostí, ale i my jsme měli nějaké šance, které jsme trestuhodně zahodili. Ve 34. minutě se hostující tým ujímá vedení, když střela zpoza vápna končí pod břevnem 0:1.

Do 2. poločasu jsme šli s tim, že se pokusíme přinejhorším aspoň vyrovnat, což se povedlo ve 46. minutě Matouškovi. Do konce zápasu měly ještě oba týmy nějaké šance. Náš herní projev sice nebyl ideální, ale to kluci nahrazovali obrovskou bojovností, za což maj pochvalu.