Plni očekávání, co předvede domácí celek po překvapující remíze na Zbraslavi z minulého týdne, jsme nakonec v modřansko - lhoteckém derby zápase jasně triumfovali, i když výkon mužstva nebyl tak plný soustředění jako v zápase s Juniorem.

Opět minimálně chybující obrana, ze začátku mátožná záloha a povětšinu zápasu celkem laxní útok si hned ve druhé minutě vypracoval první velkou příležitost, když se po přiťuknutí Nwogu sám před brankářem objevil Schwarzbach, ale jeho střela byla jen odvarem malé domů. Už o minutu Holko vysunul Nwogu, ale i ten sám proti brankáři neuspěl. A tak přišla 10. min. a po faulu na Geisslera Nwogu tvrdou přízemnou střelou z přímého kopu překvapil brankáře domácích - 0:1.

V dalším utkání jsme nastoupili na domácím hřišti proti mužstvu Kačerova. Soupeř přijel s věkovým rozpětím hráčů r.95 - 99. Podle toho se odvíjelo celé utkání. Pro nás spíše trénink se spoustou šancí, ale bez většího efektu zakončení, protože při větším důrazu před brankou soupeře mohlo být naše skóre daleko vyšší. Možná to bylo i tím, že dnes dostali více prostoru hráči, kteří jinak tolik nehrají a některé opory odpočívaly nebo hrály méně minut pro malou účast na trénincích v tomto týdnu. Nevím, zda to byl ideální soupeř před náročným utkáním proti Vyšehradu, spíše ne.

Touto cestou zvu všechny příznivce Tempa, přijďte nás, prosím, podpořit v neděli 6.5. od 17.00 na Vyšehrad, kde půjde o hodně. Budeme vás potřebovat, slibujeme, že se budeme snažit uspět ze všech sil!

Za krásného slunečného počasí začala jarní soutěž zápasem, ve kterém šlo o hodně. V případě naší prohry, dalo by se říci, že boj o první místo v tabulce by byl záležitostí už jenom našeho soupeře a mužstva Zbraslavi. Domácí si tohoto faktu byli taky vědomi, a tak letmým zhlédnutím jejich internetových stránek se dalo zjistit, že divizní zkušenosti má z jejich strany celkem deset hráčů a alespoň minutu v divizi odehrálo celkem osm fotbalistů. I z tohoto hlediska je naše vítězství velmi cenné a při vyrovnanosti soutěže (Zbraslav doma remizovala s SK Modřany - naším příštím soupeřem) dává dobrý základ pro ostatní zápasy.

V dalším utkání jarní části soutěže jsme nastoupili proti mužstvu Admira B. Hrálo se za krásného počasí na pěkné umělce třetí generace. Oproti utkání s ČAFC nedošlo v sestavě k velkým změnám. Od začátku se hrálo oboustranně ve velkém tempu. V prvním poločase jsme zbytečně komplikovaně pronikali do soupeřova pokutového území a nedokázali pořádně zakončit. Výjimkou byla branka Hájka ve 12. minutě utkání. Soupeř celý první poločas podával velmi kvalitní výkon, i když jsme převážně byli na jeho půlce, ale přesto jsme se nemohli prosadit.

Ve druhém jarním mistrovském utkání jsme nastoupili proti mužstvu ČAFC B. Po nepříliš přesvědčivém utkání s mužstvem Kunratic, co se týkalo přístupu k utkání, došlo k některým změnám v sestavě. Po sérii důrazných rohovorů s mužstvem se dnes dostavil kýžený výsledek.

Od začátku jsme hráli aktivně a nic jsme neponechali náhodě, kluci až na malé vyjímky hráli to, co jsme od nich požadovali, snad až na krátký výpadek mezi dvacátou až třicátou minutou utkání. Jinak si myslím,že jsme dnes podali solidní výkon. Co mě dnes uspokojilo, byl velký okruh hráčů, kteří byli schopni zakončit. Abych jen neláteřil, tak dnes většině hráčů vyslovuji pochvalu.

Na první jarní mistrovské utkání jsem se již dlouho těšil, o to víc na něj budu vzpomínat, protože co dnes předvedli moji svěřenci, tomu se nedá říkat fotbal. Nastoupili jsme proti mužstvu Kunratic, které nasadilo tři hráče ročníku 96. Přestože jsme byli více jak padesát minut na polovině soupeře, na výsledku se to neprojevilo. Kluci působili dojmem, jako by se dnes viděli na hřišti poprvé, prostě nic nefungovalo. Jejich herní projev byl katastrofální. Mrzí mě to, protože v přípravě jsme sehráli několik výborných utkání s daleko silnějšími a kvalitnějšími soupeři. Dnešní selhání si prostě nedovedu vysvětlit. V příštím zápase se samozřejmě na sestavě projeví přístup některých jednotlivců k dnešnímu zápasu.

Generálkou na jarní část soutěže nám bylo utkání s mužstvem FSC Libuš, kterou reprezentovalo mužstvo Motorletu C, které na podzim hrálo přebor Prahy za Háje. Utkání bylo od začátku velmi náročné, protože soupeř měl kvalitu, zejména po fyzické stránce. Kluci ale dobře odolávali a soupeři nic nedarovali. V 18. minutě jsme se ujali vedení překrásnou brankou Hájka, kterou vstřelil z 25 metrů do šibenice. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, byl to více boj než fotbal. Bohužel se nepodařilo zrealizovat všechny útočné akce podle našich představ, protože na brankové šance jsme měli určitě navrch.

Dnešní zápas na zličínském turnaji jsme měli jako přípravu, zastoupili jsme mužstvo mladších žáků B trenéra Šeda, které je momentálně na soustředění. Shodou okolností jsme nastoupili po třech týdnech opět proti mužstvu Unionu Vršovice. Ani dnes jsme soupeři hrajícímu na 3. místě tabulky 1. třídy nedali šanci. V 5. minutě jsme vedli již 2:0 skvělými brankami Davida Horna, soupeře to citelně zasáhlo. V záloze velmi chyběl nemocný Škopek. Dnes se kupodivu podařilo zužitkovat šance a zakončení bylo téměř stoprocentní. I vstřelené branky v podání Horna, Stejskala, E.Čecha a Neitsche stáli zato! Na druhou stranu se dnes nebudu vyjadřovat k hernímu projevu, protože i přes vysoké vítězství, by to bylo velmi zlé. Poslední generálkou před zahájením soutěže bude v neděli 1.4. od 15.30 přípravné utkání na domácí půdě s přeborovou Libuší.

Než začnu psát dnešní komentář, tak se omlouvám, protože ho budu psát v určité euforii, ale je málo dnů, kdy má člověk pocit z dobře vykonané práce kolektivu a k těm bezesporu ten dnešní patřil, i když se jednalo pouze o přípravné utkání. Divizní cele Slavoje Podolí momentálně na šestém místě tabulky nastoupil v plné síle a byl nám výborným soupeřem. V podstatě patřil k nejvýše postaveným mužstvům, se kterými jsme dosud v rámci zimní přípravy hráli. Dnes jsem byl opět na kluky hrdý, jejich touha po vítězství a síla kolektivu opět zvítězila, čehož si nesmírně cením, i když ne všechno bylo ok.

Dlouho jsem přemýšlel a váhal, zda mám napsat tento článek (už jednou jsem ho odhodil do šuplíku), ale donutily mě k tomu stále se opakující okolnosti, jež se dějí okolo našeho týmu mladších žáků B - ročník 95. Po odchodu (odchodům do prestižních klubů nebráníme) několika kvalitních hráčů záložní řady, kteří byli oporami a zárukou útočného a bojovného fotbalu našeho týmu (Eichler, Matějček, Patrik Geissler, Doupovec, Kodiš, Sukalovský atd.), se vloudil do naší hry jistý herní stereotyp – brankář, obranná řada, včetně defenzivního štítu jezdí po zadku za přihlížení naší kdysi vzorné ofenzívy, která po ztrátě míče s ledovým klidem vypouští návrat a obrannou povinnost. Hru ovládla lenost, sobectví a sebeuspokojení některých hráčů pracovat společně a jít za společným cílem...pěknou týmovou hrou, která se bude líbit. Nikdy nám nešlo jen o vítězství, ale o to, aby se kluci fotbalem bavili a měli radost z předváděné hry a něco se naučili.

Po kvalitním sobotním výkonu s Libuší na Zličíně mladší žáci B v neděli nastoupili na turnaji Aritmy proti celku, který nás hodně překvapil. Podle výsledků na tomto turnaji to měl být vyrovnaný boj, ale výsledek zápasu je pro nás hodně ponižující. Soupeř od první minuty využíval svoje rychlé útočníky k průnikům do naši obrany a vlastně na co sáhl, to se mu podařilo.

I když jsme si hned v první minutě dokázali dát vlastní branku, první poločas kluci ještě ukázali, že fotbal hrát umí. Prvních patnáct minut druhého poločasu to byl však zlý sen. Jakýkoliv míč, který odešel od nohy našich obránců, nebyla naše záloha ani útok schopna udržet na svých nohou, a tak se na obranu valila jedna akce za druhou a většina zálohy se jenom z dálky koukala, jak jejich volní protihráči v pohodě posílají míč do naší branky.

Po delší přestávce pokračoval zimní turnaj na Zličíně derby zápasem s přeborovou Libuší. Po přesně třech letech to byl první zápas, který obě mužstva, tvořící kdysi jeden celek, mezi sebou odehrála. A byl to zápas hodně zajímavý. Za zmínku stojí ale i přátelská atmosféra v hledišti a nakonec i na hřišti.

Jak již to je na Zličíně zvykem, na zimu a vlezlo lépe zareagovali naši hráči, kteří si během prvních patnácti minut vytvořili několik velmi dobrých příležitostí, ale zakončení Christa, Ivana, Fandy a Dana bylo prachbídné. Druhou patnáctiminutovku však zvládli lépe hráči Libuše, kteří začali využívat naši nepřesnou hru v záložní řadě a stále častěji ohrožovali Vojtovu branku. Několik jejich střel minulo jeho branku, několik skončilo v jeho rukách a když už byl překonaný i on a míč měl volnou cestu do naší branky, v poslední chvíli ze země zasáhla noha Marka a nedovolila soupeři radovat se.

K poslednímu utkání dlouhodobého zimního turnaje jsme nastoupili proti domácímu mužstvu PSK Union Praha. Do zápasu jsme šli s vědomím, že jde již o formální záležitost turnaj dohrát, protože kolo před koncem jsme jej bez ztráty bodu vyhráli. Přesto jsme neponechali nic náhodě a hned od začátku jsme hráli velmi aktivně a s chutí po fotbalu. Soupeř nám umožnil svojí hrou hrát celkem pěkný kombinační fotbal, i když ne všechno bylo úplně podle mých představ a u některých hráčů provedu ještě důrazné pohovory.

Ve druhém poločase jsme hru více otevřeli a rozestavení bylo trochu jiné, ofenziva byla intenzivnější a soupeř byl doslova pod prudkou palbou. Jenže ti moji spalovači šancí opět nezklamali, a proto je výsledek 7:0 pro soupeře milostivý.

V dalším utkání zimního turnaje pořádaného PSK Union jsme nastoupili již počtvrté v řadě proti soupeři hrajícímu 1.třídu.Tentokrát nám byl soupeřem Slavoj Podolí B, ač byl soupeř r.95, byl nám víc než zdatným protiháčem! Hned na začátku bylo vidět, že utkání hraná poránu nám prostě nesvědčí, navíc velká část kluků zase nevěděla, kdy má jít spát a do pozdních večerních hodin sledovala Harryho Pottera, což bylo zcela evidentně vidět na jejich výkonu. K utkání jsme nastoupili bez některých opor základní sestavy (zejména neúčast Škopka a Maška byla citelně znát), proto jsem si půjčil dva hráče r.95.

Na tento mezinárodní halový turnaj jsme se všichni velice těšili, protože před dvěma lety jsme 1. ročník v Hamuliakovo vyhráli a chtěli jsme na tuto tradici navázat co nejlepším umístěním, což se nám díky nesoustředěnosti a ospalosti některých hráčů nakonec nepodařilo. Na Slovensko jsme odjížděli o den dříve, aby se chlapci aklimatizovali a hlavně nemuseli tak brzo stávat a cestovat někam v den turnaje. Zjistili jsme, že bychom potřebovali jet aspoň o týden dřív, sehrát nějaký přípravný zápas na této palubovce, aby hoši podali solidní výkon. Na turnaji jsme se prali nejenom se soupeři, ale také s míčem a samotným povrchem, jež je pro nás tuto zimní přípravu něčím novým, protože většinu dosavadních zápasů jsme odehráli venku na velkém hřišti s umělou trávou.