Ve slunné neděli jsme nastoupili na horním hřišti proti béčku Kunratic. Soupeř, kterého jsme v podzimní části soutěže porazili na jeho hřišti 6:4, vzbuzoval obavy i svým postavením v tabulce, když na nás ztrácel dva body.

Od počátečního hvizdu jsme se snažili hrát útočný fotbal, což se nám dařilo. Dokonce jsme několikrát vystřelili i na branku a několikrát to byly i šance. Ale půle skončila bez branek. Kunratice se snažily hrát dlouhé míče za obranu, ale ta se zaskočit nenechala.

Ve druhé půli se obraz hry moc nezměnil. Jen za pryč spěchajícího Bajara nastoupil Klouda a na nezvyklém místě v útoku se nepřímo přičinil v 75. minutě o vítěznou branku. Vracel se od branky soupeře a nereagoval na přihrávku. Hosté reklamovali ofsajd, ale míč doběhl Prokop (ten v postavení mimo hru nebyl ani náhodou), přihrál Šímovi a ten vsítil. Vítězství je to sice hubené, ale předvedená hra je lepší od zápasu k zápasu.

V nedělním odpoledni jsme na Lipencích 40 minut sledovali utkání místních žáků a pak jsme se teprve rychle převlékli do dresů a šli se rozcvičit. Na Lipencích se těžko vyhrává, tak nás aspoň potěšila výhra losu. Znamenalo to, že první půli budeme běhat do kopce a že ve druhém poločase nebude mít Pavel Dvořák v zádech hospodu.

Domácí začali náporem, ale po deseti minutách se hra vyrovnala. Hráči ve středu tentokrát drželi své posty a lipenští tak neměli žádnou skullinu k vážnému ohrožení naší branky. Ale ani my jsme si nedokázali vytvořit žádnou šanci.

Kdo neměl v neděli co dělat, mohl využít krásného jarního počasí, které nechávalo zapomenout na globální oteplování a vyrazit na Tempo. Již od rána se zde hrálo v podstatě každé dvě hodiny. Posledním zápasem bylo utkání Benfiky, která před vstupem do jarní části pomýšlela na postup. Kdo udělal tu geniální věc a odešel před tímto zápasem, mohl si gratulovat. Béčko předvedlo otřesný výkon srovnatelný s vystoupením Dalibora Gondíka v nováckých estrádách.

Do zápasu sice nevstoupilo špatně a dalo by se říci, že i prvních deset vteřin bylo lepším mužstvem, ale poté převzalo taktovku Podolí a v podstatě ji nepustilo celý zápas. V desáté minutě nejprve rozhodčí správně nařídil penaltu proti našemu družstvu, který ale podolský De Rossi poslal do ochranné sítě nad brankou. Kdo čekal, že neproměněná penalta Benfiku nakopne, musel být hluboce zklamán.

Na škváře vyrůstala většina našich hráčů, a tak domácí neměli v terénu velkou výhodu. Tempo hrálo s mnohem větším nasazením než minulý zápas, a tak jsme měli více ze hry. Ve 21. minutě si hnul se zády Morávek a musel střídat. Než jsme stačili přeskupit řady, tak se hra vyrovnala. Do šaten se tedy odcházelo za bezbrankového stavu.

Začátek druhé půle vyšel výborně domácím. Ve 46. minutě zahrávali přímý kop. Domácí hráč míč parádně trefil a Pavel Dvořák neměl šanci - 1:0. Tempo dále tlačilo a zvyšovalo tlak. V 55. minutě vystřelil Blümel a jeho střelu dorážel do branky Jirka Krabička - 1:1. V 73. minutě našel Černušák dlouhým pasem Březinu a ten z dálky ke vzdálenější tyči strhl vedení na stranu Tempa - 1:2. Domácí se snažili o vyrovnání a dávali nám šanci k brejkům. Ty však ani Albl ani Hron nedokázali proměnit. Tak přišla minuta 88. minuta a naše obrana nedokázala odkopnout míč. Ten se nakonec odrazil k úplně volnému útočníku domácích a ten sám mezi malým vápnem a desítkou nedal gólmanovi šanci 2:2. Škoda plichty. Na výhru jsme měli.

Ve slunečné a teplé neděli jsme se sešli v hojném počtu v Ruzyni. Hřiště mělo pevnost náhradní přistávací plochy. Ale jinak jsme byli natěšeni, že oplatíme domácím porážku z podzimu, kdy jsme doma prohráli 0:1 gólem z penalty. Po našem počátečním náporu se hra vyrovnala. A ve 25. minutě domácí zahrávali volný kop. Vysoký centr se snášel mezi malé vápno a desítku. Jirka Krabička v hlavičkovém souboji trefil míč jen ramenem a ten se odrazil do klubka hráčů, aby zapadl vedle Pavla Dvořáka do sítě - 1:0. Těžko říci, kdo míč zasáhl poslední... Snad jen skouti z Juventusu viděli víc.

Benfika nehrála dobře. Míč nás neposlouchal a přihrávky taky nic moc. A tak ve 44. minutě přišel centr z pravé strany Ruzyně. Nikdo na něj nedošáhl, a tak jej Martin Albl poslal špičkou kopačky Pavlu Dvořákovi k rozehrání do branky. Bohužel do protipohybu brankáře a opravdu do branky - 2:0. Teď již pozorovatelé Juventusu věděli, odkud vítr fouká.

Zápas proti Bílé Hoře jsme začali ospale. Po dlouhodobé absenci se objevil v naší sestavě Martin Havel. Jeho účast se začala projevovat, když s Kloudou našli společnou řeč. Benfika se vymanila z náporu a po přihrávce Hrona nekompromisně Klouda otevřel účet utkání. V této době jsme opanovali hru a po krásném pasu Fetra a hlavičce Albla jsme vedli 2:0. Za tohoto stavu skončil poločas.

Jenže zápasové zatížení nevydržela noha Martina Havla. Soupeř do druhé poločasu vystřídal a my přestali hrát. To se brzy projevilo. Bílá Hora nejdříve vyrovnala a pak se ujala po chybách v naší obraně vedení, až na 2:4. Po rozehraném autu se nám ještě podařilo snížit, ale na vyrovnání již nebyly síly.

Přestože jsme šli do zápasu posíleni o Petra Dedka a Jirku Hlavičku z Áčka, tak jsme opět hráli špatně. V 7. minutě sice zůstal Martin Fetr stát, když si Pavel Dvořák v brance křikl, leč jak obdivoval západ slunce, tak se neuhnul a míč z jeho hlavy krásně přeloboval brankáře. Naštěstí se ve 38. minutě dostal k míči od Ptáčka Jirka Hron a takřka z nulového úhlu vyrovnal.

Ve druhém poločase si "čafka" vybrala dobrou chvilku mezi 57. a 59. minutou, kdy nám vstřelila dvě branky. Tempo na to odpovědělo góly v 62. a 65. minutě. Nejprve stál opět Jirka Hron u tyče a dorazil střelu Šímy a pak dostal Šimiho přihrávku Dedek. Neradovali jsmer se však dlouho. 66. minuta zmanenala opět vedení Čafky a v 84. minutě získala dokonce dvoubrankové vedení. V 85. minutě jsme ještě snížili Březinou, který vystihl špatnou rozehrávku obránce. Ale poslední gól jsme dostali my dvě minuty před koncem zápasu.

V nedělním vichrném podvečeru nás čekal soupeř z I.B třídy. A na začátku to bylo znát. Střešovice se tlačily k naší brance, seč mohly, a tak v 11. minutě po trmě-vrmě se za přispění Slavíčka dostaly do vedení. Tempo, které hrálo po větru, však záhy vyrovnalo hru. Ve 30. minutě centroval Morávek na hlavu Šímy. Ten však míč těsně minul, a tak se dostal do šance Klouda, který placírkou podél brankáře vyrovnal.

Druhý poločas hrálo Tempo sice proti větru, ale lépe. Střešovice sice kopaly penaltu za faul Albla, který dostal přihrávku od obránců vyloženě špatně a při návratu se nemohl vyhnout kontaktu s útočníkem - bohužel v pokutovém území. Leč penalta se jen otřela o břevno. Benfika měla i několik šancí, ale bohužel jsme je nedokázali proměnit. Zápas tak skončil spravedlivou remízou.

Tentokrát v sobotu v 9 ráno zahájil rozhodčí fotbalový zápas na Zličíně. Bylo znát, že soupeř to má na Zličín dál. Působil mnohem čilejším dojmem, zatímco hráči Tempa byli jako v limbu. Soupeř měl navrch, a tak korunoval počáteční nápor brankou v 18. minutě - 0:1.

Trochu jsme se probudili (spíš nás probudil soupeř, který zřejmě nacvičoval tvrdou hru) a hru pomalu vyrovnávali . V poločase se provedlo několik změn na postech, hráči si vysvětlili jak se to vlastně má kopat a šlo se hrát.

V krásných nedělních popoledních hodinách se Béčko sešlo k zápasu na UMT Zličín. Místo utkání do zimního turnaje nás ale čekal jen přátelský zápas s týmem hrajícího stejnou soutěž, s SK Tlustice. Po předchozích dvou vysokých prohrách a vysoké výhře (kdy jsme byli nejdříve dvakrát o třídu horší a jednou o stupeň lepší) se tak dal očekávat vyrovnaný zápas. Při minulé vysoké výhře se zaskvěl hattrickem Martin Albl, o kterého se tak ihned začaly zajímat zahraniční kluby. Po delší době se též utkání zúčastnil asi nejlepší nákup Tempa několika posledních let, posila z FK Jiskra Harrachov, Jožka Paseka. Na zápas tak dorazilo mnoho skautů, kteří především oba jmenované pozorně sledovali.

V nedělní podvečer jsme nastoupili proti vedoucímu celku II. třídy středočeského kraje. Počasí ovlivńovala tlaková výše nad Anglií a níže nad Ukrajinou, tím byl dán jeho ráz. Výrazná studená fronta přecházela přes naše uzemí a na Zličíně byla nejhorší. Ještěže se vítr pohyboval jen rychlostí 5 - 8m/sec. Zkrátka "Ladovská zima".

Na našich hráčích byla vidět posvátková forma. Tak nás hráči Houstouně, povzbuzováni davy svých věrných, dost tlačili. Tak už ve 21. minutě se útočník hostí dostal po serii rychlých narážečeksám před brankáře a přesnou ranou otevřel skóre. Po zbytek poločasu Houstouň stále útočila a byla lepší a aktivnější.

Na druhý zápas zimního turnaje jsme se všichni velmi těšili. Jenže již ve čtvrtek na tréninku se začaly vyskytovat problémy s počtem hráčů. Proto jsme se s Martinem Fetrem (kapitánem týmu) odhodlali a rozjeli kampaň "pojď si kopnout za béčko". Výsledek našeho projektu byl na první pohled až překvapivě úspěšný, místo původně avizovaného počtu 7 hráčů (tj.naše čtvrteční účast na tréninku), jsme najednou měli přislíbeno 12 příchodů na hřiště. Nutno podotknout, že jsme se museli obětovat a jít v pátek večer do Kunratic do hospody, kde se pravidelně nacházejí naší dva hráči, bratři Kovářové. Staršího z nich se nám i díky našemu šarmu a inteligenci podařilo umluvit, mladšího žel díky přetrvávajícímu zranění paty nikoli. Zkusili jsme kampaní oslovit i hráče A-týmu a podařilo se nám získat dva. Cením si hlavně nové alžírské posily Hasana, který účast přislíbil bez jakéhokoliv vymlouvání a přišlo mi, že dokonce i rád. Existuje ovšem možnost, že nám ne zcela dobře rozuměl a že očekával asi trochu něco jiného, než jsme předvedli. Druhého hráče áčka, Michala Netušila, nebylo moc těžké přesvědčit, po několika pivech ve zmíněné restauraci v Kunraticích byl schopný přislíbit účast skoro na všem, včetně testování jaderného výbuchu, či vystřelení do kosmu bez kyslíkové bomby. Navíc se na online podařilo ukecat i dalšího nemocného, Daniela Prokopa. Navíc nám náš hlavní trenér (který se kvůli kolizi zápasů našeho utkání nemohl zúčasnit) řekl, že zavolá někomu ze staršího dorostu. Čili jsme v pátek večer usnuli spánkem spravedlivých a s dobrým pocitem, že jsme opět odvedli skvělou práci.

Na zahajovací utkání zimního turnaje na Zličíně jsme se sešli jen v jedenácti hráčích, hlavně aby se rozložila zátěž na více hráčů. Vždyť již v neděli se dohrávalo odložené utkání proti Modřanům.

Nezačali jsme špatně. S týmem hrajícím I.B třídu jsme drželi dost dlouho krok. Až ve 20. minutě Tala odhadl špatně míč směřující k jeho levé tyči a tak jen kontroloval jak se otřel o tyč - bohužel zvnitřku branky - 1:0. Za dvě minuty přišla chyba v rozehrávce a Tala nestačil zachránit - 2:0. Dál jsme se snažili hrát naši hru a kombinovali. Březina přihrával z pravé strany velkého čtverce, obránce uklouzl a zahrál dost nešťasně rukou. Penaltu jasně proměnil Mutafov - 2:1.

Výjimečně jsem dostal příležitost napsat komentář k našemu zápasu B týmu. Zápas by se dal z našeho pohledu shrnout do několika slov: bída, zoufalost, tragédie, neuvěřitelná klika. To, co jsme všichni předváděli, včetně posil z A- týmu, byla parodie na parodii na fotbal. Jediný, kdo zaslouží maximální pochvalu, je brankář Pavel Dvořák. Nahrát si více jak dvě nahrávky za sebou se pro nás stalo nepředstavitelným problémem a naše hra byla snad horší než ty nejhorší výkony našeho mladšího dorostu. Po prvním poločase jsme si v kabině říkali, jak hrajeme špatně a jak to musíme zlepšit. Ze zpětného pohledu musím říci, že první poločas byl ještě úplnou Ligou mistrů vůči tomu, co jsme předvedli v půli druhé. Ostudný výkon na úrovní paralympijského B-týmu Lucemburska vygradoval a jeden druhého jsme předháněli v aspiraci na vítěze v anketě Nejhorší sportovní výkon roku.

Sužováni zraněními jsme se postavili proti Bílé Hoře s nadočekávání plnou lavičkou. Áčko, hrající ve stejný čas, nám ponechalo doma Malíčka a rozehrát se přišel dlouho absentující Budák. Leč trenér nevěda, kdo bude schopen chodit (natož pak hrát ) povolal ještě Vencu Nechvílu a Jirku Trunečku.

Začali jsme dobře - 6. minuta a faul na Šímu. Mutafov volný kop a Malíček hlavou 1:0. V 11. minutě dostal Malíček míč na půli, doběhl k vápnu a technicky do růžku - 2:0. Pak jsme přestali hrát. Ve 14. minutě Sokol nakopl dlouhý míč dopředu a Fetr zaváhal a bylo sníženo - 2:1. Ve 33. minutě Klouda sice pokryl útočníka, ale jeho hlavička přeletěla vyběhnuvšiho Dvořáka a bylo vyrovnáno.