Krátkým povídáním s
Petrem Dedkem, kapitánem "A" mužstva mužů a místopředsedou klubu, začínáme vánoční sérii minirozhovorů s hráči a funkcionáři klubu.
Petr fotbalem doslova žije. O jeho střeleckých kvalitách už dnes nikdo nepochybuje, vedle toho však ještě funkcionaří, hraje první ligu v malé kopané za Smutné potapěče a především je vzorným manželem a otcem malých Péti a Martínka.
A tohle všechno snáší jeho nekonečně trpělivá manželka Veronika, které to musí o Vánocích všechno, i s úroky, vrátit.
Jak hodláš strávit letošní vánoční svátky?
Se ženou a dětmi v teple domova. Musím to "žehlit" za celoroční fotbal.
Od Tempa přes Potapěče až po výbor na Tempu konče.
Na co těšíš nejvíce letos a na co máte nejhezčí vzpomínky z dětství?
Těším se na chvilkové zpomalení fofrového rytmu ve zbytku roku, z mládí
nemám výraznější vzpomínku, kromě nekonečného těšení na zazvonění Ježíška.
Jaký dárek ti utkvěl v paměti do dneška?
Musím opravdu hodně přemýšlet, ale snad nějaká fotbalová knížka.
Kde a s kým budeš trávit letošního Silvestra?
S "all star" Tempa, což pro ty, kdo nepochopili, jsou Potapěči, na nějaké
chajdě v podhůří nejspíše Šumavy.
Co bys přál sobě do příštího roku a co Tempu?
Sobě bych přál více gólů než bude mít Venca, abych nemusel poslouchat jeho hloupé připomínky, i když bránit budu dál. Pak taky, aby mi neutekla žena, která tím čím dál častěji vyhrožuje. A samozřejmě zdraví, v mých letech již na to musím myslet. A Tempu bych přál divizi, ale to už asi nevyjde, tak hlavně klidnou záchranu. A zdárné postavení travnatého hřiště i s kompletním okolím na nejvyšší pražské úrovni. Ať se posune v přeboru z poslední příčky ve stavu hřiště na první a ne jen do středu pomyslné tabulky, tak jako jsme na tom s internetovými stránkami.