Velmi dobrého výsledku dosáhla na halovém turnaji v Dobřichovicích mladší přípravka B, hráči ročníků 97 a 98. Na kvalitně obsazeném klání prohrála po tuhém boji až v semifinále. Trenér Zelenka točil dvě čtyřky, kterým kryl záda gólman Ondřej Moudrý. První čtyřka hrála ve složení Sláma, J. Moudrý, Žežulka a L. Obšil, druhá v sestavě Vodrážka, Schwank, T. Obšil, Novotný.
Výsledky:
Skupina: Tempo - Braník 0:3, Tempo - ČAFC 7:0, Tempo - Vršovice 6:2, Tempo - Háje 3:2
Semifinále: Tempo - Slavoj Podolí 1:2
O 3. místo: Tempo - Braník 1:4
Finále: Bohemians - Slavoj Podolí 4:1
Branky Tempa: Novotný, Schwank a Žežulka 4, Vodrážka 3, J. Moudrý 2, Sláma.
Komentář trenéra Lukáše Zelenky:
Turnaj jako takový, myslím organizaci i úroveň, se mi líbil. Zápasy se hrály na čas, týmy nám svojí kvalitou vyhovovaly jako vhodní soupeři v přípravě, hala je parádní, šatny prostorné...na české poměry velice slušný turnaj a já jsem moc rád, že nás na tom samém místě čekají ještě tři takové. Jediným nešvarem byla (jako snad vždy) nepochopitelná snaha doplnit tým o starší hráče než bylo povoleno. My jsme si však dali pozor a naši kluci tak snad žádný neférový zápas nesehráli. Trochu nás všechny rozladilo ranní vstávání, které k turnajům neodmyslitelně a také dost nepochopitelně patří - vždyť kluci tak brzo nedokáží hrát. Turnaj už takhle zabije všem jeho účastníkům celý den, takže jeho posunutí o hodinu bych se vůbec nebránil...
Do zápasů jsme vletěli už v osm ráno, hráli jsme totiž hned první zápas. Kluci se ani nestihli rozcvičit a rozkoukat a už hráli, což byla z části moje vina a z části vina MHD - dorazil jsem pozdě. Přesto mě kluci mile překvapili a hned v úvodu zápasu zatlačili Braník na jeho polovině. Vyslali několik střel a snad mohli i skórovat. Soupeř ale záhy ukázal svou kvalitu, převzal iniciativu a rychlými góly nás rozebral. Další zápasy pro nás byly už jen procházkou růžovým sadem. Vyfasovali jsme o něco lehčí skupinu, a tak jsme si se slabšími soupeři jen užívali radost ze hry. Naši hráči byli draví, často stříleli a turnaj si vyloženě užili. Ze hry bylo patrných mnoho chyb, které nás stály několik gólů a které musíme hned záhy v tréninku odstranit.
První těžký zápas jsme tedy sehráli až v semifinále s Podolím. Soupeř byl o něco kvalitnější, ale i tak jsme mu dokázali poměrně obstojně vzdorovat. V zápase jsme udělali jedinou chybičku při výkopu brankáře, kterého vyvedl z rovnováhy rozhodčí. Zcela zbytečně ho šel upozornit, aby nepřešlápl brankoviště a spolu s dalšími spornými momenty tak vzbudil dojem, že rozhodčím by se v kantýně pivo točit nemělo. Jak už jsem ale řekl, soupeř o něco lepší byl, takže vyhrál ten lepší. Zápas o třetí místo jsme hráli proti ještě lepšímu Braníku, který už se po ranním vstávání také oklepal a jasně nás přehrál. Braník nám odkryl mnohé slabiny a zápasy s ním jsou ukazatelem naší zlepšující se výkonnosti. Nakonec předal dětem pohár a diplom brankář Petr Kouba, jehož syn, hráč Braníka, se stal na turnaji nejlepším střelcem.
Tempáčci se zastavili až v semifinále
