Petr Mutafov je ve formě. Útočník Tempa nečekal na jarní část sezony a vrcholný kousek předvedl už cestou na soustředění do Horního Podluží. Že nechápete? Pak si přečtěte následující příběh: Je neděle, 15 hodin. Fotbalisté Tempa mají sraz v areálu klubu. Do brány vjíždí stříbrný Peugot 206, za volantem. "Ahój," volá Muťa už od závory, která odděluje prostor parkoviště s kabinami na náčelníka zájezdu a kolegu z útoku Petra Dedka. "Jak se jmenuje ta chata kam jedeme? Pojedu napřed," hlásí. Navigátora ve voze mu dělá Dvořka, na zadní sedadlo usedá masérka Leona. Muťa vyjíždí. "Kudy se dostanu na magistrálu?," ptá se navitátora u lhoteckého kostela. "Jeď a uvidíme," dočká se odpovědi.
Cesta probíhá hladce, až na jeden problém u krčské nemocnice, kdy to Muťovi chcípne, není problém. Ten nastane až posléze. Ale nepředbíhejme. Pasažéři se kochají krajinou. "Ty vole, to sou panoramata," zírá Dvořka udiveně, když projíždí kolem hory Říp. "Tak to u nás na severní Moravě nemáme," uznává Leona. Muťa je klidný, volant drží oběma rukama, občas zavtipkuje. Ale dobrá nálada ho záhy opustí. Všemu předcházela osudná věta Dvořky: "Ta cesta probíhá celkem hladce, ne?" usměje se při průjedu Líbeznic. Ale pak se to stalo: Posádka se řítí sedmdesátikilometrovou rychlostí po pětikilometrové rovině. V tu chvíli se před stříbrným peugotem zjeví pomalá škoda 105. "Ho setřu, kreténa," Pvyhlásí Muťa do éteru. Leona se vzadu jen potutelně usmívá, Dvořka vytahuje dvě stovky se slovy: "O co, že ne?" Osud této trojice je zpečetěn.
Muťa zařazuje pětku a řítí se vstříc novému dobrodružství. Bohužel pro něj skončilo nešťastně. Proč? Z počátku vše probíhalo jasně. Muťa začal předjíždět, ale nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky. Výsledek? Místo předjetí škodovky zůstal Muťův Peugeot v závěji sněhu, když se levé kolo dostalo do příkopu, nebylo vyhnutí. "Ty vole, táta mě zabije," komentoval to řidič ihned po incidentu. "Byla to taková nepřehledná zatáčka, nešlo s tím nic dělat," obhajoval se. Ale realita byla podle dostupných informací poněkud jiná. "Jel jak blázen. Říkám mu: neblázni Muťo, zpomal, ale všechno bylo marné," povídal pak spolujezdec Dvořka a strkal si vsazenou dvoustovku do kapsy. "Asi se chtěl vytáhnout před Leonou. Málem jsem se počůral strachy," netajil Dvořka a tím, že se nejednalo o nepřehlednou zatáčku, ale o tříkilometrový rovný úsek. "Bez komentáře," odsekl Muťa, který byl ještě dvě hodiny po nehodě v šoku. Zato jeho spolujezdec Dvořka nelenil a běžel do nejlbližší vesnice pro pomoc. "Našel jsem nějaký statek, kde bylo plno krav a býků. Ptám se, jestli by neměli traktor," líčí Dvořka. "Majitel nebyl moc ochotný, ale když jsem mu slíbil za výjezd tisícovku, nechal se překecat."
Traktor vytáhl auto z příkopu a posádka dojela do místa určení s tříhodinovým zpožděním. Ostatní se mezitím bavili cizím neštěstím. Ve 20.03 rozrazil Muťa dveře klubovny. Byl bledý. Nebylo mu do řeči. "Ach jo, to mi to pěkně začíná," ulevil si. Jdu si udělat padesát břišáků, ať se mi zlepší nálada..." Stříbrný Peugeot nebyl moc poškozený. Jen od této chvíle nemůže jet víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí. A řidič? "Necht mě bejt," odmítal žádosti o vysvětlení. "Cestou z Nového Boru brečel. Nechal bych to na úterý, to se možná oklepe," vysvětloval Dvořka. Důležité je, že se nikdo nezranil, ale nehoda nevzala Muťovi chuť do tréninku. "Petře, Petře..." volal na náčelníka Petra Dedka. "Můžu vést ráno rozcvičku? Mám novej parádní cvik: Jak předběhnout spoluhráče v zatáčce..." Tak uvidíme...
Fotogalerie: (autor: Leona Pieczková, www.fctempo.cz)
Jak jel Muťa na soustředění...
