Zajímavou posilu získali před jarní částí přeboru fotbalisté Tempa. Za šestý celek nejvyšší pražské soutěže bude nastupovat estonský záložník Ott Meerits, který hrál ve své zemi první ligu. "Přijel jsem do Česka studovat fyzioterapii a chtěl jsem tady hrát fotbal," vysvětluje třiadvacetiletý Meerits, který je v Praze od ledna.
Nejdřív zamířil do divizního Motorletu, ale po měsíci se z Jinonic přesunul. "V Motorletu bylo moc záložníků a já navíc nestíhal tréninky kvůli škole." V tu chvíli přišla nabídka z Tempa. "Trénuje se tam později, takže to zvládám. Navíc je tam dobrá atmosféra a přátelští lidé." Už v sobotu sehraje první mistrovský zápas.
(MF DNES)
"Zatím nemám moc představu, co mě čeká, ale úroveň fotbalu v Česku je všeobecně na vysoké úrovni, což se mi potvrzuje i na každém tréninku," říká. "U nás je pátá nejvyšší soutěž úplně amatérská. Tady by polovina kluků z Tempa mohla hrát druhou estonskou ligu. A opačně? Naše nejlepší týmy by tu hrály tak druhou ligu." Meerits hrál však i nejvyšší soutěž a měl celkem slušně rozjetou kariéru. Posuďte sami: už v 16 letech první liga za tým Lelle SK, o dva roky později dostal první profesionální kontrakt. Byl kapitánem reprezentace do 18 let a členem estonského výběru do 21 let. "Jenže pro mě byla na prvním místě škola. Ve fotbale nikdy nevíte. Můžete se zranit a máte po kariéře." A tak už teď hraje jenom pro zábavu. "V Estonsku stejně fotbalisté nemají takové postavení jako tady. Nejlepší hráči si tam vydělají to, co ti průměrní v Česku," porovnává. "V mé zemi je fotbal hodně populární až v posledních deseti letech. A pořád se zlepšujeme. Nová generace bude lepší než ta předešlá. Sami uvidíte," usmívá se obdivovatel Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického a milovník hokeje.
Zpočátku bude asi hodně sledovaný. "Myslím, že by mi mohlo vyhovovat to, že se tady hraje hodně kombinační fotbal po zemi. V Estonsku se míče dost nakopávaly," vzpomíná 168 centimetrů vysoký Meerits, který v Praze bydlí skromně v podnájmu společně s dalšími čtyřmi studenty. "Jsou to tři lidé z Finska a jeden z Estonska, takže si rozumíme, protože finština a estonština jsou hodně podobné jazyky.“ Ale Meerits už trochu pronikl i do záludností češtiny. "Učím se, jenže mi to moc nejde. Je to těžký jazyk. Mluvím anglicky." Právě kvůli angličtině už narazil na proslulé problémy s taxikáři. "Chtěli mě párkrát obrat, ale naučil jsem se větu: To je moc! A zabírá to," culí se hráč, který hned v kabině dostal přezdívku "Otík" podle závozníka z filmu Vesničko má, středisková. "Snad mu nejsem moc podobný," směje se.
Nemračí se ani při zmínce o zápisném, které ho nemine. "Dám ho rád. Myslím, že je to hezký zvyk, takový u nás nemáme."
"Otíkova" zkušenost z Prahy: Nepoctiví taxikáři
