Ve fotbale už jsem zažil docela dost, ale zápas dorostu na ČAFC překročil mé dosavadní zkušenosti měrou vrchovatou. To, co předvedl rozhodčí Kříž za vydatné pomoci domácího "asistenta" Kaliby (mimochodem místopředseda klubu), to bylo opravdu jen pro silné žaludky. Nemá cenu rozpitvávat jednotlivé situace, bylo jich nespočetně, zápas byl veden až neuvěřitelně jednostranně a s jasným zadáním, ČAFC prostě nesměla prohrát. Bylo mi líto našich kluků a ani jsem se nedivil, že své emoce nedokázali v reakcích na Křížovy výroky ovládnout, ani já jsem to nedokázal. Schválně jsem si nechal odstup, abych se oněch emocí zbavil, ale pořádně otrávený jsem i tři dny poté. Ne z toho, že naši do přeboru nepostoupí, to si prohráli sami v jiných zápasech, ale jak je možné takhle dávat mladým lidem příklad a ještě se z toho po utkání radovat. Pánové Kříži a Kalibo, není vám hanba?
Hodnocení trenérů Tichého a Šulce:
Utkání pro nás nezačalo příznivě, již v 5. minutě jsme prohrávali. V dalším průběhu zápasu jsme převzali iniciativu, povedlo se nám vyrovnat a vytvořit si několik dalších šancí. Hlavík šel sám na branku, ale soupeřova kosa, učebnicový faul na červenou kartu, vyloučení nepřinesla.
Ve druhém poločase jsme pokračovali v aktivní hře a Šulc strhnul vedení na naši stranu. Vedení jsme ale neudrželi a soupeři se podařilo ze standardní situace vyrovnat. Závěrečný tlak gól nepřinesl, Trikal sice šel sám na branku, ale zastavil jej ochotný hvizd rozhodčího na pokyn z postranní čáry od "nestranného" asistenta. Ten ofsajd nebyl asi o pět metrů. Místo toho si Trikal za protesty vysloužil druhou žlutou kartu.
Pokud budou tímto způsobem řídit utkání rozhodčí, nemá cenu si myslet, že se zápasy rozhodují na hřišti výkonem jednotlivých týmů. Kluci zaslouží pochvalu, že se rvali až do konce.
ČAFC - FC Tempo 2:2 (1:1)
Branky Tempa: Šulc 2.
FC Tempo: Heřmánek - Pechar, Sopuch, Šulc, Turek, Satýnek, Podroužek, Trikal, Bartošek, Hurka, Hlavík.
St. dorost: ČAFC - FC Tempo 2:2
