Půldruhého roku se zotavoval z těžkého zranění zranění obránce Radek Soumar, aby se v domácím utkání s Libuší vrátil na přeborový trávník. Trenér Dedek jej na hřiště poslal na poslední půlhodinu a "Soumy" se mu odvděčil přihrávkou na rozhodující Havlasův gól.
Poslední přeborový zápas jsi hrál téměř před dvěma lety shodou okolností okolností na Libuši, pamatuješ si ještě?
Vím, že jsme prohráli a taky si pamatuju, že jsem ještě před koncem zápasu jel na šití s tržnou ránou na hlavě. Ale tomu už se v té sezóně u mě nikdo ani nedivil.
Ve vzpomínkách ale určitě máš osudný střet s gólmanem Sochou na zimním turnaji Meteoru, co se vlastně stalo a jak probíhala léčba a rekonvalescence?
Nijak to v hlavě už nemám, ale byla to nešťastná shoda okolností. Při soupeřově rohu jsem tělem blokoval hráče soupeře a Sochy se snažil doskočit centrovaný míč. Už si nepamatuju, jestli míč chytil nebo ne, jenom vím, že to při jeho dopadu odnesla moje noha, která se ocitla pod ním. Těch jeho sto kilo se muselo někde projevit – rozdrcený kotník a přeražená lýtková kost. Deset šroubů, které jsem potom měl víc než rok v noze, už mám teď schovaných mezi dalšími fotbalovými „relikviemi“. Léčba a rekonvalescence probíhala na tenhle typ zranění celkem normálně a můžu si oddechnout, že i bez komplikací, ale byla dlouhá – celkem trvala asi rok a půl. Jinak jsem tuhle věc už uzavřel a už ji dál neřeším.
Byl jsi ve spojení s týmem, sledoval jsi zápasy?
Občas jsem si s někým zavolal, párkrát jsem se byl podívat i na zápase. Nijak jsem ale nezastíral, že je mi spíš nepříjemné sledovat zápasy Tempa a přitom vědět, že si ještě dlouho nezahraju. Takže jsem to omezil na sledování tempáckého webu.
Napadlo tě, že už se třeba nevrátíš a fotbalu necháš?
Rozhodně mě to napadlo, ale nejenom kvůli tomu zranění. Mám práci, která je náročná na čas a na většinu tréninků pak přijíždím pozdě, pokud se teda na ně vůbec dostanu. I když musím říct, že jeden člověk má z mých pozdních příchodů upřímnou radost a to gólman Kuchy. Má na starosti klubovou pokladnu a kvůli pokutám za pozdní příchody by mi nejradši založil trvalý příkaz z mého účtu. Poslouchám to od něj pořád dokola, začíná mi připadat, že se v mých pozdních příchodech vzhlédnul jako v hlavním zdroji příjmu do „své“ pokladny:-)
Jsi vyhlášený smolař, myslíš, že už sis vše špatné vybral?
Nezbývá, než jenom doufat. Pokud budu fotbal hrát i nadále, tak tu nějaké riziko pořád je a vyloučit se nedá.
Jak hodnotíš první dvě utkání Tempa v nové sezóně?
První zápas v Uhříněvsi se klukům opravdu moc nepovedl, to je pravda, ale prohráli jsme naprosto zaslouženě. Z lavičky se to strašně snadno hodnotí, ale asi nebylo úplně nejšťastnější, že kluci během celé přípravy s žádným soupeřem ani jednou neprohrávali. Možná je dobře, že jsme si tu prohru vybrali hned první zápas, máme ji za sebou a můžeme jet dál. Na zápas s Libuší se už i dobře dívalo, vyhráli jsme možná i trochu se štěstím, ale věřím, že v dalších zápasech už to bude jenom lepší.
Jako zkušený hráč už můžeš odhadnout, kam takto složený tým může v přeboru dojít?
Po roce a půl, kdy jsem fotbal na Tempu sledoval jenom zpovzdálí se to těžko hodnotí. Během doby, co jsem na Tempu nebyl, přišlo dost nových mladých kluků a celý tým tak trochu omládnul. Výsledky a výkony z přípravy beru trochu s rezervou, v sezóně to pak často bývá úplně jinak. Ale myslím, že se sestupem bychom tentokrát starosti mít neměli, horní polovina tabulky by byla ideální, uvidíme.
A nakonec to nejhezčí. Půlhodina v přeboru s Libuší a přihrávka na rozhodující Havlasův gól. Jak jsi gól viděl a vůbec celkový dojem ze svého výkonu?
Nijak bych to nepřeceňoval, přece to byla jenom půlhodina. Uvidíme, jak to bude vypadat v dalších zápasech, do kterých třeba nastoupím. Ale jsem rád, že jsem snad celkem splnil to, s čím mě tam Petr posílal – abych zkusil trochu podpořit naše útočné aktivity ze zadních řad a aby tím nijak neutrpěla naše defenziva. Bylo dobře, že ten gól přišel tak brzy, ale nemá cenu z toho dělat událost zápasu. Měl jsem z toho radost, ale dál už bych to asi nijak nepopisoval.
Vydařený smolařův návrat po dvou letech
