Převzato z www.fotbalpraha.cz - Fotbalisté Tempa objevili nového střelce. Při absenci dlouhodobě nemocného Václava Nechvíly můžete v poslední době číst v kolonce gólů jméno: Lukáš Rožánek. Útočník, který se na začátku sezony ani nevešel do základní sestavy, dal za poslední tři kola pět gólů a výrazně pomohl Tempu, aby se odpoutalo ze spodních příček tabulky.
"Myslím, že je to jen štěstí. Neřekl bych, že jsem lepší fotbalista než dřív," říká skromně jedenadvacetiletý Rožánek. "Nejsem žádný střelec typu Fíčka nebo Strnadela. Jsem strašně rád za to, že se mi daří, ale zůstávám pokorný. Budu rád, když dám gól i v příštím kole. Větší cíle si nedávám."
Ani nemusí.
Student Vysoké školy ekonomické má v letošním ročníku přeboru splněno "nad plán". Za tři kola dal dohromady víc gólů, než předtím ve všech dosavadních přeborových utkáních, které hraje od března 2006.
"Dal jsem gól Zličínu a Přední Kopanině," vzpomene si bez váhání. "Ještě na začátku téhle sezony jsem byl téměř nepotřebný."
Vše se ale zlomilo v půlce září, kdy Rožánek pomohl dvěma góly k postupu v Teskahor Poháru na hřišti Štěrbohol. Od té doby patří do základní sestavy, rozhodl o domácí výhře nad Bohemians B, gól dal při porážce na Uhelných skladech, v neděli se dvakrát trefil v Újezdě nad Lesy, kde Tempo bralo tři body.
Ze sedmi gólů jich pět zařídil Rožánek. To je skvělá bilance.
Pryč je jeho zbrklost a nervozita z dob, kdy v Tempu začínal. Příkladem je třeba jeho druhý gól v Újezdě: po rychle vhozeném autu si obhodil stopera a suverénně zakončil střelou k tyči. Dřív by dost možná podobná akce nedošla ani do fáze, že by Rožánek přes stopera přešel.
"Dřív bych to asi zazdil," přiznává sám Rožánek. "Kde je změna? Rozhodně jsem teď klidnější a věřím si. I když se to třeba podle postavení někomu nemusí zdát, v kabině je pohoda, žádné nervy. Já ani nevnímal, že jsme v nějaké krizi. Hráli jsme dobrý fotbal, ale ta koncovka..."
To se teď i díky Rožánkovi změnilo. K jeho vzestupu mu pomohlo půlroční hostování v Horních Měcholupech, odkud se vrátil v létě. "Bývalý trenér Pechar mi řekl, že se mnou nepočítá pár dní před začátkem jarní sezony. Nevěděl jsem, co budu dělat, tak jsem se přes bráchu dostal do Měcholup," vzpomíná Rožánek na angažmá v mužstvu, které postoupilo do divize.
A jemu dalo hodně. I když za první tým nastupoval jen na pár minut, polepšil si. Za svou současnou střeleckou potenci prý vděčí i měcholupskému trenérovi Pavlu Trávníkovi.
"Až ho zase uvidím, musím mu strašně poděkovat. Ten půlrok mi strašně pomohl. Trénoval jsem s áčkem a pan Trávník mi spoustu věcí vysvětloval. Všechno bylo v pohybu. Dřív jsem si zpracoval míč a koukal se, co se bude dít. Teď se dívám kolem sebe už když míč přebírám," porovnává Rožánek, který přišel na Tempo z Junioru, hrál i v Hostivaři, či dorostu Bohemians 1905.
Svou gólovou sbírku se bude snažit rozšířit v posledním utkání podzimu proti Zličínu. Budou si na něj hosté dávat větší pozor? "Abych byl upřímný, taky mě to napadlo," přiznává Rožánek. "Ale Tempo není o Rožánkovi, hrajeme dobrý fotbal a mě to tam padá."
Díky své úspěšné sérii je terčem mnoha vtípků v kabině i doma. "Brácha je teď zraněný, ale když hraje, tak dává jako stoper dost gólů. Teď si ze mě dělá srandu, jestli šel ten přebor tak dolů nebo jsem já tak dobrej, že už mám pět gólů," říká Rožánek. "Na jaře mě to štvalo. Přišel domů a já se jen ptal, kolik dal zase gólů. Já sice dával taky, ale za béčko a to není to samé."
Teď už to Rožánkovi střílí i v nejvyšší pražské soutěži. Bude to pro něj cílová stanice?
"Každý by chtěl hrát co nejvýš, ale jsem na zemi. Ne vždycky se mi dařilo a já proto doufám, že mi to vydrží co nejdéle. Chci se hlavně udržet v základní sestavě Tempa, jestli bude něco dál, to si netroufám odhadovat."
LUKÁŠ ROŽÁNEK OČIMA PETRA DEDKA, HRAJÍCÍHO TRENÉRA TEMPA
Když se v létě Lukáš ozval, že by se chtěl vrátit, tak jsme o tom přemýšleli. Nejenže to nebyl hráč do základní sestavy, ale měl úlety i na trénincích. Na druhou stranu, když chce někdo hrát v Tempu, tak ho od toho nebudeme odrazovat. Na začátku přípravy to nevypadalo, že by mohl zasahovat do základní sestavy, ale teď drží náš útok. Pro ostatní kluky je to krásný příklad, že když se tomu člověk nepoddá, dře a maká, tak se mu to vrátí. Lukáš dostal šanci, je to bojovník, jde do všeho bez přemýšlení a řeší to gólově. Věří si, chodí tvrdě do soubojů, je hrozně platný. Možná mu kluci měsíc zpátky nevěřili, ale teď na něj spoléhají.